Všechny moje děti

Ono je to vlastne deväť desaťminutových filmov o tom istom. Marián Kuffa pomáha rómom a oni si to nevážia. A tento naratív sa únavne opakuje vo filme čo desať minút, takže je to čo? Je to nuda. Nič objavné a inšpiratívne o problematike sa nedozvieme, naopak obraz rómov je tu opäť generalizovaný do škatuliek a sám Kuffa o nich hovorí ako o zvieratkách. Takže môžete nejakej menšine pomáhať koľko chcete, ak ju raz považujete za skupinu obyvateľstva nižšieho stupňa, tak vám nikto tú kresťanskú lásku neuverí. To, čo všetci na Kuffovi glorifikujú je paradoxne dôvodom, prečo nie je rómska komunita schopná integrácie. Nie martýrski úderníci v monterkách ale skôr schopní a osvietení manažéri môžu vyriešiť problém rómských slamov (http://spisskanovaves.korzar.sme.sk/c/6575143/spissky-hrhov-vybudovali-romovia-a-dnes-ho-davaju-za-priklad.html). Všetky moje deti sú náplasťou pre dobrých kresťanov, ktorí ale žijú vo svojej komformite a len sem-tam sa potrebujú ubezpečiť, že nejaký ten posol boží za nich vo svete bojuje. Takže opak dobrého diela, ktoré by malo divákov pudiť k aktívnemu postoju. Je to gýčovou hudbou podfarbená hagiografia pre skrytých xenofóbov. (26.12.2014)

Nesmírně citlivý, nezjednodušující, nepřikrášlující, nesenzacechtivý, humánní kousek. Připadáte si lepší než oni, protože jste čistí, nekradete, neperete se a „vlastní pílí“ jste se dopracovali k dobrému vzdělání, slušné práci a důstojnému bydlení? Zkuste se narodit tam, mezi nimi, třeba jen pár set metrů od vašich dveří. Pohrdáte ze svého bezpečného, prodrátovaného, pojištěného světa těmi, kdo potřebují „berličku“ zvanou náboženství? Zkuste bez ní zvěstovat civilizaci, ohleduplnost a lidskost tam, kde žádná jistota není a homo homini lupus se jeví jako jediná strategie přežití. Nebo zkuste bez víry, jen silou vydolovanou z dobroty vašeho hrdě materialistického ega, kousek po kousku přetvářet k lepšímu svět pro stovky cizích bytostí, které vám za to často ani nepoděkují a občas na vás vezmou sekeru. — Ano, asi by se dalo tu a tam krátit nebo zavrtat hloub do povah a motivací, ale hvězdičky kvůli tomu srážet nebudu. Tady je potřeba jen tiše smeknout, případně vzít na Všechny moje děti vaše vlastní děti, aby včas zahlédly hloubku lidské bídy existující tady a teď, a taky jedinečný obraz lidské, nebo spíš nadlidské, lásky. (30.07.2014)

Opravdu dobrý, vtipný a cikánskou povahu vystihující dokument. Pan farár je dobro samo a co to dělá, je na okamžité nanebevzetí. Trošku mi vadilo, že dokument nešel uplně na dřeň a některým palčivým tématům se vyhýbal, ale v celkovém vyznění dokumentu, který je opravdu spíše vtipný, to nikterak nevadí. Člověk se zasměje, pobrečí, nechá se dojmout a pak se zase zasměje. Nicméně díky zákulisním informacím vím, že tvůrci ignorovali některé události, a to především tu, že při cikánském představení v Žakovicích, které bylo věnováno panu faráru, se část v ghettu žijících cikánu vydala během představení, na kterém byla i valná část místních, krást do přilehlých domků a zahrad...což mi dost vadí. Taky z toho důvodu, že kdyby se to ve filmu objevilo, nepřišel by o svoji nepředpojatost. Vždyť vždy když cikání něco provedli, ukradli, vždy to tam manželé Kabošovi dali a v konfrontaci s farárovým přístupem, to pokaždé vyznělo vtipně. Proto si myslím, že tady měla hlavní slovo žena, která prostě chtěla sladkou, nahnědlou tečku. (12.04.2014)

Farář - hlavní protagonista dokumentu - je buď svatý, šílený nebo tolik nadšený. Podle dokumentu snad všechno dohromady. Všechny moje děti je prosté všech ideologií, alibismu nebo ospravedlňování, proč je někdo takový jaký je. Marián Kuffa pomáhá, co může, ale taky "své děti" nechá, ať si v určitých situacích vyžerou, co si nadrobily a nezbavuje je tak zodpovědnosti. Je ale taky příjemné vidět, že i mezi lidmi na okraji společnosti se najde pár jedinců, kteří se umí chytit kladiva. (08.05.2014)

Pomôž si sám, človeče, aj Pánboh ti pomôže. Alebo v Žakovciach pomôže farár Kuffa. Okrem iného tam vytvoril žakovský ekonomický a stavebný zázrak. Takmer z ničoho vzniknú murované domy namiesto chatrčí z dosiek a lepenky. Keď majú vedenie, cigáni aj pracujú, ale chce to božské nervy a to má asi len jeden človek z milióna. V dokumente do toho prenikneme dosť do hĺbky, a trochu aj do farárovej mysle, kde to musí mať dobre upratané, aby toto všetko dokázal. No a keď sa obrátime (alebo hnusom odvrátime), tak výhľad na Tatry je ako z katalógu cestovky. Horšie je to už v zime, vtedy by viac bodol výhľad na tropickú krajinu. –––– Ja by som tiež radšej robil podľa predpisov a podľa zákonov, lenže niektoré predpisy a zákony nepamätajú na takýchto ľudí. –––– Oni bez práce dlho nemôžu byť. Od nudy je len krôčik ku kriminalite. –––– Sú to naši bratia. Naši tmavší bratia. Pánboh sa nepomýlil, že ich dal do našej blízkosti. Je to skúška pre nás. (10.04.2018)