Suspiria

Krev teda takhle červená určitě není! A ta příšerná hudba! Brrr... Doslova strašlivý film. (26.02.2012)

Suspiria je skutečně mistrovské dílo. Dario Argento představuje vizuálně nesmírně působivý počin, který v jeho rukou rozkvétá v jedno z nejoriginálnějších děl filmového hororu, přestože operuje s poměrně fádním námětem. Výtečná je především kamera, která přináší spoustu zajímavých a neotřelých nápadů (třeba pohled skrz žárovku je bravurní), což v kombinaci s výbornou hudbou přináší divákovi nadmíru sugestivní zážitek. Film se rozhodně nebojí krve, takže i násilné scény stojí za to a nepostrádají prvek překvapení, což má za následek několik pořádných leknutí. ;-) Škoda jen toho banálního závěru, který mi přišel zbytečně uspěchaný a nevyhraněný. I tak ale s hodnocením musím do plných... (20.10.2012)

Pekne natoceny, ale me bohuzel nepadla do noty ta ustredni hrdinka-baletka... (04.04.2014)

Farebnejší horor som ešte nevidel. Hra svetla a tieňov, rovnako ako namixovanie jednotlivých farieb a vzorov do jedného obrazu sú dychberúce. Vizuálna bomba, ktorá si po krv ďaleko nechodí, desivé výjavy ponúka hneď v trinástej minúte. Film využíva hlave všeobecné čudáctvo prostredia a jeho artové zobrazenie, z ktorého robí kultové scény. Musím si doplniť filmotéku o giallo a Argenta. (12.01.2020)

Jedno sa Dariovi Argentovi uprieť nedá....To že má svoje vízie, predstavy a nápady,ktorými vnáša do hororu nové pojmy.Taktiež skladba hudobnej a vizuálnej stránky je veľmi dobrá, o čom svedčí aj atmosféra,ktorá je pri hororových scénach celkom slušná.Ono,ale TO strašenie je tu miestami pokulhávajúce.Celá tá story o čarodejniciach a mágii je v konečnom dôsledku báchorkou. (17.04.2010)

Má nejoblíbenější argentovka. Spolu s filmem Inferno (1980) je Suspiria výletem do surrealistického světa, z něhož nelze uniknout, a tím pádem nelze utéct ani vyčkávajícímu vrahovi. Suspiria sbírá mnoho záporných hodnocení právě kvůli scénáři (který je skutečně místy hloupý) a absenci příběhu. Ten se však ve výrazné podobě neobjevuje v žádném Argentově filmu, protože obsah je něco, co Argenta ve skutečnosti nikdy moc nezajímalo. Jsem si jist, že příběh by tomuto filmu uškodil více než pomohl - právě omezená narace a narušená kauzalita podporují onen snový, šílený a děsivý charakter Suspirie, pro kterou by cokoliv racionálního znamenalo nutnost soustředit se na jiné věci než samotnou mizanscénu. Barevně stylizované prostředí, do něhož jsou postavy uvrženy, a dráždivá hudba od Goblinů - to jsou jediné prvky, na které se Argento soustředil, aby jejich pomocí dokázal diváka co nejsilněji hypnotizovat. Troufám si tvrdit, že žádný současný horor nedokáže udržet diváka v tak dlouhém intenzivním nervovém vypětí jako Suspiria. Díky výborné práci se zvukem dokáže Suspiria "druhotně" děsit minutu za minutou, leckdy bez jakékoliv návaznosti na příběh. Tento film pracuje se strachem soustavně a intenzivně pomocí všech filmových prostředků, které má k dispozici. Zároveň se zvukem mnohdy vyvolává nepříjemné pocity také samotná vizualita, které dominuje propracovaná kompozice a silné barevné kontrasty, které mají estetickou funkci, ale také svou nenormálností poukazují na všudypřítomné zlo. S tím souvisí samozřejmě precizní kamera, která táhlými záběry pluje chodbami, za oknem či po stropě, a pomáhá zasadit postavu (respektive oběť) do hloubky prostoru. Hypnotické sekvence tedy trvají celé minuty a film nechává diváka v surrealistickém prostředí doslova vyhnít, než přijde vyvrcholení. Samotná akce, která takovou sekvenci ukončuje, je tak mnohem méně důležitá než to, co jí předchází. Suspiria je výjimečné estetické dílo na hranici gialla a art-hororu, a stojí za pozornost nejen kvůli nepopsatelné scéně se slepcem a jeho psem. 90% (31.05.2010)

Vážení přátelé...Suspiria mi asi definitivně potvrdila dávno tušený fakt že italské horory sedumdesátých až osumdesátých let (a dá se říct možná nejen ty italské z této doby) opravdu nejsou nic pro mě. Divná syntezátorová spíš nepříjemná než děsivá psychohudba a rozvleklá nuda. Jediné co mě fakt vyděsilo byly dvě velmi povedené lekačky - obě souvisejí s oknem... (první mord+vlet netopíra) (22.01.2011)

Prostinká až nablblá povídačka s několika opravdu silnými momenty. I dnes o více než čtyřicet let později, by to málokdo zvládl natočit s takovou vizí a výtvarným provedením. (08.07.2018)

První Argento a smíšený pocity. Skvělá hudba a kulisy utvářej supr mysteriozní atmosféru, avšak výsledek kazí nějaký otřepaný scény, tlačení na pilu a bizarně ztvárněná pointa. 70% (14.09.2019)

Argentove zrejme najlegendárnejšie giallo a klasika žánru. Uznávam, že je to zaujímavo natočené (hra s farbami, vizuálne sú niektoré zábery veľmi pekné atď), ale dejovo a hlavne hororovo je to na mňa slabé. Úvod a hudba sú výborné, ale potom to už len slabne a zo stránky logiky konania postáv to tiež neoslní. Niekedy sa k Suspirii vrátim, aby som sa utvrdil či som len v danej dobe videnia nato nemal náladu alebo to fakt nie je šálka mojej kávy, no ani moderná Suspiria sa mi príliš nepáčila, čiže nedávam tomu veľké šance. 2* a 40% (12.02.2024)

Nebýt skvělé hudby, především hlavního motivu, tak bych dal určitě o dvě hvězdičky méně, přihlédl jsem taky k době vzniku filmu.Jestli se při tomto filmu někdo bojí a nazve to hororem, a zároveň mu je víc jak deset let, možná by měl zajít k psychologovi.Místy působí film spíš trapně a směšně.Ovšem naštěstí jsem vydržel do závěrečných titulků a vychutnal si silný hudební motiv v jakési "techno" úpravě, opravdu nadčasový motiv, na rok 1977 až neuvěřitelný. (14.08.2011)

Odkedy ide z hudby a farebných obrázkov strach? (29.08.2011)

Neskutečné. Nechápu, jak mi mohl do téhle doby Dario Argento unikat. V poslední době sem shlídnul ještě jeho skvělou Tmavě červenou a pomalu ale jistě si začínám tohohle italskýho chlapíka oblibovat :) (13.05.2013)

Klasicky italský vraždy a pekelnej doprovod kterej maj na svědomí Goblin z tohohle dělaj luxusní hororovou podívanou na kterou se jen tak nezapomíná. K tomu pořádná dávka surrealismu, zajímavý kamerový úhly a hlavně barevný nasvícení, který ten film odlišujou od všech ostatních. (17.04.2016)

Pravdu mají kritici, scénáristicky dílo nevyrovnané až špatné, stejně tak herecké výkony některých postav film shazují. Některé pasáže jsou možná působivé, třeba jízda taxíkem hned v úvodu, scéna na náměstí se slepcem a psem, plavání v bazénu, pomalá děsivá poetická cesta chodbou v závěru filmu... tyto momenty si v paměti uchovám, jinak je to vpravdě jen bohapusté béčko italského hororu... 45 % (02.12.2017)

Po formálnej stránke jeden z najlepších filmov, aké som kedy videl. 9/10. (04.03.2021)

Zde žil v letech 1529 - 1531 filosof Erasmus Rotterdamský.  Nedostižný úkaz zdařilého alchymistického experimentu: Smícháte něco skvělého (hudba, kamera, výtvarné pojetí, architektura, zelené sako Udo Kiera), něco špatného (béčkový kvazi-příběh, dialogy, herecké výkony, strašidelné akční scény) a něco 'stříbrného' a z křivule vykydne ježibabí rosol geniality. Peklo ženského kolektivu příliš půvabné, než aby zbýval prostor bát se v něm, posvěcené Goblinem. Dario ve formě, kdy uměl natočit esteticky i splachování toalety. WITCH-TCH-CH-CH-CH...!!! (19.03.2022)

Až na ústřední melodii naprosto otřesná hudba, neméně špatné herecké výkony a nekonečné čekání na to, až film konečně dojde k jeho konci. To pro mě byla Suspiria! (14.09.2008)

Suspiria opravdu není o příběhu, ale o atmosféře. A ta mi přišla opravdu slabá. Po hororu ani vidu, ani slechu. (04.07.2009)

Tento comment jest jakousi obhajobou dost možná nejnejapnějšího filmu v životě, jaký jsem kdy ohodnotil plným počtem. [1] Má rovnocenně naprosto ÚŽASNOU audiovizuální stránku, a když píšu úžasnou, tak myslím opravdu "úžasnou" a ne "ono je to audiovizuálně nadprůměrné, zhruba jako každý třetí flák, jééé to je úžasné". Dosahuje zhruba úrovně nadhororu THE SHINING, kterému se mimochodem obdobně artová SUSPIRIA asi tak nejvíc podobá (relativně; ona se totiž nepodobá lautr ničemu, Suspiria je prostě Suspiria). [2] Jedná se samozřejmě o kurewskou (nikoli pouze kurevskou) strašidelnost, kdy strašidelno poněkud strašidelně graduje řádný kus před koncem: finále je spíš takové úlevně-fascinující. Není nevýznamné, že SUSPIRIA straší spíš druhotně než prvotně (tj. žádné předvídatelnosti, klišé-twisty, levňoučké lekačky útočící na první signální soustavu apod. nešťastnosti), a jedná se tedy o horor, u kterého jsem se fascinován obrazně posral jeho celkovým charakterem. [3] Zčarodejněná baletní škola plná baleťaček a baleťáků jako vůbec nejpitomější místo pod sluncem na zfilmování? Houbeles - pokud umíte točit. Tohle architektonicky těhotné místo mělo pro mě úžasně vysoký stupeň genia loci. [4] Po první OMG n' WTF gore scéně (kterou jsem nechápal, nerozeznával, a nelíbila se mi zdaleka nejen pro tu asi záměrně lacinou Argentovskou oranžovou krev) jsem si o daném filmu myslel spoustu věcí, ale vůbec nic hezkýho. [6] Mnohé zdánlivě nesmyslné scény ze zpětného pohledu dávají veliký smysl, alespoň co se týče nám představeného mustru filmu: vrahové ani oběti se nechovají zdaleka tak nelogicky, jak se ze všech stran konstantně oblbovanému prvodivákovi může zdát. Nebojdte se tedy, že právě koukáte na budoucí supervolovinu. Bojte se raději filmu. [6] Dvě noci ze tří bezprostředně poté se mi hlavou honil právě tento film. Dokonce jsem rozespalý nabyl určitého pocitu, že tímto přivolávám změny počasí! _____ Výjevy, které si budu pamatovat, dokud si pro mě nepřijde čubka s kosou: 1) slepec, vlčák a náměstí; 2) červíčci; 3) otevření rituálních prostor; 4) chrápající paní ředitelka. Čtyřka je obzvláště vypečená: Argento v dávno dobře rozdmýchaném ději chytře zgrupne všechny potenciální ranní mrtvoly dohromady, aby se nechoval stádovitě a nechal diváka na jistou chvíli oddechnout... tím způsobem, že z toho dokáže vytlačit snad nejmakabróznější moment filmu - za pomoci trochy červené látky a chrápání. Uznávám, jsem SUSPIRIÍ upřímně dojat... (07.06.2010)