Neporazitelní

Je potěšující, že se klasické schéma filmů o kontaktních sportech dnes již přežilo a ty desetiletí neměnné neduhy jsou minulostí. To co je naopak v žánru v kurzu, je silné lidské drama o nečernobílých postavách, kde je sportovní složka (zdánlivě) podružná a plní spíše roli třešinky na dortu. Musí sblížit s postavami, aniž by se to uchýlilo k trapárnám se záporáky a podobné zhůvěřilosti. Musí budit dojem, že tvůrci nepodvádějí milosrdným střihem a že si to tedy herci na place (žíněnce) tvrdě vypotili. A zároveň si musí zvládnout poradit se situacemi, jak se vyhnout, na hlavu obrátit či alespoň se ctí vybruslit z případných nevyhnutelných žánrových klišé. A málokterý snímek to doposavad zvládl lépe než právě Lamův majstrštyk, který působí dojmem asijského sociálnějšího a naturalističtějšího "remaku" Warriora. Výtky se samozřejmě najdou. Je to místy značně patetické, ale to k tomu tak nějak patří. Zásadnímu zvratu se jde po celou stopáž tak okatě naproti, že vlastně vůbec nepřekvapí. Hongkongská akustická verze Sound of Silence je vynikající, ale ta později ženštinou odzpívaná oproti originálu bez síly a především dost ničící scénu, kterou podbarvuje. No a vůbec nejhorší je dovyprávění příběhu formou fotek během závěrečných titulků. Jak je to milé, tak to poněkud nesportovně podkopává to, o co se (úspěšně nutno podotknout) film předchozí dvě hodiny snažil. (15.12.2013)

Jakmile je jednou Ťaman v kleci, nevyšroubuje jej odtamtud ani Yan Tlesk-Acch! Třicetikiloví zabijáci v této fantasy ukazují, že jsou schopni v pohodě vyhrát i mezinárodně obsazený turnaj v Mixéru Mentálních Analfabetů, v němž by jim kterékoliv z těch devadesátikilových pokérovaných indoevropských hovad, ze kterých vyzařuje nespoutaná inteligence skoro stejně jako z dobrotivě moudrého obličeje hokejisty Ovečkina, orvalo na zemi všechny bambusové výhonky dříve, než by vůbec stačili zjistit, že nemají čím zaklepat o tatami. Ale to není zdaleka vše. Těch zápasů ligy Mimořádně Mozkově Atrofovaných je ve filmu poskrovnu, zbytek přemrštěné stopáže je kantonská snaha o šikmookého Rock-y-ho V. na pomerančích a se smaženými nudlemi, při kterém místo Tygřích očí vyhrává nějakou čínskou barovou zpěvačkou monstrózně zpotvořený Zvuk ticha, za který určitě nezaplatili tantiemy. Vše zalité tunou toxického patosu ze Žluté řeky, a tak si nakonec náš vychrtlý obstarožní rýžožrout vyboxuje nejen prestiž ve stádě makaků, ale také opatrovnictví nad šikmookou nesympatickou žačkou s prořízlou držkou, jejíž matce z toho fracka hráblo. No, nejedna čínská hospodyňka se u toho dozajista píchne dojetím do prstu při vyšívání pruhů na originál exportní teplákovce Adddidddas. ** (04.06.2014)

Kdyby Purgatorio nenapsal již Dante Alighieri, mohla bych ho po zhlédnutí této kombinace klišé a patosu napsat já. Hádejte, milé děti, jak to asi dopadlo? Musím připustit, že když se dva hloupí pánové buší pěstičkami do svých hloupých hlaviček, je to celkem zručně nasnímáno, jejich krev a pot šplíchají tak intenzivně, že jsem měla strach, že mě zasviní. (18.12.2020)

Zhliadnutá tzv. "pracovná verzia", kde nebola ešte použitá pre film zložená pôvodná hudba, ale namiesto nej boli použité náhradné skladby. A možno práve aj vďaka nim ma to celé veľmi chytilo, kedže sa použili známe staré, poväčšinou americké skladby (a tak som si miestami pripadal, ako keby som po hudobnej stránke pozeral napr. Forresta Gumpa), ktoré výrazne podkreslovali výsledný dojem jednotlivých (nielen) bojových sekvencií. Vidieť bojovú koláž v ringu zápasiacich protivníkov na pozadí skladby Mindheist z Nolanovho Inception, alebo tréningovú, predzápasovú montáž za zvukov Sound of Silence od Simon and Garfunkel bol silný adrenalinový zážitok. Tak ma napadlo, že tento spôsob hudobného podfarbenia akčých filmov z Ázie by sa mohol uplatniť aj v ďalších projektoch, kedže vo výsledku to filmu neubližuje, práve naopak, obzvlášťnuje. Príbeh samotný je potom aj vďaka dobre zvoleným predstaviteľom (či už charakterovo, ale hlavne aj fyzicky) variáciou na dejové zákutia od Rockyho až po nedávneho Warriora. Nič objavné, ovšem spoľahlivo fungujúce. Bojová choreografia slušná, hlavne v prevedení Andyho On-a. (19.05.2013)

Hongkongský režisér Dante Lam má o zákulisí, tréningovo-regeneračnom procese či pravidlách MMA trochu odlišné predstavy ako ja, to mi ale nejako zvlášť nevadilo. Horšie však je, že v Unbeatable sa vyskytuje množstvo kdejakej vaty, snažiacej sa hrať publiku na city, ktorá s tým, čo sa odohrávalo v oktagone súvisela pramálo a bola mi viac-menej ukradnutá. (17.04.2018)