Pompeii
Pompeii
Pompeje
Pompeii
Režie:
Paul W.S. AndersonKamera:
Glen MacPhersonHudba:
Clinton ShorterHrají:
Kit Harington, Emily Browning, Kiefer Sutherland, Carrie-Anne Moss, Jessica Lucas, Adewale Akinnuoye-Agbaje, Jared Harris, Currie Graham, Sasha Roiz (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Hlavní hrdina Milo, otrok, který se stal gladiátorem, čeká na svůj poslední boj, aby zničil své soupeře a dostal se na svobodu. S výhledem na svobodný život se zamiluje do dcery bohatého obchodníka, která však má být proti své vůli provdána za zkorumpovaného a zhýralého senátora (Kiefer Sutherland). Jejich opravdový problém se ale připravuje v hlubinách Země. V osudových hodinách po erupci Vesuvu, ve chvílích totálního chaosu a děsivé zkázy se musí Milo probojovat ven z gladiátorské arény, a podstoupit boj s časem, aby svou Cassii z rozpáleného pekla zachránil. (Bontonfilm)
(více)Recenze (804)
Už dlouho jsem nebyl ze zpracování nějakého filmu takhle nasranej, jako u Pompejí. Nemám náladu ani dál něco komentovat. Howgh ()
Nejprve nechápu,proč tady všichni tomu filmu dávají po jedné hvězdě nebo po dvou.Film je dost kvalitní a nezaslouží si tak špatné hodnocení.Paul W.S.Anderson je náhodou docela kvalitní režisér a myslím,že se to na filmu ukázalo.Možná že herci nebyli výkony tak přesvědčiví,ale druhá část filmu mě utvrdila v tom,že tento film je nadprůměrný.První polovina byla ještě docela nuda,ale druhá část ji s výbuchy Vesuvu a celkově tou atmosférou předčila docela o hodně.Konec mě překvapil a i kvůli tomu dávám filmu horší čtyři hvězdy.Hodnocení:70% ()
P.W.S. Anderson se nikdy nezmění. ()
Paul W.S. Anderson, Ridley Scott a Roland Emmerich uvádějí: Gladiator 2012 ~ Božínku, to byla ale laciná pitomost. PWSA skutečně přišel na to, že když spojí Gladiatora a 2012 a na konec filmu přidá efekt všedestruující sopky, může to vydávat za vlastní film. No může, no. Nemůže to ale pokládat za dobrý film, protože to jediné, co TOHLE odlišuje od TOHOHLE je jen rozpočet na triky. Nezajímavé, nijak inovativní, jen tupá vykrádačka a výsledek jak z nějakého jednoduchého filmového "makeru" - vezmeme tohle, prskneme to k tomuhle a něco z toho vznikne. Ještě kliknout na "Vytvořit" a hle, máme film pro kinematografy. ~ 1,5* (to za těch pár efektů ke konci. Roland by to ale zvládl zajímavěji.) ()
Prdel je, že to je historicky akurátnější než třeba Gladiátor. Paul W.S. Anderson je v duši pořád malým klukem, a tak stejně jako v jeho letní sračce o Třech mušketýrech je znát jeho videoherní rukopis. Co u něj opravdu miluju, je práce s mapou. Jak v těch mušketýrech, tak tady v Pompejích, obě dvě mapové scény jsou super. Což je trochu smutné, když mapa se na obrazovce/plátně objeví na dvě vteřiny. Stejně tak vlastní příběh, byť je teda prostinký, je dovedený k videohernímu zpracování - tutorial: scéna v aréně v Londiniu, první úroveň: souboj s Atticem, druhá úroveň: souboj v aréně, třetí úroveň: Boss fight, čtvrtá úroveň: souboj se Sutherlandem. Mezitím jsou velké cutscény ze života okolo. Místama to připomnělo Gladiátora, samozřejmě díky bitvě v aréně, kde si to Sutherlandův Corvus pamatuje jinak stejně, jako si Phoenixův Commodus pamatoval z lekcí historie, že u Kartága Římani rozhodně neprohráli. Corvus obecně připomíná Commoda, má úchylku na svým způsobem zakázanou ženu, má stejně rozmáchlá gesta, ke všemu ještě sympaticky šišlá a Sutherland je vůbec herecky hodně zajímavej, škoda jen, že občas přehrává. Harington je tak trochu namakanější Jon Snow, ale prostoru k hraní moc nemá (například ve finální porcovačce se Sutherlandem jasně vítězí jeden jedinej Sutherlandův pohled o milost). Emily Browning začíná bejt hezká až teprve, když je celá od popela a bůhvíjakýho svinstva. Harris, Carrie-Anne i Sasha Roiz (mimochodem zajímavej charakter!) jsou přehraný jedním černým otrokem, kterej mi připomněl, jak skvěle jsem si jeho přítomnost užíval v Mumii, která se vrací). No ale pojďme k tomu scénáři. Je srandační. Je prostej, je vtipnej, je klišovitej, až to bolí, plnej logickejch lapsů. Jenže je i zajímavej tím, jak se mu podařilo naroubovat postavy na ty pozůstatky z Pompejí. Já teda nevím, jestli někdo tohle vlastně z diváctva zkoumal, ale já jsem od mala byl strašně vysazenej na starověkej Řím a samozřejmě, že jsem si nemoh nechat ujít katastrofickej zánik Pompejí - a tak jsem viděl ty sádrový odlitky (protože ve sktuečnosti, když Vesuv vybouch a zalil Pompeje a Herculaneum a Oplontis svým žhavým popelem a lávou, vlastně ty lidi obklopil tímhle svinstvem a ty sádrový odlitky, co jsou v muzeích, nejsou odlitky, ale výlitky, prostě se sádra vlila dovnitř těch postav, protože po nich zůstal jen ten lávovej sajrajt) a skutečně v muzeu (v Neapoli myslím) objevíte postavu Atiica, akorát se nejmenuje Atticus, že jo, stejně jako dva objímající se a líbající se milence, což je ostatně i důvod, proč je ten scénář tak hezkej a zajímavej. Co se týče tý historický akurátnosti, jsou na tom Pompeje opravdu líp než Gladiátor, protože zachycují jen okamžik a ne celou éru. A historická přesnost okamžiku je zde zkrátka větší než snaha o zachycení éry v Gladiátorovi. Jasně, o žádný vzpouře koňáků v roce 62 a o žádným Corvovi jsem v životě nečetl, ale vykreslení Pompejí se Andersonovi povedlo na jedničku s miniaturním mínusem. (Ve skutečnosti totiž Pompeje ležely dále ve vnitrození, přístav sice měly, ale u moře neležely - navíc výbuch Vesuvu Pompeje posunul ještě dále do vnitrozemí. A Pompeje neležely mezi Vesuvem a mořem, Vesuv je ve skutečnosti vlastně nalevo od Pompejí, když se v poledne postavíš čelem k severu, Vesuv máš přesně nalevačku. Zkusím něco narvat do zajímavostí :)) Ale skvělé je zkrátka zpracování města, aréna (amfiteátr), dokonce i ulice a ke všemu ještě ty graffiti na zdi (pokud si toho někdo všiml). Všechno je tam tipťop. Malé mínus si ale zaslouží i palec hore, ve skutečnosti ve starém Římě palec hore v gladiátorských zápasech znamenal smrt, palec dolů pak život (jako zapíchnout meč do písku). No a samozřejmě, že ženské nenosily výstřihy a nechodily samotné po městě, pokud měly nějaké postavení. S hodnocením váhám, protože film je to zkrátka hloupoučky, ale to byli i Mušketýři a jak náramně jsem se tam bavil, jenže za to mohla možná i Gába Wilde, jejíž korzet byl neodolatelný. Tady je pro mě Browning neodolatelná jen ve chvíli, kdy je celá zasviněná popelem a vlasy má vyfoukaný nahoru a nejsou vidět ty její super "sexy" rty. () (méně) (více)
Místy je film plný klišé a absurdit či je zcela jasně vidět inspirace z jiných a většinou i lepších snímků (např. Spartacus či Gladiátor), ovšem samotná část o běsnění sopky (o což tu šlo především) byla zpracována dobře, byť někdy to bylo až dost pohollywoodštěné. Palec nahoru i za Sutherlanda. Velký fanda romantických scén taky zrovna nejsem, ale samotné zakončení bylo pěkné. Sečteno podtrženo žádný megafilm to není, ale na jedno podívání na nudný večer to stačí...6/10. ()
You know nothing, Jon Sn... Celt. Paul W.S. Anderson si na chvíli odskočil od dojení Resident Evila, aby nám ukázal svou klišé prošpikovanou vizi zničení Pompejí. Jako největší slabinu filmu opět vidím ve scénáři, což je s podivem, protože tentokrát s ním režisér neměl nic společného. Film ve víceméně o ničem. Na druhou stranu alespoň všichni víme, jak to skončí, a tak se s vidinou grandiózního finále těch 80 minut nudy dá překonat. Efekty jsou dobré. Možná ne tak dobré, jak byste čekali, ale podívaná to byla i tak dobrá. To samé se dá říci i o soubojích a choreografii. Anderson si trochu odpočinul od všudypřítomných zpomalovaček a akci to jen prospělo. Herecké výkony jsou takový průměr. Kiefer Sutherland na mě působil, jako by už to chtěl mít za sebou a nováček z Game of Thrones zase moc amatérsky. Z trojice hlavních postav nakonec nejlépe dopadla Emily Browning. Sečteno podtrženo - efektní jednohubka, ale ničím výjimečná. Za mě lepší 2*. ()
Zkombinujte Gladiatora, 2012, Sopku a Titanic a máte tady filmový mišmaš v podání Paula Andersona. Jedině on dokáže natočit kýč, který bude vypadat strašně vizuálně skvěle, ale na pozadí toho všeho se odehrává grandiozní ultrashit příběh z ranku venezuelských telenovel. Což o to, vizuální efekty jsou opravdu luxusní, a výbuch sopky nebyl od dob Sopky s Tommym Lee Jonesem nikdy tak sexy, ale když tam do toho pobíhá Džon Sníh a líbá tam Sucker Punch holku, tak z toho jdou oči kolem. Bohužel v tom negativním slova smyslu. Přidejte si Kiefera, který si svojí záporáckou roli docela užíval a absolutně mdlou Trinity Carrie-Anne Moss a máte tady na stříbrném římském podnose guilty pleasure jako vyšitou. Jo, já se právě v těhle mezích bavil přímo královsky. Rozhodně od toho nečekejte něco jako filmové vzdělání, ale je fakt, že k dnešnímu večeru jsem tuhle oddychovku více než potřeboval. 60% ()
Mám rád drahé a soubojové historické filmy a vůbec nemusím ty katastrofické. Takže jsem si hodil svým denárem a padlo to co padlo, tak jsem si to pustil. A asi tomu chtěli samotní bohové, protože jsem se trefil. První polovina mi seděla pochopitelně lépe, ale protože jsem prostě věděl co mě čeká, tak jsem byl v klidu i u té druhé. No v klidu... Já se dokonce bavil. Paul W.S. Anderson je magor. Ale magor v dobrém slova smyslu. Prakticky každý jeho film, který jsem viděl mě bavil. A já se ptám, kdo by z týhle látky vymačkal víc a ještě udělal konec takový jaký udělal? Pochopitelně myslím zábavnost. Na nějakou originalitu nebo myšlenku zapomeňte. Pochválit musím i ústřední dvojici. John Sníh je frajer a ta kočka? Fakt jí to seklo. Já se prostě bavil. Souboje, vizuál, celek. Na mě to fungovalo. Takže další mocný nesouhlas s CSFD hodnocením. 77 procent. ()
Jednu frašku o Pompejách som videl už dávnejšie a to dokonca televíznu. Čiže je si treba stanovať otázku : Čo touto masívnou kampaňou dostanú? Peniaze? Jedine... lebo dlho som si myslel, že nie je nič horšie ako pompejská sopečná katastrofa. Po dnešku jej môže smelo konkurovať aj koprodukčná filmová :). ()
Je zcela zřejmé, proč má právě tenhle film jako tag uvedeno katastrofa... Protože jí fakt je. A prosím zámořské režiséry (a ejhle, koukám, že tenhle je "jen" z poza kanálu), aby nám nadále naše evropské dějiny neprznili. Z historického hlediska je to srovnatelná hrůza jako Král Artuš, jenom to jaksi nemá fešného Ioana Gruffudda, abych v hodnocení byla stejně shovívavá. A z hlediska průběhu sopečné erupce to taky byl pěkný výbuch. To co bylo povedené, kopírovalo nejen mnohé lepší filmy ale dokonce i stejně mizerné Pompeje včera dnes a zítra... To myslím hovoří za vše. Nejlepším zpracováním událostí poblíž Neapolského zálivu v roce 79 n. l. tak zůstává to britské zpracování z roku 1984. ()
Vcelku slušná, dalo by se říci, spíše jednohubka než na koukání opakovaně. Trochu mi vadí, že jsem se nedokázal s jednotlivými hrdiny více sžít, je pravda, že jsem na to měl pouhých 105 minut, ale i tak. Hlavní hrdina Milo prostě a jednoduše tolik netáh. Atticus byl o něco zajímavější postava a senátor Sutherland aspoň trochu hrál, ostatní postavy byli spíše do počtu. Trochu mě zklamalo, když už se vydalo tolik prašulí na parádní destrukci okolí, která by se dala označit s trochu nadsázky za perfektní, zapomenuli na krev při párání nepřátel, chjooo. Sečteno podtrženo - okleštěný příběh Spartaka + Sopka + Válečný kůň a máme Pompeje... ()
Ze tří letošních filmů o dobách antiky vycházejí Pompeje jako nejlepší. Svou jednoduchost se nesnaží maskovat za vykrádání osvědčeného ani nedonošenými pokusy o překonání vlastní béčkovosti, jako to dělají oba Herkulové, naopak se i přes překvapivě vysoký rozpočet své jednoduchosti nebojí a těží z ní, co se dá. Pod primitivním příběhem navíc překvapivě funguje i dost pevný koncept, kdy k selhání odsouzenou vzpouru vůči neochvějné římské říši doprovází vzpoura přírodní, jako jediné možné řešení. To samotné, stejně jako výsledek ve své akčně-katastrofické podobě, pochopitelně není ničím novým, ale jako celek to díky velkoleposti a zběsilosti ve druhé polovině nečekaně dobře drží pohromadě. Protože si Anderson nehraje na nic víc, jsou Pompeje příjemným nenáročným filmem k uvolnění mozkových závitů, který nejednou dokáže uchvátit skoro videoherním vizuálem, a zároveň nejsou tak hloupé, aby byly k smíchu. Pokud teda na obrazovce zrovna nepřehrává Kiefer. ()
Prosperující a životem pulzující město ve stínu mohutné sopky, která při nájezdech kamerou budila zasloužený respekt a dala tušit nadcházející katastrofu. Podobných záběrů je tu víc. Vizuální stránka je povedená. Příběh funguje jako přes kopírák. Někde jsem četla, že jde o Titanic na souši. O tom by se dalo jistě polemizovat. Viděna 2D verze. ()
A já si na začátku filmu říkala, jak je ta holčička chytrá. A ona to holčička nebyla... Nesmírně předvídatelný snímek, bez kvalitního scénáře (ty blbosti co se týče koní radši nekomentovat). Zde bylo vsazeno na vizuální efekty, které tento nedostatek do jisté míry kompenzují. ()
Ve stejný den jsem viděl i snímek "Herkules: Zrození legendy" a nemůžu si pomoct, ale on mě ten "Herkules", i když je to pořádná ptákovina, bavil o něco víc. Ne o moc, ale přece jen od toho člověk nic nečekal a nic nedostal. V případě "Pompejí" mohla být očekávání o něco větší, jejich naplnění však nikoli. Blbá romantika našroubovaná na katastrofu. I kdyby to nebylo v souvislosti s historickou událostí, efekt bude stejný. Jen ten výbuch Vesuvu stojí za to. ()
Pravda...nedá se říct, že by Pompeje byly bůhvíjak skvělé. Anderson je totiž machr přes akci, výpravě až příliš často vypomáhá efekty. S polohvězdným obsazením a kvalitní animací si ale dokázal podmanit alespoň část mého srdce. Na čtyři to sice není, ale já je dám, protože něco v tom filmu na mě zapůsobilo. ()
No byla to více než co jiného komedie.. až pak lehce akční drama s kapičkou historie (tím myslím to, že Pompeje opravdu zmizely pod lávou). Hrozná konina byla, jak se furt ti dva v cele bavili o tom, jak ten druhý zemře další den... "no ale ty to neuvidíš, protože umřeš.. mojí rukou" a pořád dokolečka. A když začala bouchat sopka, tak to bylo nejvíc komické.. Prostě nevěděli před čím utíkat dříve. Tsunami, láva, šutry padající z nebe, bořící se domy, lodě, jenž na ně pluly ulicemi nebo vraždícími Římany a ještě později ohnivé koule. Scéna, kdy běželi, zastavili se a chlapa vedle sejmul šutr a ženskou taky, ovšem ty dva ne, tak byla značně vtipná. No a ten konec už jsem se lehce děsila, že se fakt zachrání, to by to byla prvotřídní sračka nehorázného kalibru. Ale tím že umřeli taky, tak to eče zachránili na ty 2,5*. ()
Ta třetí hvězda je jen za Johna Snowa ;) Jinak příšerný. ()
Související novinky
Sutherland a noví Hráči se smrtí
24ka se na podzim vrátí na obrazovky bez Jacka Bauera. Kiefer Sutherland seriál předal novému hrdinovi, který bude mít tvář Coreyho Hawkinse (Straight Outta Compton), a hodlá se věnovat filmové… (více)
Lara a Alice ještě ustřelí pár hlav
Akční kočky z videoher neřekly své poslední slovo. V souvislosti s právě vycházející hrou Tomb Raider se opět mluví o novém filmu. A stejně jako předloha, i film bude „reboot“, takže nám vylíčí… (více)
Ako uvariť tuctový hollywoodsky biják? Inu, potrebujeme tri prísady: Gladiátor (odtučnená, televízna verzia), Titanic (pasterizovaná, naivná verzia), Sopka (chuťovo modifikovaná verzia), to všetko okoreníme koreninami ako Emily Browning (tuctová, vyplašená verzia z rodu Sucker Punch) a Kit Harigton (tuctová verzia naklonovaná z odrody Game of Thrones), môžete dochutiť značkou Kiefer Sutherland (pomaly plesnivá, roky už bez zmeny zaužívaná verzia). Pár krát premiešame joystickom z Playstationu za pomoci šéfkuchára Paula W. S. Andersona až dokým nevzniknú Pom(p)eje. To by bola skrátená verzia a teraz moja tradične zdĺhavá verzia. Anderson ani po rokoch v brandží nevyšiel z cviku a tento krát len zamenil v Playstationu disk Resident Evilu za novučičké Pompeii. Jeho réžia opäť pripomína skôr nadšené hranie ďalšej videohry ako plnohodnotne vystavaný film. A vďaka tomu nadšeniu mu to ani tento krát nie je možné úplne zazlievať. Príbeh ide tradične podľa tej najpredvídateľnejšie šablóny a nešťastne miesi katastrofický film s osudovou romancou. V prvej polovici sa síce prekvapivo nejedná len o otravné čakanie na vybuchnutie sopky a aj tá štylizácia (resp. skôr kópia) do „televízneho“ Gladiátora celkom funguje. Súboje v aréne potešia, tento krát dokonca bez tradičných Andersonových spomaľovačiek a celkovo sa darí vystavať aj celkom slušný vizuál. Bohužiaľ, najväčším problém je Andersonova neschopnosť pracovať s postavami (alebo ho to minimálne absolútne nebaví). Tým pádom sa vôbec nedarí vybudovať ústredné puto medzi dvomi hlavnými postavami, nielenže medzi nimi nefunguje dostatočná chémia, ešte je aj ich vzťah vyriešený príliš unáhlene (ona sa do neho zamiluje, lebo jej utratí koňa a on sa jej snáď za celý film neopýta ani na meno). Scenár navyše postavám vkladá do úst tie najotrepanejšie hlášky, lebo aby pôsobil čo najosudovejšie a vedľajšia línia s rímskym vládcom stvárneným Kiefer Sutherlandom je jedno obrovské klišé. Jeho postava je otravná, činy chabo zdôvodnené a celé to pôsobí ako línia hodná telenovely o naťahovaní sa dvoch sokov o jednu dievčinu. Neviem, či to bol Andersovov zámer a presne vystihol „timing“, ale keď už celý film začína pomaly otravovať, tak presne včas prichádza záverečná deštruktívna tretina, v ktorej sa nadšene buráca všetko, čo príde cesty. OPÄŤ je to síce len jedno klišé za druhým s digitálnymi koňmi cválajúcimi ponad plamene a popod sopečné kamene, ale ako katastrofická „podívaná“ celkom uspokojivé. Absolútne ničím neprekvapí, tobôž nevynikne oproti inej blockbusterovskej konkurencii, ale v rámci možností slušne pobaví. Nechýba tomu dávka naivity (Pompeje sa rúcajú, ale postavy majú čas riešiť svoje spory o ženskú, pri ktorých samozrejme v danom momente utíchne všetko dianie navôkol, len aby sa mohol všetko znova drviť ihneď po tom, čo si medzi sebou vyriešia konflikt-súboj). Na reálnosť scén sa tu v žiadnom prípade ohľad neberie a celé to v Andersonových rukách opäť raz pripomína videohru, ktorú bohužiaľ nemôžete ovládať. S tým súvisia aj CGI efekty, ktoré v prvej polovici ešte pôsobia značne prepracovane, aby ich počas záverečnej megalománie už rozpočet nemohol ustáť a plne evokujú videoherné intro ako skutočný film. Vizuálne sa s tým Andersom možno nevyhral tak ako s Resident Evil sériou, ale pokiaľ vopred pristúpite na jeho hru, tak tá nereálna, očividne počítačová deštrukcia sa dá celkom vychutnať. Aspoň, že v úplnom závere sa film nepriklonil k tomu naj-klišé-odnejšiemu happy-endovskému zakončeniu. Vo výsledku tak úplne nenáročný, neškodný projekt (ako väčšina Andersonových filmov), ktorý prekvapivo slušne odsýpa a tempo si drží po väčšinu stopáže (ako väčšina Andersonových filmov), a aj keď je to len klasická blbina (ako väčšina Andersonových filmov), tak stále o úroveň, až dve lepšie ako tohtoročný takmer odpadový Hercules: The Legend Begins. Svedčal by tomu oveľa väčší nadhľad a zahodenie celej tej kvázi osudovej, romantickej línie bez akéhokoľvek opodstatnenia, čo by filmu dodalo taký správny guilty pleasure šmrnc (ako napríklad celej sérii Resident Evil), ale pokiaľ sa divák správne naladí na takú tú bezmozgovú jednohubku, tak Pompeje dokážu bez problémov pobaviť (ako väčšina Andersonových filmov). Chcieť od neho viac by bolo naivné, je to dospelé dieťa, ktoré dostalo možnosť zhmotniť svoje sny na veľkom plátne a veľkolepo ničiť, čo si zmyslí. Jeho filmy už tradične vyzerajú ako by hráčovi počítačových hier vytrhol z ruky ovládač a dianie preniesol na plátno. A Anderson sa každom novom projekte tvári rovnako nadšene ako ja, keď som v deviatich rokoch držal v rukách prvý krát ovládač od Playstation ... tak na čo by zase až prehnane kritický. CELKOVO: 2,5* (5/10) zaokrúhľujem však smerom nahor, keďže Andersonovi to dieťa vo mne odchované na videohrách z časti stále rozumie. Pre erudovaných kritikov musia byť jeho filmy zákonite hotové utrpenie. () (méně) (více)