Dítě číslo 44

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)

Znáte ten pocit, když máte krásné, dlouhé a všemi ženami obdivované péro, které však nechce stát? Já ne, ale po zhlédnutí tohoto filmu se do něj dokážu docela dobře vcítit. Na jedné straně mi to vcelku esteticky lahodilo a chvílemi mě to i bavilo, na straně druhé jsem se upřímně děsil nad dalším impotentním, uměle zkomercionalizovaným, plagiátorským literárním patogenem. Jako by už nebylo dost všech těch zkurvených Hery Potratů, Tvajlajtů, Hangrgejů a jejich nesčetných, stejně neoriginálních a trapných klonů. Tomáš Robert Kovář, jehož vizáž už sama o sobě prozrazuje, že se nakladateli v jeho konečníku určitě převelice líbilo, je prostě jen další Jana Rohlíková v kalhotách. Svou erektilní dysfunkci provinčního babrala vyřešil po absolvování kurzu tvůrčího sraní tím, že bezskrupulózně hodil do kopírky scénář k vynikajícímu Občanu X, doblil do něj milostné drama, jeho finále zhyzdil ukrutným holyvudským sračkoidem, no a pak už stačilo jen lubrikovat a polykat. A na světě je další slavný s-piss-ovatel, co se pouze vlastní „fantasií, pílí a kreativitou“ vykradl až na výsluní. Takže co s tím? Inu co by, z pěti jednu odervat za tu prachsprostou zlodějinu a druhou za místy naprosto kokotistické díry ve scénáři. Další už nechám s dovětkem, že být fešácký herec jako Tomáš Tvrdýy, docela by se mě dotýkalo, že mě poslední dobou ve filmech furt milostně párují s žijící reklamou na sexuální asketismus, která je s přibývajícím věkem čím dál víc k nerozeznání od Merylyn Mensna. (20.07.2015)

Co to bylo? Kvůli tomuhle byl v Praze humbuk jako v poledne okolo Svatého Václava, kvůli tomuhle chtěl Ridley přecákat fasádu Národního muzea, kvůli tomuhle se na den zavřelo metro a kvůli tomuhle já šel do kina? Tak to teda pěkně děkuju, ale na něco co je ploché jako vietnamský hrudník já se můžu jít kouknout do podloubí na tržnici. Zabere mi to pět minut a nepřijdu o dvě a čtvrt hodiny života, z nichž každá minuta je stejně tak záživná, jako další taková pohádka o válce, ve které se válčí především s tím, jak udělat dobrý film. (18.06.2015)

"V raji sa predsa nevraždí..." Neobvykle pôjdem proti väčšine, pretože mňa film fakticky zaujal. Pomerne nízke hodnotenie ma donútilo k filmu pristupovať opatrne a trochu odmerane, ale na G. Oldmana a v poslednej dobe i na T. Hardyho nedám dopustiť a filmu som bol rozhodnutý dať šancu aj keby mal hodnotenie oveľa horšie. Doba, v ktorej sa film odohráva asi pre dnešnú mládež veľmi lákavá nebude, ale na druhej strane ja som si tú pochmúrnu atmosféru strachu nevedel vynachváliť. Angličtina s ruským prízvukom trochu trhá uši, ale asi málokto čakal ruštinu z úst T. Hardyho. Inak zahral to skvele a ja som film nebral ako thriller o pátraní po vrahovi, ale skôr ako návrat v čase a ukážku doby totalitného režimu , atmosféry strachu a zúfalstva ľudí, ktorý sa báli nahlas povedať, čo si myslia. Veľmi sa mi páčil i dobre prepracovaný vzťah medzi manželmi (T. Hardy a N. Rapace). Postupný prechod od svadby zo strachu a nenávisti až po úprimnú lásku ma naozaj zaujal. Myslím, že film je natočený kvalitne, min. rovnako kvalitná bude rozhodne i knižná predloha, len si akosi ťažšie hľadá cestu k divákovi. Mňa si však našiel. Krvavý masaker vo vlaku bol adrenalínový...80%. (15.11.2015)

Tak Tom Hardy, v poslednom čase obsadený skoro všade, si zahral aj v našich končinách. Film je ale dosť uťahaný, detektívny spád pomalý. To asi ale nebolo ani cieľom. Tvorcovia pravdepodobne chceli len ukázať, aký bol život obyčajných ľudí v stalinistickom Sovietskom zväze, nepodarilo sa to ale strhujúco, ako môžeme vidieť často v snímkoch z tohto obdobia. (26.01.2016)