Královský slib

Vůbec největší chybou celé pohádky je...že to není pohádka. Nebojuje se proti žádnému zlu, nejsou tu kouzla, čáry a vlastně ani láska. Zůstal tu jen slib a tak více než pohádku film připomíná historický TV film. Nerozumím tomu, jak si tvůrci mohli myslet, že by tohle mohlo zaujmout děti, pro které by pohádky primárně měly být určeny. A hlavně, jak by tohle mohlo zaujmout vůbec někoho. Vždyť snímek nemá žádný děj. Pořád dokola se žvaní o tom, že král něco slíbil a musí to dodržet a po Krausově nacpávání se kuřetem a jedné vtipné hlášce opět slib, přestávka, slib...atd. Přičemž zhruba po třiceti minutách je jasné, kam film směřuje a aby toho nebylo málo, rozřeší se vše v poslední minutě. A tak nebýt právě Jana Krause, kterého jsem měl na mysli i výše, nebyl by zde zastoupen ani humor, kterého i tak je zde jako šafránu. Zbývá se už jen ptát, zda tvůrci alespoň tuší, čím by měla být pohádka pohádkou. (03.04.2018)

Když vezmu v potaz srovnání s včerejší pohádkou, tak musím zvednout o stupínek hlavně kvůli hereckému osazenstvu. Ještě jsem snad neviděla, že by princesa balila víc pana krále než mladého prince a ještě jsem tolik nefandila onomu páru, aby do toho konečně praštili, seč se překrásná Klára snažila, o co víc natvrdlý štramák Kramár byl. Ostatní byli alespoň k vidění a když už pro nic, tak ze setrvačnosti a vůbec to nebylo tak špatné. (26.12.2013)

Tuto pohádku jsem viděla třikrát a musím se přiznat, že její obliba u mě zraje jako víno. Čím jsem starší, tím více se mi líbí a objevuji tam věci, které jsem dříve přehlížela. Předtím mi vadilo, že mladý kralevic v podání Davida Krause nenajde láskyplnou náruč u Kláry Issové. Teď jsem se přistihla, že docela i fandím mladé(mu) panošovi alias Lucii Vondráčkové. Kdo mi ale v této pohádce stále nesedí, to je Maroš Kramár. Jeho herecký projev mi vůbec nepříjde pohádkový, ačkoli ho nemám spojeného s žádným seriálem... I přes nepřítomnost hlavní záporné postavy je děj docela pěkně postaven - i v pohádkách můžou vzniknout problémy působením lidského jedince a nejen nadpřirozené zlé síly... Hudba, doprovázející Královský slib také zvyšuje jeho požitek. 64% (27.12.2008)

přesto, že se v pohádce mnoho neděje, není to až tak extrémně zlé nebo hloupé. Hraje se zjevně na lyrickou strunu, podporovanou až zbytečně častými záběry do krajiny a na lesní zvěř. Princ a princezna jsou zde figurkami, s nimiž je hýbáno na šachovnici jejich rolí a předurčených slibů. Ještě štěstí, že tento slib byl celkem nekonkrétní, takže se s ním dalo manévrovat i navzdory králově vytrvalé tvrdohlavosti a tuposti. Zatímco Kláře Issové šlo její váhající princeznu uvěřit, David Kraus se ukázal jako naprosté dřevo, které působilo nepatřičně u dvora, v lese i u ohně. Dvojice Wilhelmová - Kraus senior měla být zjevně komickým prvkem, jejich vzájemný vztah byl ale dost nejasný. Že má být Kraus šašek by myslím tipoval málokdo. Jeho poznámky měly být zjevně vtipné, ale jeho civilní nezúčastněný styl by lépe zapadl do jiného filmu. Jak je hudba docela dobrá, tak je závěrečná píseň strašná a hlavně zbytečná. (05.01.2016)

Chválím výpravu, absenci pitvoření a všech dalších otravných klišé. Ovšem to, co bylo jasné od začátku, se celým příběhem táhne způsobem, že člověk u televize chce jenom zakřičet: "Tak už to udělejte!!" Herci moc nemají co hrát, ale všechny ty vztahy byly v rámci možností celkem věrohodné, až na ten úlet s křehotinkou Luckou Vondráčkovou převlečenou za kluka... Myslím, že tvůrci by nešlápli vedle, kdyby na to aspoň sehnali nějakou holku víc od rány, která nemá hlásek jak dívenka z první třídy. Do příběhu, kdy se takové děvče musí postarat o zženštilého Davida Krause (který se díky tomu, že zde hraje sám sebe, dá přežít), by to i krásně sedlo. (02.01.2016)