Nema-ye Nazdik
Close-Up
Obsahy(1)
Snímek Abbáse Kiarostamiho natočený podle skutečného příběhu působí jako čistě dokumentární rekonstrukce událostí vedoucích k soudu se zchudlým Husajnem Sabzianem za pokus o podvod. Po setkání v autobuse s postarší ženou, kdy se představí jako Mohsen Makhmalbaf je Sabzian pozván do jejich rodiny, kterou postupně přesvědčí, že pokud mu pomohou s financováním, objeví se v jeho dalším filmu. Nakonec však pojmou podezření, že jde o podvodníka, který má v úmyslu vykrást jejich dům a zavolají policii. (Hans.)
(více)Recenze (25)
Už len pre tú radosť z rozprávania. Kiarostamiho metafilm, ktorý hovorí o Íránskej spoločnosti s rovnakou účinnosťou, ako akákoľvek encyklopédia. Či už sa jedná o súdny proces, spôsob rozpravy a motivácií, ale aj spoločenský status, ktorý je tu na pretrase rovnako ako zločin hlavnej postavy, nás pomaly a sugestívne vťahujú do smutného príbehu človeka, čo chcel byť obdivovaný. Kto z nás nechce? Je to spravené veľmi citlivo. Bez zlosti, nenávisti a bez skutočného nepriateľa. Je to chyba, ktorá má ale presah a dotýka sa všetkých zúčastnených po svojom. Bezprostrednosť je to zobrazená v kamerovom snímaní, v technických chybách, ktoré ale vystupujú do popredia a robia film autentickejším. Ten film zasiahol aj napriek jednoduchosti. A potešil silou svojej výpovednej hodnoty. ()
V půlce, když už je jasné, o co půjde a překvapení už se nekonají, se to trochu zadrhne, ale čtyry hvězdy nechám. Přece jen to má působivou atmosféru. Vlastně mám pocit, že je dávám prakticky zadarmo. ()
Takmer každý z nás túži po tom, aby si okolie vážilo jeho hrdosť a sebavedomie a v tomto zmysle aj ocenilo jeho myšlienky a nápady. Kto však ocení myšlienky toho, komu vykypí každá kaša z hrnca? Hlavný hrdina stratil zamestnanie, so ženou sa rozviedol, býva u matky a z nedostatku peňazí býva často hladný. Jeho koníčkom je sledovanie iránskych filmov. V nich nachádza časť zobrazenia jeho trpkého údelu. Preto ani na okamih nezaváha, keď ho raz osloví v MHD žena, ohľadom knihy, ktorú práve číta. Bezprostredne ju ňou obdaruje, vydávajúc sa za režiséra filmu. V režisérskom sebaklame si užíva dosiaľ asi najkrajšie dni života. Kým nepríde súd s obžalobou za hrdinove podvodné správanie. Priebeh pojednávania tvorí ústrednú os filmu, v ktorom sa z viacerých strán, s náhľadmi do minulosti, objasňuje a posudzuje správanie nešťastného chudáka, zamilovaného do filmu. Filmu, pôsobiaceho ako dokument. Súdne konanie je natoľko odlišné od "procesných", angloamerických filmov, že až. Počínajúc osobou sudcu, pripomínajúceho vzhľadom skôr niektorého z ajatolláhov, až po možnosť obžaloby stiahnuť svoje obvinenie aj v trestných veciach, ak sa strany v kľude slovne urovnajú, uznajú vinu a tak. ()
„Ve slávě cizí se koupal, na paragrafech se houpal.“ Na otázku, jak mohla rodina Ahankhahnovců naletět pohádkáři Sabzianovi, je jednoduchá odpověď. Kouzlo osobnosti. A to ne ledajaké, ale mezinárodního formátu! Podobně jako má např. Willy Kufalt, kterému jsem pro změnu naletěl já, když se vydával za Luďka Munzara, sliboval mi roli a „výborný iránský film s přesahem, napětím a silnými emocemi.“ Hmm. Přitom Mohsen Makhmalbaf byl nedávno i u mě doma. Přijel na mopedu (a pak že „režisér je ten, kdo má peníze“), hladový jak spisovatel, resp. jako perský filmař. Já mu nabídl míchaná vajíčka (Faustka držkovou) a pochválil jsem mu Sex o phalsapheh a artovou vanu plnou mléka. OKNO SOUDNÍ SÍNĚ: [][] Polehčující okolnosti pro obviněného Willyho K. §1 Myslel to dobře. §2 Kiarostami to vlastně točil o mně. I já jsem cinefil, ale bez peněz na realizaci svých filmových snů. §3 Dva Makhmalbafové na jedné motorce, to se jen tak nevidí. [][] Jo jo, fantazie je dobrý sluha, ale zlý pán. Viz perské přísloví: „Lež má nohy kratší než velbloud.“ Nicméně, zájemcům o iránskou kinematografii bych pro začátek raději doporučil zábavný Khook nebo drama o popravčích. ()
Či už vás Detail zaujme, bude, alebo nebude baviť sledovať, tak rozhodne po jeho pozretí nadobudnete pocit, že ste na nič podobného už dlho nenarazili, pokiaľ sa vyložene nezaujímate o podobne ladené metafilmy. Kiarostami sa hrá inovatívne s formou, cez ktorú ale samozrejme zdeľuje aj niečo o ľuďoch vo svojej krajine, o krajine samotnej a o svojom postoji ku kinematografii a čo preňho toto umenie znamená. Nad Detailom si ale budete musieť zachovať určitý nadhľad a rešpektovať dobu vzniku a krajinu pôvodu, pretože predstava, že sa podobne môžu nechať napáliť inteligentní ľudia, sa zdá krajne nepravdepodobná, ale stalo sa. V dobe, kedy sa vám objaví po vyťukaní mena režiséra jeho tvár na monitore počítača do jednej sekundy, pôsobí Detail ako z doby kamennej. ()
„Umění je zkušenost, kterou jste pocítil uvnitř.... je to jako když Tolstoj řekl, že umění je vypěstovaná vnitřní zkušenost, zprostředkovaná publiku.“ Abbias Kiarostami mi tedy už minimálně podruhé po nedávno viděném snímku Život jde dál (1992) rozšiřuje a posouvá vnímání uměleckého autorského filmu a nabízí i možnost zcela nového, netypického pohledu na kinematografii. Přináší osobitý experiment se stíráním případné hranice mezi realitou a fikcí, s kapkou menší mystifikace hned ze začátku stírá i hranice mezi hraným a dokumentárním filmem, také narušuje tradiční chronologii vyprávění, aniž by při tom však zapomněl na to úplně nejpodstatnější, co za sebe jako divák od filmu automaticky očekávám a sice přinést hutný a zajímavě zpracovaný PŘÍBĚH, který by mě dokázal po celý čas upoutat s patřičným zájmem a napětím. No a já dostal v Detailu úplně vše, co od výborného filmu dostat toužím: od atraktivního příběhu (který zde zastupuje případ nevšedního podvodu s člověkem vydávajícím se za slavnou národní osobnost filmového režiséra), přes poutavou formu nepostrádající tvůrčí invenci, až po přesah vyvolávající podněty k zamýšlení... a rovněž silné emoce, vyvolané zcela nevtíravým způsobem... a ještě zpracování fungující v několika vrstvách navíc. Také samozřejmě výborný scénář, režii a excelentní ztvárnění ústřední postavy, přičemž takhle minimalisticky působivý a navrch až neuvěřitelně civilný výkon, navíc v podání velice charismatického hereckého protagonisty, se tak často skutečně nevidí... a to se v případě Hossaina Sabziana jednalo o neherce bez filmových zkušeností! Hmm, asi nikdy bych si nebyl pomyslel, že se jednou budu dívat na „nějaké“ íránské filmy a ještě z většiny z nich budu takhle nadšený, ale tohle byl opět silný zážitek. [95%] ()
Naprosto nejhorší Kiarostami. Dokumentární, lépe rozhovorový způsob odvíjení děje je ubíjející. Kamera jenom prostříhává z jedné mluvící postavy ke druhé a zpět. Zápletka horší než triviální, proč někoho napadlo tohle vůbec natáčet? ()
„Ako zvláštne, že môj najlepší príbeh sa odohráva v slepej uličke.” • Iránsky podvodník Hossain Sabzian - totižto následne vystupoval »pod pseudonymom,« ako skutočný, iránsky, filmový režisér - Mohsen Makhmalbaf, ktorý sa vskutku asi na dva týždne usalašil, čiže povedzme to presne tak, že sa skrátka «nasáčkoval» do zámožného domu rodiny Ahankhahových na 1. ulici, č. 16, z Golzarovej ulice vo štvrti Lavizane, keď im natlačil kaleráby do hlavy v tom zmysle, že práve pripravuje »nový film« s tým dôvetkom, že niektorých členov rodinky, by vzápätí azda rovno obsadil i do svojho nového filmu; najmä teda so synom Mehrdadom - medzičasom normálne už začal akosi pomaličky skúšať príslušné repliky, alebo dokonca i priestory domu - interiérové či exteriérové - by napokon mohli rovnako poslúžiť daným potrebám pre nakrútenie daného počinu, pričom mimoriadne silný, autorský tvorca v podaní - Abbása Kjárostamího, sa vari postupne rozhodol zrekonštruovať tento obzvláštne sebavedomý a zaujímavý, a k tomu súčasne i zvlášť realistický a dojímavý p-r-í-p-a-d s tým doplnením konkrétnej situácie, že naprosto ojedinelým spôsobom by zrejme mohol vzniknúť i akýsi „film vo filme” s mimoriadnym presahom v podobe CINÉMA VÉRITÉ [Kino pravda]; a ja som mimochodom z tohto unikátneho, iránskeho ARCIdiela - nenormálne hotovým, až tomu skoro vôbec ani správne nerozumiem, aké unikátne d-e-t-a-i-l-y sa v danom Detaile vlastne neustále skrývali, kedy zhruba asi posledných 8 minút pred záverečnými titulkami - prinieslo neuveriteľnú, povznášajúcu kadenciu najsilnejších záberov, aké mi príslušný titul nakoniec sám vo vlastnej réžii ponúkol, a veď sa totižto ani poriadne nebolo čomu vlastne čo čudovať, nakoľko sa tým pádom iba spojili dohromady dve odlišné, a predsa rovnaké osoby, ktoré sa tak dlho hľadali, až sa konečne našli! • Jeden z najlepších cudzojazyčných titulov, aké som mal možnosť doposiaľ zhliadnuť, ktorého výpovedná hodnota je absolútne nadčasovou; to hádam najlepšie ocenia predovšetkým len najväčší cinefilní diváci, akí sa momentálne teraz ponúkajú... ()
Nějak nevím. Sice se jako expert na íránskou kinematografii necítím, ale nějaké ty filmy jsem přece jenom zkouknul, často ve Varech, a nějak mne tenhle film nechytil, přišel mi, že sice obsahuje určité ingredience, ale celkově nepasuje dohromady. Kde se mi film líbil, byly reálie, třeba když si taxikář povídá s vojáky, odkud jsou a odkud je on a co se tam dělo, nebo když nasbírá taxikář květiny, nebo povídání s paní v MHD, prostě takové ty obyčejné věci obyčejných lidí. Soudní drama mě moc nebralo, existuje víc daleko lepších, rekonstrukce činu u nich v domě mi přišla zdlouhavá a pobavilo mě jen, že mají k jídlu pouze vajíčka, a to závěrečné Lojzovo polepšení mi přišlo poněkud nedůvěryhodné, ale zase se nakonec objevil sám ten režisér, což mne pobavilo - zvlášť když mu půjčil na tu kytku. Ale stejně myslím, že to chtělo lépe učesat, rozhodnout se, jaké téma má být stěžejní, a podle toho to pak celé poskládat. ()
Tedy, ne že by se takový příběh stát nemohl. Ale na konci filmu jsem nabyla pevného přesvědčení, že s námi režisér Kiarostami pěkně vyběhl a že to celé jakoby amatérské divadlo byla pouze hra na něj. Nicméně, ať už mám pravdu nebo ne, bavila jsem se náramně. ()
Styl zpracovani je trosicku narocnejsi, ale jinak je Detail obrovskou poctou lidskemu pochopeni, pokore a jedne reziserske temer legende. ()
Pozoruhodná věcička s podmanivou atmosférou, po pravdě já ani nevím jak, ale měla jsem naladěno hned.. Příběh filmového fanouška a obdivovatele režiséra Mohsena Makhmalbafa je v podstatě úsměvný, na pár dnů si vypůjčil identitu svého idolu.. Abbas Kiarostami to celé odvyprávěl zajímavě, poutavě, s nadhledem i jemným humorem a to si cením.. Posílám poděkování Willymu, tohle stálo za to vidět.. ()
přesvědčivý důkaz toho, že mezi skutečnosti a filmem žádná hranice existovat nemusí a že když se vycítí "životní téma" má cenu hodit všechny závazky na hlavu, naplno za ním jít i za cenu ztráty svých vlasů. Film je nejen skutečnost, ale i život a Kiarostamího klenot o tom svědčí snad jako žádný jiný jak komplexní dějovou strukturou na hranici dokumentu a fikce, tak produkčním zákulisím. ()
Něco podobného, jako si zažil Stanley Kubrick, anebo alespoň lidé, co si mysleli, že jsou v kontaktu s Kubrickem, si zažil i jeden íránský režisér. Tento případ se pak stal námětem tohoto snímku, snímku, který je částečně hraný, částečně dokumentární, kdy je velmi těžké tu hranici rozlišit. Zajímavý námět, který mě ale nedovedl vtáhnout. ()
Rád bych některému z Kiarostamiových filmů dal třeba jen tři hvězdy, ale nepodařilo se mi to ani zde. Světy, které ve svých vytváří, třebas jen na pětníku, jako zde, jsou tak pohlcující a omamné... Kdo je Kiarostami, Makhmalbaf, Sabzian, já nebo ty? A není to propagandistický film? Nechce, abychom měli rádi Araby a islám, a můžeme je mít po shlédnutí jeho filmů neradi'? Tak jako tak jsou Íránci (Írán = země Árjů) první, se vydělil z indoevropské národní masy (3, 4 tisíciletí př.n.l.) a jsou tudíž naši někdejší příbuzní (Slované a Baltové se vydělili jako poslední, a jsou vlastně tím, co zbylo). Ma al salama, jdeme si zakouřit z vodní dýmky. ()
Ta dokumentární forma, v Kiarostamiho tvorbě v tomhle podání až nezvyklá, mi ne vždy sedla a ne vždy měla tu podmanivou atmosféru, kterou většina jeho filmů má. To mi sice krapet kazilo zážitek z toho filmu, ale i tak se mi to dost líbilo. Má to zajímavě vymyšlený příběh, slušný scénář, dobře vykreslené íránské reálie (a opět jinak než doposud), určitý přesah a taky pár silnějších scén. A co se mi líbilo úplně nejvíc byla dost dobře promyšlená hlavní postava - jen tedy těžko říct, zda tak dobře byla napsaná, nebo se jednalo o skutečného člověka... Za mě tedy spokojenost, i když mezi íránskými filmy mám jiné favority a mezi Kiarostamiho filmy vlastně taky. Slabé 4* ()
neformalni, syrove toceny hrany dokument, ktery, pres mozna na prvni pohled neatraktivni a rozpacite dojmy, v sobe skryva nesmirne zajimavy a lidsky pribeh. kiarostami tady rekonstruuje za pomoci skutecnych akteru pravdivou udalost, ktera je predevsim, krome trochu absurdniho pribehu, pomerne nosnym tematem o lidske identite, zivote, snech a projekcich. ()
Kiarostamiho prve filmy ako Chor 1982 a Kde je dum meho pritele 1987 som stale nevidel, no a tento film teda nic moc. Nechapem uzivatelov, ktori to nadhodnotili, co tam do prdele take videli ? Ako jo, stiera sa hranica medzi dokumentom a fikciou, akysi chlap vystupuje ako znamy perzsky reziser Mohsen Makhmalbaf- a podmanil si spravanim sa clenov akejsi zazobanej familie. No ale to je vsetko, co som videl, tie udajne pomaly sa odhalujuce spolocenske protiklady mi jaxi unikli, a to milujem artove filmy! 20 % ()
Íránský režisér, scenárista a střihač Abbas Kiarostami ve svém filmu Detail AKA Nema-ye Nazdik z roku 1990 přeskakuje mezi dokumentem a fikcí. Většina představitelů hrají sami sebe dle příběhu, který se kdysi skutečně stal. Kiarostamiho zaujmul v novinách případ Hassaina Sabziana, nezaměstnaného mladíka, který se vydával za slavného režiséra Mohsena Makmabalfa. Na jeho pravou identitu se pochopitelně časem přišlo a Kiarostami se okamžitě rozhodl, že natočí o tomto případu dokument. Kiarostami měl povoleno natáčet kompletní soudní proces a navíc Kiarostami přiměl samotného Sabziana a i rodinu Ahankrahových, kterou chtěl Kiarostami využít k sehrání skutečných momentů. V rámci tvorby filmu zařídil Kiarostami nejen setkání Sabziana a pravého Makmabalfa, ale také pomohl usmířit Sabziana a rodiny Ahankrarových. Detail spadá do žánru fiktivního dokumentu a jedno je v jeho případě jisté- moc specifičtějších filmů nenajdete. Je Detail vlastně dokumentární film, který využívá prvky hraného filmu? Nebo je Detail hraný film, který využívá prvky dokumentárního filmu? Na Detail se dá víceméně dívat těmito dvěma pohledy. Kiarostami ve spolupráci s kameramanem Ali Reza Zarrindastem film záměrně točí způsobem, který má vyvolat pocit, že na dokument skutečně koukáte. Dokument to ale v plném slova smyslu není. Právě zde hraje úlohu označení fiktivního dokumentu, které se snaží diváka přesvědčit o tom, že sleduje skutečné události. Jenže právě v případě Detailu divák sleduje jak sehrané, tak i reálné události. Je to ale natočené celé tak autentickým způsobem, že divák by skutečně těžko většinou rozeznal, co je zrovna sehrané a co je dokumentárním záznamem. Do jisté míry se to vlastně těžce vysvětluje, protože přístup Kiarostamiho k téhle látce s takovýmto zpracováním je unikátní. A je tomu velmi pravděpodobně právě proto, že Kiarostamiho samotného látka naprosto zaujala. A není se čemu divit. Příběh Detailu/celého soudního sporu se Sabzainem je vlastně příběhem komplexního muže. Sabzian byl cinefil a velkým fanouškem Makhmalbafovi tvorby. Sám poté tvrdil, že jeho motivací nebyla touha po uznání nebo penězích. Motivací prý pro něj byla láska k filmu a k tvorbě Makhmalbafa. O Sabzianovi si tak můžeme myslet prakticky cokoliv (minimálně díky tomu, co předcházelo celému incidentu s rodinou Ahankrahových je ovšem velmi snadné ho skutečně litovat). Pravdou ovšem je, že je samotný námět velmi zajímavý a Kiarostami ho zpracoval neskutečně výtečným způsobem, který funguje právě i díky tomu, že jsou herecké výkony doslova autentické. Jen málokdy byla v rámci historie kinematografie tak křehká hranice mezi fikcí a realitou. Film, který funguje nejenom jenom náhled do duše jednoho člověka, ale i nakouknutí do života v Iráku. Je ohromující, že něco takového vzniklo v takové podobě a forma skutečně nepřesahuje samotný obsah. V půlce se možná již celá ta forma tak trochu okouká, v samotné oblasti kvalit dokumentární tvorby to na plný počet úplně není (v mnoha částech se prakticky jen přestříhává z jednoho mluvícího člověka na druhého) a snaha o autentičnost se někdy možná až přehání, jinak je ale tenhle fiktivní dokument Abbase Kiarostamiho jednoduše bravurní meta záležitost, která je naprostým právem zapisovaná na seznam filmů, které by měl každý vidět. Minimálně o jeden z nejvíce specifických filmových zážitků jde určitě (podobné filmy pochopitelně existují, sám Kiarostami jich vytvořil mnoho) a Detail je důkazem toho, proč je Kiarostami (i po své smrti) brán za jednoho z nejlepších íránských filmařů. Křehké tancování na pomezí mezi fikcí a realitou mu naprosto vyšlo a především jde z Detailu cítit ta radost ze samotného filmového vyprávění....... () (méně) (více)