Smrt v labyrintu

Jediný okamžik, jediná scéna, nič hodné zapamätania, nič originálne. K tomu zle zrežírovaní herci, nevyhrotené momenty (v konečnom dôsledku pôsobili napínavo asi dva), a mne maximálne nesympatické exteriéry slnečného Grécka (je iné tam byť, nemám rád ani filmy z Havaja). Slabšie tri hviezdy a pre mňa jedno zo sklamaní roka (11.09.2014)

Už samotná pentalogie o talentovaném panu Ripleym nedokáže obhájit tvrzení, že Patricia Highsmith používala ve svých kriminálních románech překvapivé zvraty a originální postupy (respektive toto tvrzení nemá nárok z pohledu moderní doby – její historky v náporu času s nároky na složitost struktury zkrátka neobstojí). Jenomže o tom její romány ani nikdy nebyly. Jednoduchá sjednocující linka (začínáš špatně, tak špatně skončíš) sloužila jako věšák pro studii pochybných charakterů a interakcí mezi nimi. Cynická spisovatelka neodolala a promítla do svých hrdinů představu o moderním člověku (a stavu lidstva obecně), a její zarputilost jí nedovolovala z určeného směru vybočit. Jenomže, co se dobře čte (a chápe), nemusí moc dobře fungovat na plátně. Psychologii postav dost dobře nevykreslíte z pouhých pohledů a chybějící charakterové pozadí způsobí akorát to, že divák není schopen jakékoliv empatie (a tudíž se akce na plátně stává nezáživnou – byť hezky nasnímanou -- road movie do pekla – jaký to paradox). Aminimu se nedá upřít cit pro atmosféru doby a místa, kdy svět byl z části nezmapovanou paletou poskytující možnost útěku a anonymity. To byl v podstatě také hlavní důvod, proč jsem na samotný film velmi těšil. Pokud ovšem rozpohybujete pěkné obrázky a nevdechnete jim život, jste pouze rutinér a tudíž nahraditelný. Velká filmařina se vyznačuje tím, že dokáže oživovat lidskou fantazii – technika je až na druhém místě. Highsmitiny klasické motivy (vztah otce a syna, touha po zakázaném ovoci) se vytrácejí a zůstavají skryty v pozadí (a tak člověk vlastně ani nechápe orginální název “The Two Face of January”, pokud trochu nezapátrá). Forma vítězí nad obsahem a to je v drtivé většině vždy prohra. (07.11.2014)

Navštívil jste Knossos? Proč bych tam chodil? Na Krétě jsem se narodil. Helada, země Oidipova, je koukavou, přesto tísnivou kulisou pro solidní detektivní drama, v němž mladík pase po ženě muže, který nápadně připomíná jeho otce. Film celkem úspěšně zaměstnává dvěma typy otázek. První množina souvisí s trojúhelníkem obývaným zajímavými postavami, jejichž profily jsou nedetektivně zajímavé a neurčité (a promiňte, že to prozrazuji, zůstanou takové až do konce). Druhá množina se pojí ke skvělému obsazení resp. tomu, jak se produkci podařilo do tohoto odvážně neokázalého snímku, jako stvořenému k televiznímu promítání po třiadvacáté hodině, naverbovat tak reprezentativní obsazení. Aragorn král Viggo Mortensen je zárukou kvality, Kirsten Dunst ještě spolehlivě svádí nejen hlavního hrdinu, nýbrž i diváky a skvělou práci odvedl i čím dál exponovanější Oscar Isaac. (16.09.2017)

Kviff 49. - Jedno z největších zklamání letošního festivalu. Klasické klišé dnešní doby, kterého je všude mraky nad mraky. Aneb, jak si všichni vesele vyjeli na výlet do Řecka, pak se všichni skamarádili, poté se všichni rozhádali, a na konec(PŘEKVAPIVĚ) se všichni pozabíjeli. Hmmmmm..... Ne - ztráta času. (12.07.2014)

Není to jen hlavní hereckou trojicí, že přihodím o jednu hvězdu navíc, ale i tím, že z nás Hossein Amini nedělá loutky s prázdnou hlavou, ale nechal nám tady prostor pro naší představivost, potažmo i pro naše rozhodování, co se týká našich sympatií k protagonistům. Já jsem se skutečně párkrát ocitla v situaci, kdy jsem byla na rozpacích, zda je mám přijmout, takové jací jsou a mít dokonce mé sympatie a nebo nasadit odsuzující vlnu emocí. Abych řekla pravdu, tak tohle přelévání ambivalentních pocitů mně zůstalo až do konce a toho si cením. I ta málomluvnost všech zúčastněných měla něco do sebe, protože tak zůstalo možná mnohé nevyřčené, ale přesto odhalené. Někdy méně znamená více a tohle známé rčení bych v tomhle případě ráda uplatnila. Posledních pět minut jsem sice musela zamhouřit jedno oko, ale i tak je to film, který stojí za to vidět i když zřejmě brzy zapadne v té změti tisíců dalších thrillerů. 75% (01.10.2014)