Drákula

Pro mě nejlepší zpracování Draculy, které jsem viděl. Přes jeho působivost, pochmurnost, kterou bych řadil ke starým časům éry Hammer films. Frank Langella v roli Draculy je také hodně přesvědčivý, jeho neustálé těkání očima je démonické. Pamatuju si, že když jsem film viděl poprvé někdy ještě za bolševika v České televizi, tak úvodní scéna na palubě lodi uprostřed moře mě doslova fascinovala. I po letech to má neskutečnou atmosféru, kterou podtrhuje naléhavá a dramatická hudba Johna Williamse. Také různé barvy a filtry na kameru, které se v jednotlivých záběrech střídají dodávají démonickou pochmurnost a vůbec celková výprava filmu a obsazení (Laurence Olivier jako Abraham van Helsing nebo Donald Pleasence jako otec Lucy) je na vysoké úrovni. Lezoucí Dracula po stěnách hradu, pochmurný interiér Draculova sídla, netopýři, pavouci, katakomby pod hřbitovem - všechno nádherná pastva pro oči. Copolova verze se oproti tomuto dílu může jít zahrabat. Je to ovšem pouze věc názoru a já si za tímto názorem pevně stojím. (10.09.2017)

Brama Stokera jsem četla hodněkrát a nejmíň tolikrát jsem viděla i Coppolovu verzi, aby mě pak nechávalo chladnou, že tu z Lucy udělali dceru doktora Sewarda a Mina je Van Helsingova dcera.. Krom toho se tvůrci nevím proč chtěli vyhnout cizině a tak Drákulův hrad situovali hned vedle blázince v Carfaxu, ale pro seznámení s upírskou tématikou to není špatné, několik scén je dokonce excelentních. Dalším plusem je nesporně Laurence Olivier jako Van Helsing, obdivuhodně si nacvičil neanglický přízvuk. Váhám mezi 3* a 4*, ale za ten konec, kde se SPOILER SPOILER zřejmě rozhodovali mezi happy-endem a hororovým koncem a přiklonili se k tomu druhému, dám nakonec 4*. (03.05.2014)

Vzpomínám si, že tuto verzi Draculy jsem poprvé viděla, když mi bylo dvanáct. Nikdy nezapomenu na to, jak se Frank Langella plazí po zdi s vyšinutým výrazem ve tváři a vydrápává nehty okenní tabulky. Film s výbornou atmosférou, který mě přinutil spát s rozsvícenou lampou... Jako by v některých pasážích vyskočil z třígrošových hororových romantických románků, což je na něm moc hezké. (05.02.2007)

Pokusím se na chvíli oprostit od faktu, že nadevše zbožňuji Coppolovu verzi z roku 1992 a to po všech stránkách - herecké, hudbě, výpravě a efektů. Jako předloha posloužila nikoli verze románová, ale divadelní zpracování, ze kterého se ostatně odvíjela už verze s Lugosim (kterou rovněž nemusím, konverzačka, do které odpudivý Maďar háže ksichty). Zcela odpadá dění na Draculově hradě (ty tři upírky fakt můžu, jejich absence znamená body dolů:) a začíná se rovnou na lodi, na které hrabě pluje do Anglie (a mimochodem úvodních pár minut jsem viděl jako dítě a to vstávání z rakve na mně docela zapůsobilo). Langella nám poté představuje svého Draculu jako takový spíše salonní typ a na jeho vzhled a chování je třeba si chvíli zvykat (a jeho způsob hypnózy pomocí gest stojí za to). Obrácené role Miny a Lucy působí jako vhodný moment pro procvičení svalů pohybující obočím, Pleasance mi přišel divný, Olivier taky a zrychlený konec, ke kterému dochází už na lodi a nikoliv na hradě, taky moc nepotěší. Pravdou je, že maskování proměněné holčiny se docela povedlo. Finální verdikt: Verze z roku 1992 zůstává i nadále králem draculovských filmů a mou srdcovkou. (07.08.2009)

Kdyby některé kopulačně-sací scény nebyly trikově zcela nezvládnuté, a tudíž směšné, kdyby některé kříže nevypadaly spíše jako příložníky atd., hodnotila bych možná i výše. Adaptace oplývající mrazivou atmosférou, kterou korunuje výborně obsazený Langella a krásně otevřený konec (díky těmto pozitivům, pak divák odpustí určitou naivitu a odchylky od knižního originálu). Tenhle Dracula je charismatickým aristokratem, nikoli efemérním hejskem nebo slizkou kreaturou se špínou za nehty. Poněkud nedoceněný film. (07.06.2010)