Paradise Trips

Gene Bervoets jako Mario je bezkonkureční.Za něj vlastně dávám snad všechny hvězdy.Doopravdy tahle postava bavila,i když jsem věděl jako v dalších stovkách filmů,že přijde změna ze zapšknutýho dědka k lepší verzi.Hudba fajn,zavzpomínal na starý dobrý časy,kde tekno a psytrance navštěvoval.Je to jemná sonda mezi tátou a synem,která jde bohužel jen po povrchu.Ostatní jaksi nemá smysl,když Maria chce-nechce svést nějaká holka,pak od něj chce mobil,že si chce zavolat nebo proč k němu chodí?.Linda vlastně co?Je ráda,že jel,aby se napravil či přemluvil syna?Mario se ani neptá Lindy,že o tom všem už ví,když vidí v karavanu fotky,že se vídala s nima dřív.Plno dějových smyček do prázdna.Mario prostě zapaří,v buse má rozbitý sklo a nejspíš to nemá cenu řešit.Škoda těch i někdy poctatných detailů.Což tedy dostanete hlavně smeč v podobě konce do Belgie:). (06.11.2020)

Opět jeden z filmů, kde jsou téměř všechny postavy více či méně nesympatické. 1) Spoiler. Účastníci zájezdu po vlámsku mě příliš nezaujali. Protivný řidič veze protivné a drzé návštěvníky jakéhosi techno festivalu do Chorvatska. Na místě se setká s ohromně free věkovou souputnicí a zejména se svým vůbec ne free synem, kterého kdysi poslal do kriminálu za dealerství drog a který mu to nemůže odpustit. No vůči synáčkovi jsem sympatiemi rozhodně neoplýval, ani vůči jeho partnerce, očividné vyznavačce zásady laisser faire._____ 2) Jediný, kdo si mě získal, byl její syn, malý kluk Sunny, v podání Cédrica Van Den Abbeeleho. Jeho přirozená a zdravá reakce na vše okolo byla jediným světlým okamžikem snímku. (15.03.2021)

Mário, ktorý je jednou nohou dôchodca, si užíva posledný trip a práve ten vyváži všetky tie predchádzajúce. Nudné pravidelné cesty starších ľudí osvieži záverečný trip na hudobný festival, kde ožívajú spomienky, pocity, vzťahy, roky nevypovedané slová. Myšlienka pekná, oddychové tempo a pár prázdnych miest vytvorili priemerný film na jedno pozretie. (12.03.2020)

Na tento film jsem se dívat zřejmě omylem. Starý řidič autobusu se dostane do skupiny asociální mládeže, která jede na jakýsi festival v duchu bývalých hippies a jejímž jediným heslem je absolutní volnost, kde neplatí žádný zákon. Mario kdysi udal svého syna, který se stal drogovým dealerem v domnění, že ho nějaký čas v kriminále převychová. Nestalo se tak a došlo naopak k absolutnímu odcizení a nenávisti. Jednoznačně jsem ovšem stál na straně Mária a scénář všechnu ideu pohřbil tím, když se Mário po jakémsi fetu začal včleňovat mezi tuhle mladou sebranku. Je to asi pohled do reálií tohoto odporného zkaženého světa 21. století s jeho postojovým liberalismem... Hnus. (10.03.2018)

Nerudný řidič autobusu Mario mě nejdřív neskutečně štval, ale během filmu jsem si k němu našla cestu a v závěru už jsem s ním docela sympatizovala. Prostředí festivalu bylo dost dobrou kulisou k vyříkání si letitých sporů mezi Mariem a jeho synem Jimem. Asi nejvíc mi v paměti utkvěla scéna, kdy opojený Mario paří na hudbu, která ho na začátku příběhu notně nasírala. Každopádně jde o komediálně laděné drama, jež se mi výborně trefilo do nálady. (70%) (09.05.2020)