The Zero Theorem

To bolo tak blbé, až to bolo dobré. Neviem prečo mám v obľube takéto bláznivé filmy, kde je nám predstavená akoby budúcnosť, ktorej sa ani nechceme radšej dožiť. Svet v Zero Theorem mi veľmi pripomínal budúcnosť z filmu Twelve Monkeys (1995) s Bruceom Willisom, kde taktiež bola vyobrazená budúcnosť dosť strašidelne. Christoph Waltz pozdvihol tento film o niečo vyššie - uvedomujem si že s nejakým neznámym hercom by ma to asi nebavilo. Páčila sa mi možnosť naprogramovania si vlastného sveta vo svojich myšlienkach - čo sa dosť podobalo nápadu z Inception (2010). Mám z toho celého zmiešané pocity - na jednej strane akoby som ani nepochopil pointu - na strane druhej by som sa kľudne pustil aj do seriálu, (keby nejaký existoval) a keby aj tam hral Christoph Waltz. PS: Škoda malého priestoru pre celkom zaujímavú postavu Matta Damona. (01.03.2019)

I když se mi ten Gilliamův rukopis plný drobných hejblátek, blikátek a groteskních charaktérů zamlouvá, chápu jeho potřebu a fandím jeho svéhlavosti-myslím, že tentokrát můžu zcela bez mučení přiznat, že jsem se (hlavně v tom finiši) absolutně nechytal... Jsem schopný podbrat, zkonzumovat a zamilovat se do kdejaké (a často větší) filmové abstrakce, ale tady jsem prostě naprosto nepobral co se to tam jako mělo vypointovat. Nebo lépe řečeno, něco si určitě můžu sám domyslet a dofantazírovat, ale tahle má konstrukce je jen moje a víceméně nemá oporu v ničem co film předkládá. Drobné vedlejší motivy, myšlenky, vtípky a varovné pohledy do budoucna jsou normálně čitelné, ale k jádru tohodle filmu (které se tváří jako, že má jít o něco fakt hlubokého) se prokousat neumím. Takže buď jsem něco zásadního přehlédnul a jednoduše to nepochopil, nebo se Gilliam z ničeho nic dal na nějákou transcendentální filosofii na mistrovském levelu 5000 a už je to příliš dááleko za hranicema mých myšlenkových schopností.. Nevím co z toho a spíš bych řekl, že to není ani jedno ani druhé.. Proto neutrální, nerozhodnuté a tápající 3 (06.09.2014)

Pajtonov vždy zaujímal zmysel života, ale včas pochopili, že žiaden nie je a môžeme si z toho robiť iba srandu. O dekády neskôr sa ale Gilliam rozhodol, že túto existenciálnu otázku začne znova skúmať, aby došiel opäť k záveru, že na nič nedošiel. Je to nesúrodé, nie príliš koncentrované, myšlienkovo rozutekané, ale mňa to bavilo presne tak, ako je to napísané a nakrútené. A ani nevadí, že Terry vykráda Brazil či 12 opíc (myšlienkovo a vizuálne) a dokonca aj niektorých kolegov. Ale chápem, že mnohým tieto pripomienky vadiť budú. (15.11.2020)

Dalsi Gillianova fantaskni vize s obrovskou porci "divno-roztomilosti", co mi prisla velmi vhod. Herecky skvely Waltz, kteremu role obdivuhodne sedla, to hodne tahne. Prestoze ve filmu ucinkuje i cela rada zajimavych vedlejsich postav / roli. Krasna Melanie Thierry filmu slusi nejenom svym puvabem. Z nejakych vnitrnich pohnutek mi tema filmu prislo blizke a film jsem si moc uzil. Na dalsi Gillianovy filmy se hodne tesim. (12.10.2014)

Sci-fi postrádající jakoukoli vědeckofantastickou premisu... a koule. Zero Theorem působí tak trochu jako low-budgetový, impotentní Brazil. Gilliam nabízí bezzubou kritiku současné facebookovské společnosti, jeho postavy se bouří proti symbolům orwellovské dystopie, která ve fikčním světě filmu ovšem nemá žádné pevné kontury. Filozování o (ne)smyslu života je také na úrovni gymnázia, ale díky Gilliamově vizualitě (všepohlcující vortex) a Waltzově existenciální tváři, na mě ve výsledku emočně zapůsobilo; kupodivu stejně tak jsem si s postavami prožil i stokrát ohraný milostný příběh o štětce co díky pravé lásce hodí svoje povolání na hřebík. List pozitiv je bohužel již vyčerpán a z negativ jsme ještě nezmínili špatnou dramaturgii a motivace postav (zásadní momenty nejsou vůbec akcentovány, postavy pak jednají naprosto nesrozumitelně), hnusný střih či režijní vedení herců k protivnému pitvoření. Dlouho jsem si taky musel zvykat na křečovitou a nevyhraněnou vizuální stylizaci - a to mám přitom Gilliama a jeho styl velice rád! (Působí to totiž jak kdyby se křiklavostí a opulentností scény snažil zamaskovat ve skutečnosti nízký rozpočet.) Navzdory tomu Gilliamovi nelze popřít, že jeho režijní styl je stále energický a sebevědomý. Ale možná by neškodilo o ždibec více soudnosti. (21.07.2014)