Hobit: Bitva pěti armád

Poprvé jsme si mysleli, že jde jen o drobné klopýtnutí, jen trochu pomalejší rozjezd. Podruhé už ale bylo jasné, že tahle trilogie je o třídu slabší než Pán Prstenů a to jak svou dramatičností a epičností, tak i režií. Trojka už je jenom rozumné zakončení, kde na první pohled sice všechno vypadá tak jak má, ale dotažené k dokonalosti není v podstatě nic. Za zmínku stojí snad jen vynikající proměna Thorina Pavézy a finální souboj na ledových krách. Zbytek je digitální bordel bez ladu a skladu, který se nedá srovnat svou dravostí a syrovostí se scénami např. v Morii ze Společenstva prstenu - což trestuhodně šokuje, bohužel v negativním slova smyslu. Charaktery a jejich motivy jsou načrtnuté tak akorát, aby se to líbilo a vizuál je patřičně načechraný, což se samozřejmě očekává jako standart. Pořád stejné výlety scénáristů do různých minipříběhů (děti ve městě atd.), pár mýtických postav se ukáže jenom tak aby řeč nestála a vše uzavírá nepřehledná, digitální, rádoby opulentní bitva. O deset let starší trilogie je po všech (!) stránkách lepší. 10 let rozdíl ve vizuálu jakoby vůbec nebyl - neuvěřitelné. (14.12.2014)

Cesty vedou dál a dál pod mraky i hvězdami, ale ten, kdo cestoval, teď se domů vrátit smí. Pro někoho salva počítačových triků, pro dalšího příjemná dobrodružná jízda, pro jiného válečná řezanice bez přidané hodnoty. A pro mě pohádka předcházející Pánu příběhů, tvořící sama jedno velké nezapomenutelné vyprávění. Peter Jackson je i tolik let po Společenstvu jako Peter Pan. Jako kluk, co zůstal ve svojí zemi Středozemi a odmítá vyrůst. A jen díky němu působí Bilbo jako ten nejlepší kamarád, Gandalf jako nejmoudřejší mentor a Thorin jako ten pravý ústřední charakter, se kterým stojí za to prožít každý švih mečem nebo mrazivý nádech. A v jeskyni, v Jezerním městě, na bitevním poli, v horách i v Kraji jsem zas a znova poznával, že jejich svět je i můj a že moje očekávání nejenže byla naplněna, ale i bez potíží překonána. Dvě trilogie dnes konečně vytvořily samostatnou hexalogii a já v ní chci zůstat už napořád. Takže ještě jednou... V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit. (27.12.2014)

Jak jsem zde již kdysi dávno avizoval, tak při sledování druhého Hobita jsem prožíval stejné duševní orgasmy, jako Sámer Assa při pohledu na nový Avon katalog, a to i přesto, že mi jsou nějací liliputi celoživotně u rekta, neboť já si prožívám svoji vlastní cestu do Středozemě každý víkend a to prostřednictvím LSD a lysohlávek, ideálně v opakované kombinaci. Tenkrát jsem se bál toho, že mě třetí díl snad donutí uřezat předkožky židovským dětem, po vzoru Ládi Hrušky si je nabalit v trojobalu na svačinu a vydat se na bezkonkurenční dobrodružství do našeho kouzelného lesa za Kauflandem, kde prý sídlí bezdomovec co vypadá jak skřet, protože mu v mládí bouchla u oka petarda a to všechno jenom proto, abych si taky trošku přiblížil neopakovatelnou atmosféru světa páně Tolkiena. Žádný mozkový defekt se naštěstí nekonal a třetí díl v mých očích upadl přesně tam, kde podobné filmy mívám kontinuálně. Napětí v podobě hravého škádlení s drakem se totiž vyčerpalo už ve druhém díle a ve třetím se nám dostává pouze těžce klišoidní patetická sračka bez ladu a skladu. Tři hvězdy klasicky za vizuál, protože z toho by se jeden zkrátka posral a to i přesto, že k posrání je předurčen také meziplanetární akrobat Legoland směle ignorující zákony gravitace, gravidity, i gravioly. A protože bych si to nerad rozházel se všemi pětihvězdičkovými uživateli, tak jen jedním dechem dodávám, že kdo dal víc jak tři, tak je kokot a zaslouží si zemřít. (12.12.2014)

Je dobojované - Jackson síce bitku vyhral, no straty boli početné. Natočiť záverečnú časť hobbitej trilógie, aby fungovala ako samostatný film, veľkolepé finále trojdielneho príbehu a zároveň aby bola plnohodnotným premostením medzi dobrodružstvami Bilba a Froda, to chce naozaj dávku geniality, ktorou Jackson nepochybne oplýva. Nemôžem však skryť mierne sklamanie, nakoľko po vzore LoTR-ovskej trilógie som očakával monumentálne a grandiózne zavŕšenie. Namiesto toho som dostal len obyčajný súboj armád, kde prednostne nejde už ani tak o scenár, či nejaké vzrušujúce dobrodružstvá, o prekvapeniach v podobe fantasy scenára ani nehovorím. Jednoducho stopercentná stávka na istotu, bez experimentu a s množstvom gýču, či sentimentu. Samozrejme atmosféru to malo, akcia bola stobodová, niekedy dokonca premrštená a pripomínala len akúsi tutorial scénu z plánovanej videohry zo Stredozeme. Jednoducho povedané - tento súboj mal na viac, hlavne po obsahovej stránke. 75%. (24.12.2014)

Adaptácia, ktorá rozdelila divákov na dva tábory. Jeden bol nadšený, že sa mohol vrátiť do sveta, ktorý ich pred rokmi tak nadchol, ďalší zase sklamaný, nakoľko nedostal nového Pána Prsteňov. Je to logické, aj v priamom porovnaní knižných predlôh Hobit stráca v osudovosti, atmosfére, ale vďaka rozprávkovejšiemu štýlu je to dokonale akceptovateľné. Problém nie je v tom, že sa Peter Jackson pokúsil z Hobita vytvoriť nového Pána prsteňov, ani v adaptácii tak krátkej knihy do troch dielov. Problém je v tom, že aj napriek štedrej minutáži a zapracovaniu dodatkov je väčšina postáv buď plochá, alebo nevýrazná a pridanú hodnotu nahradilo vizuálne pozlátko a priehrštenie trikových scén. Vlna kritika z niektorých strán je i tak neopodstatnená, v rámci fantasy žánru ide stále o spičku a prvotriednu dobrodružnú zábavu, ktorá nerobí nikomu zo zúčastnených zlé meno. Len tá duša pôvodného diela trochu chýba. (17.01.2015)