Královský slib

No, jak už tady kdosi řekl, na ty 4 to není. Ale je to dokonale a roztomile transparentní od první minuty a já nemám rád složité zápletky, protože ty jenom člověka odvádějí od postav, což je na hovno. Herecké výkony jsou kupodivu taky únosné a hlavně se to vyhýbá úchylným infantilnostem, na které si jinak české pohádky potrpí. Celkem solidní příběh s pěkným prostředím. (18.05.2014)

Málo muziky za hodně peněz aneb Pohádkový příběh kouzel zbavený (doslova i obrazně). Slabý scénář, v němž autor vykrádá své vlastní (nepřekonatelné) „Tři oříšky pro Popelku“ (postava preceptora, převlek dívky za chlapce), by skvěle obstál jako padesátiminutová rozhlasová hra. Natáhnout scénář pro film se stopáží 90 minut je holý nesmysl až sebevražda, což dokazuje spousta hluchých míst a nekonečných záběrů na Žleby,přírodní scenérie a bůhví co ještě. Hudební doprovod působí bezradně a místy nepatřičně, závěrečná píseň je jako pěst na oko. Finále, v němž princezna musí sama požádat krále o ruku, je pak na samé hranici parodie. Jediné, co se tady povedlo, je dejme tomu výběr herců (Kramár a Issová se určitě se svými postavami poprali se ctí, Vilhelmová s Krausem občas zaperlili, i když jejich figury jsou naprosto zbytečné, Kraus a Vondráčková nepřekvapili) a opravdu velmi krásné kostýmy. Ale to je přece jen trochu málo… (21.08.2010)

přesto, že se v pohádce mnoho neděje, není to až tak extrémně zlé nebo hloupé. Hraje se zjevně na lyrickou strunu, podporovanou až zbytečně častými záběry do krajiny a na lesní zvěř. Princ a princezna jsou zde figurkami, s nimiž je hýbáno na šachovnici jejich rolí a předurčených slibů. Ještě štěstí, že tento slib byl celkem nekonkrétní, takže se s ním dalo manévrovat i navzdory králově vytrvalé tvrdohlavosti a tuposti. Zatímco Kláře Issové šlo její váhající princeznu uvěřit, David Kraus se ukázal jako naprosté dřevo, které působilo nepatřičně u dvora, v lese i u ohně. Dvojice Wilhelmová - Kraus senior měla být zjevně komickým prvkem, jejich vzájemný vztah byl ale dost nejasný. Že má být Kraus šašek by myslím tipoval málokdo. Jeho poznámky měly být zjevně vtipné, ale jeho civilní nezúčastněný styl by lépe zapadl do jiného filmu. Jak je hudba docela dobrá, tak je závěrečná píseň strašná a hlavně zbytečná. (05.01.2016)

50 %. Pro ty, co zde kritizují předvídatelný závěr: Pokud film berete jako pohádku - když zhlédnete větší množství českých pohádek, zjistíte, že takovýhle závěr se v nich nevyskytuje, takže ve svém žánru je to závěr nepředvídatelný. Pokud film berete jako komorní historické drama - má se odehrávat ve středověku, kdy bylo absolutně nemyslitelné, aby žena požádala o ruku muže. Když princezna žádala o královu ruku, riskovala svou pověst a budoucnost. Sebrat k tomu odvahu znamenalo něco jako sebrat odvahu k tomu, aby přišla nahá na audienci s prezidentem. Já bych hlasovala spíš pro to "komorní historické drama", protože pohádkového v tomto filmu není skoro nic a důsledně se drží historické věrnosti (lépe řečeno - scénář se jí držel, ale režisér přidal scénu s japonským bojovým uměním). Kromě žánru by se bohužel dal změnit i název, a to na "Jak zabít kvalitní scénář". Původní scénář jsem totiž četla a moc se mně líbil - docela pěkně a vtipně pojednává o lásce k přírodě a má pochopení pro všechny postavy. Režisér ho bohužel pojal úplně jinak. Tím, že nahradil scény s přírodou temnými vzpomínkami na bitvu a obsadil učitele bojových sportů a arogantně vyhlížejícího Davida Krause (ne že bych proti němu osobně něco měla, ale role byla napsána pro jiný typ herce) rozrušil záměr původního scénáře. Měla jsem z toho pocit, že chtěl vytvořit film, ve kterém by si každý našel něco, ale výsledek je spíš nejednotný a matoucí. Mimochodem, velice se mně tu líbili Petr Pelzer, Klára Issová a Maroš Kramár, byli to herci na svém místě, důstojní a charismatičtí. (26.06.2011)

To zase Milan jednou plave proti hlavnímu proudu. Po dlooouhé době „novodobá“ (ne)pohádka, na kterou se příjemně kouká a člověk při jejím sledování nezažívá pocity zmaru a nedostává tik střídavě do pravého a levého oka. Tím nechci rozhodně tvrdit, že se přibližuje (natož) dosahuje kvalit těch starších „klasik“, ale není to takový (do očí bijící) kýč, jako 90% novodobých pokusů o „něco jako pohádka“. Prostinký příběh, civilní herecké výkony (výborný Jan Kraus), nádherná příroda (to je oslava krás země české), má to nadhled a v mezích možností to i baví (teď mám na mysli zejména glosy Jana Krause). Nevím, jak vám....mně to ke spokojenosti stačí. Takhle nějak si představuju novodobou pohádku pro celou rodinu, ikdyž si neodpustím poznámku, že ji nejvíce ocení odrostlejší publikum. (Možná) se ale mýlím. P.s. chvíli jsem měl obavy, jestli se tam neobjeví i býv. pan mluvčí hradu Ladislav Špaček a nevezme tu „Etiketu“ do vlastních rukou. Ta v podání pana Somra možná nebyla tak úplně podle bontonu, ale byla rozhodně zábavnější..... 60% (26.04.2011)