Režie:
Lee Toland KriegerKamera:
David LanzenbergHudba:
Rob SimonsenHrají:
Blake Lively, Michiel Huisman, Harrison Ford, Ellen Burstyn, Kathy Baker, Amanda Crew, Lynda Boyd, Hugh Ross (vypravěč), Richard Harmon, Fulvio Cecere (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Kdo z nás by nechtěl přestat stárnout? Ani ne třicetiletá Adaline havaruje se svým autem a stane se zázrak – nejen, že nehodu přežije, ale navíc už nikdy nezestárne ani o jediný den a žije dalších 80 let. Věčné mládí se však záhy projeví jako překážka v běžném životě. Adaline bezmocně sleduje, jak její dcera stárne, až je starší než Adaline. Dlouhodobě nemůže prožívat lásku a nakonec zůstává úplně sama. Po letech osamocení se v Adalině životě objevuje Ellis Jones (Michiel Huisman), do kterého se zamiluje. Vše vypadá idylicky, ale jen do okamžiku, než se Adaline setká s otcem svého přítele Williamem (Harrison Ford). William totiž v Adaline pozná dívku, kterou před lety miloval... (APK Cinema Service)
(více)Videa (25)
Recenze (588)
Nečekaně příjemná a netradiční romantika, která je možná až příliš pohádkově pojatá a motiv času není tak výrazný, jak se Blake Lively snaží předstírat, ale jako fanda romantiky to filmu nevyčítám (a dokonce jdu tak daleko, že budu Blake věřit, její stesk po vráskách, šedých vlasech a stárnutí). to mě spíš trochu mrzí lehce přepísklý princ, napsaný až moc sluníčkově a podle mustru klasické červené knihovny z počátku minulého století. A také nedostatek odvahy k zajímavějšímu závěru, jenž by vše dotáhl k dokonalosti. Jinak ovšem šlo, s výraznou pomocí Harrisona Forda, o příjemně strávené dvě hodinky. ()
Nicholas Sparks pro dospělé divačky a diváky s nostalgickými sklony a slabostí pro staré věci. Často se nevidí film dodávající si na důležitosti předstíráním, že je adaptací románu. Rozvětvené vyprávění, mnoho postav, mnoho flashbacků nebo vševědoucí vypravěč s velmi knižním vyjadřováním nejsou nejvhodnější prostředky k natočení hladce a přirozeně plynoucí romance. Rozhodně ne v rukou dvou začínajících scenáristů s příliš velkými ambicemi. Věčně mladá by mohla být výborným melodramatem klasického střihu (vnějškově charakterizovaná, pasivní a trpící hrdinka, bezchybné postavy versus neúprosně plynoucí čas, mnoho šťastných i nešťastných náhod, neschopnost vyjádřit své pocity), kdyby se držela vztahové problematiky a nesnažila se kromě emocionálních konfliktů řešit nekonečnost vesmíru a nevyzpytatelnost osudu. Výsledkem je hybridní literárně-filmový útvar. S románovou osnovou, ale bez dost širokého tematického záběru a s dost bohatým obsahem. Rozmáchlost vyprávění nemá své opodstatnění a filmu kvůli němu chybí spád. V jádru jde přitom v podstatě o pohádku, čemuž odpovídá i lehce nadreálný výtvarný styl (zvlášť nasvícení některých scén, ale také výpravné záběry s kamerou vznášející se vysoko nad hlavami herců). Vizuálně je to půvabné, svou naivitou kouzelné a Blake Lively protagonistce dodává náležitý staromódní šmrnc (nejen nošenými šaty, ale i způsobem, jak se pohybuje a jak se vyjadřuje), aniž by působila strojeně. Hlavní přínos přesto vidím v ochotě jít proti anti-aging trendu a přiznat, že nestárnout není přirozené. Jde o tak záslužné, přitom tak banální a přesto tak málo vídané uvedení věcí na pravou míru, že mám chuť odpustit filmu i předstíranou hloubku a rádoby-sofistikovanost konstrukce, která toto sdělení nese. 70% ()
Celkem příjemná oldschool romance s tím správným nostalgickým feelingem a výborným příběhem, jemuž u mě podráží nohy jen jedna věc. A to fakt, že Blake Lively pro mě stále není moc dobrou herečkou, která by dokázala utáhnout vlastní film. Závěr byl pak na mě až moc veliký kýč, který bez dojaté holky po boku asi jen tak nepřekousnete. Stále však hodně fajn zamilovaná jednohubka. ()
Je to vlastně vykradený The Man from Earth, jen namísto filosofie na téma věčného života přichází tento film s romantikou. A to romantikou poměrně vkusnou, i když občas trochu studenou a akademickou. Myslím, že by podobným příběhům prospělo nechat postavy sáhnout si víc na dno a tím pádem moci více přemýšlet o svých citech, o ztrátách, o tom, co je pro ně důležité a čeho se dokážou vzdát nebo čeho se naopak vzdát nechtějí. ()
Zřejmě jeden z filmů roku. Natočené jakoby v lehce devadesátkovém oparu nostalgie a upřimnosti, neskutečně šarmantní a uměřené s geniálně přesně trefenou Blake Lively. Snímek bez přebytečného lesku a dialogů které by tam neměly své misto. Všechno je přesně tak jak má být a žádná scéna není zbytečná, navíc s kýblem emocí, kde si každý vezme něco. Zábavné, oduševnělé, skvěle uchopitelné z téměř všech diváckých sfér a navrh s myšlenkovým přesahem o tom, jak bolestivá je možnost žit věčně jako jediná ze všech a jaké oběti je nutné dělat a jak složité a zpochybnitelné životní rozhodnutí a situace takový člověk musí podstupovat. ()
Galerie (58)
Zajímavosti (21)
- J. Mills Goodloe napísal prvú verziu scenára v roku 2003 po inšpirácii titulnou postavou vo filme Amélia z Montmartru (2001). Scenár potom prešiel v roku 2009 zásadnými revíziami. (Arsenal83)
- V traileri sa objavuje fragment piesne americkej speváčky Lany Del Rey. Skladba sa neobjavila vo filme ani na soundtracku. Dodnes nie je vydaná. (Arsenal83)
- Na návštěvě u Ellisových rodičů hrají deskovou hru. Poté, později večer, Elis (Michiel Huisman) s někým telefonuje a přijde k němu Jenny (Blake Lively). Zezadu ho obejme a vezme mu skleničku s pitím. Pak s ní odejde, ale v následném záběru má Elis skleničku opět vedle sebe na stole. (JessiBrikker)
Reklama