Powaqqatsi

První hodina mě naprosto minula, aby zbytek byl už jen slabým odvarem předchozího/následujícího dílu. Bohužel Glass zaujal nový směr s optimističtější hudbou plnou etnických motivů(?), ale mě tím hudebně zaujal, emočně minul. Nechápu proč Godfrey Reggio sleduje skoro celou první hodinu jenom opálené děti, muže a ženy, jak se hýbou, pracují, myjí a skotačí... Chápu kam směřuje, ale nechápu proč tak zdlouhavě a stále dokola. Od prvních náznaků technologií v podobě reklam jsem cítil naději, ta však rychle pohasla. Powaqqatsi je z celé trilogie nejvíce natahovaný, má toho nejméně, co říct, a příliš často se opakuje. (15.03.2010)

Druhá filmová báseň, filozofické dílo, experiment… od Gogfreyho Reggia s názvem Powaqqatsi navazuje na svého předchůdce po šesti letech a Ameriku mění za jiná místa. Převážně se podíváme do Indie (a jižní Ameriky), která se může brát jako symbol přelidnění naší planety. No a o tom vlastně celý snímek je. Definice slova Powaqqatsi je život na úkor svého okolí a ostatních. Film je pak sled jednotlivých záběrů na lidi, masy lidí a ještě větší masy lidí. Záběr hromadného prohrabávání obrovské haldy odpadků je silný sám o sobě. Vyznění opět není moc optimistické. Vcelku to ale na mě mělo menší účinek než Koyaanisqatsi a ani ty vizuální obrazy nebyly tak strhující. Tři hvězdy za netradiční zážitek nechám a poslední díl trilogie Naqoyqatsi si rád pustím, nicméně první část na mě působila silněji. (22.12.2021)

Já mám prostě tyhle typy filmů rád. Ukazují pestrost civilizací, jde z toho energie. Nejlépe si to pustit, když ztrácíte naději, máte pocit, že to tady na Zemi jde všecko do hajzlu. Při sledování filmu se vám zase vrátí chuť do života a víte, že se prostě nemůže nic stát. Lidi přežijou úplně za každých podmínek....85% (09.02.2016)

K je určite vrcholom R trilógie, čo neznamená, že P nie je stále vynikajúci film. Ono už len fakt, že pozerať symfóniu sveta dlhšie ako hodinu a pol nevyvoláva vôbec žiadne nudné pocity, je niečo vskutku ojedinelé. Pojem symfónia sveta je pre mňa kľúčový, je to akési pokračovanie symfónií veľkomiest a posunom vzhľadom na až extrémnu globalizáciu súčasného sveta. Najcharakteristickejším znakom modernej civilizácie je preľudnenosť a P je toho umeleckým dôkazom. Ďalej je pre mňa dôkazom toho, že ak žije človek v chudobe a celý deň manuálne pracuje, nemusí to znamenať, že je nutne menej šťastný, ako my, rozmaznané bzdochy "civilizovaného" sveta. Ale to zase neznamená, že obrovské množstvo týchto ľudí netrpí pre nás neuveriteľným spôsobom. Akoby spomalené Reggiove zábery hovorili, spomaľte aj vy vo svojom šialenom životnom tempe. (08.12.2015)

Na jednu stranu je to zbytečné pokračování filmu, který řekl vše, co mohl a tohle je jen rozvedení jedné z jeho menších myšlenek, ale na druhou stranu jsem to rozvedení rád viděl, protože i přes občasnou repetitivnost záběrů je skutečně propracované a geniálně sestříhané. Ta neezoterická propojenost všech, napříč národy a různými podmínky života skrze každodenní činnosti typické pro každého člověka, je tu místy až monumentální. Na Koyaanisqatsi to sice vůbec nemá, ale pořád je to lepší, silnější, chytřejší a poutavější, než drtivá většina filmů z této trilogie vycházející (čest výjimce - Paulovi Clipsonovi). A to navzdory tomu, že to oproti Koyaanisqatsi nemá děj. Jen si říkám, o čem tak může být Naqoyqatsi, když už tady se to začíná krapet vykrádat... Slabé 4* (15.09.2023)