Zelená kobra

Werner Herzog, i když působí jako velice seriozní muž (např. ve filmu o Klausovi Kinském), pojí v sobě dvě vášně: (necivilizovanou, exotickou) divočinu a poezii (zvuku a obrazu). Taková mixtura snad může pramenit jen v "srdci temnoty", z něhož se rodí bizarní věci (jako třeba AIDS) a příšerky (Jim Morrison: "a store where the creatures meet"). A odkud možná také pochází Kinského "běs" (poslední spolupráce Herzog / Kinski, při níž ten druhý často zcela ztrácel kontrolu sebe nad sebou) a africké "Amazonky". A také otrokářství, jako zhmotnělý výplod lidské fantazie, který leží hluboko v lidském srdci (volná citace z filmu). A znetvořený chlapec je jeho symbolem (nebo snad symbolem leoparda?) Pozn. 1: Obrazovou a zvukovou stopu je možno sledovat i odděleně, obě mají své jedinečné kouzlo (namátkou: jakým výtvarným objektem jsou černé kozy - kdo viděl, ví - v poryvech slunce a stínu). Pozn. 2: Francisco Manoel da Silva (Klaus Kinski) je románovou postavou Bruce Chatwina (The Viceroy of Ouidah, 1980). Pozn. 3: Film mohl být také koncipován jako dobrodružný příběh, ale to bych se na něj asi nekoukal (asi bych se raději koukal na Koukalovou!) (14.01.2017)

„Otroctví je součástí lidského srdce...“ Pouť dobrodruha, hledajícího smysl života a uplatnění v divokých končinách mě od počátku vtáhla jedinečnou atmosférou, v níž se snoubí poetické s realistickým. Styl Wernera Herzoga, který v 80. letech natočil po sobě tři velké filmy z exotických oblastí, mi většinou sedí, pomalé tempo obvykle dostatečně kompenzuje silný příběh a nádherné záběry při vykreslení prostředí. Jenže tady jsem snad poprvé měl pocit, že se Herzog až příliš vyžívá v tom prostředí a poezii na úkor příběhu, který občas stagnuje, když v mnoha částech snímek naplňuje dlouhými scény rituálů domorodých afrických kmenů. Nemůžu říct, že by mi to celkový dojem úplně zničilo, sledování mnoha těchto scén zážitek i posílilo, ale kdyby Herzog ubral na délce některých scén, nevložil mezi nejsilnější momenty 15 minut před koncem (a také úplně na závěr) sborové zpěvy a tance domorodců, které už jen film natahovaly, protižek ze souvisleji plynoucího příběhu o životním pádu dobrodruha mohl být ještě silnější. Klaun Kinski byl zvláštní herecký démon, kterého se někdy spíše děsím, ale tady můžu jeho výkon pouze vyzdvihnout a bylo opravdu vidět, že do postavy Cobry Verde vložil s velkou obětavostí i kus sebe. Byl to pro mě stále zážitek hodný filmu z Herzogova nejlepšího období a působivý závěr pokládám svým ztvárněním za nezapomenutelný, přesto jiné režisérovy filmy (např. Kde sní zelení mravenci) se mi líbily ještě víc. [80%] (29.08.2022)

Spousta hluchých míst je vyvážena několika scénami, na které člověk do konce života nezapomene. Herzogova fascinace krajinou zůstává, párkrát mi kvůli vyprahlým planinám a zástupům mrzáků připomněl Jodorowského. Nehledě na to, že je hrozně zajímavý kontext, že chvilku po tomhle snímku údajně Kinský umělecky úplně shořel, viz Herzogův dokument o Kinském - Můj milovaný nepřítel. To Herzogovo typické, těžko definovatelné transcendentálno tu prostě je a je jen na divákovi, jestli ho nechá působit. (Seminář archivního filmu Uherské Hradiště 2011, původní znění) (08.05.2011)

V druhé polovině je sice Herzog až přehnaně fascinovaný přírodou a rituály domorodých kmenů, ale zase na druhou stranu mi to tolik nevadilo a hodně to všechno zachraňuje Kinski. K jeho výkonu se ale dostanu až později, je to na dýl, každopádně Zelená kobra se mi hodně líbila. Trochu jsem z toho dle zdejšího hodnocení měl obavy, ale upřímně, bát jsem se fakt nemusel. Přijde mi tady ten film podhodnocený a nedoceněný. On sice je o otroctví a životech domorodých kmenů, ale primárně je to silný psychologický příběh o muži, který ztratil úplně všechno, vnitřně se totálně zhroutil, zešílel a od té doby se snaží ve světě najít nějaký svůj účel, své místo a hlavně nějaký smysl života. Stal se z něj bandita, kterého pošlou někam do Afriky do lokace, kde není běloch zrovna vítán a on tam má sehnat otroky. On se ale rozhodne celé území ovládnout... a víc k tomu říkat nebudu, podívejte se na to sami. Nejvíc mě na tom ale fascinovalo to, že hlavní postava je skutečně promyšlená a to co, není řečeno, zahraje Kinski obličejem. Ten jeho výkon je tady obzvlášť pozoruhodný. Je dost charismatický, jako by ta role byla napsaná jen a jen pro něj, on se do ní naprosto vžil a v tom filmu je vidět, že do toho dal ÚPLNĚ všechno, ani bych se nebál říct, že do té role dal zbytky svých sil (a po zhlédnutí dokumentu Můj milovaný nepřítel by se to dalo říct skutečně doslova, ostatně si na to stačí přečíst zdejší zajímavost) - a je to na tom filmu hodně vidět. Fakt, ten jeho výkon je strhující a upřímně lituji ty, kteří Zelenou kobru viděli na Letní filmové škole v českém dabingu. Co já vím, třeba nebyl špatný (ačkoli spíš byl dle zdejších komentářů), ale rozhodně to nemohlo být ono. Vím o čem mluvím, Woyzecka jsem poprvé viděl taky v českém dabingu, který upřímně za moc nestál. Každopádně Zelená kobra mi nepřišla fascinující jen Kinského výkonem, hodně se mi líbila i kamera (za kterou k mému překvapení stojí Čech), hudba (tak Popol Vuh, jejich hudba by ze čehokoli udělala atmosférickou záležitost - jen je škoda, že tady té jejich hudby nezazní tolik, jak bych si přál, ale i těch pár skladeb se o atmosféru postaraly dokonale) a líbila se mi výprava. To všechno tvoří skutečně zvláštní a hodně silný zážitek formou i obsahem, který mi žel nepřišel tak podmanivý a "tajemný" jako třeba Herz aus Glas nebo Kde sní zelení mravenci, ale ve výsledku se mi přece jen líbil o maličko víc, než ty dva filmy. Za zhlédnutí Zelená kobra stojí určitě a pro mě se jedná o jeden z nejlepších a nejsilnějších Herzogových filmů. Slabých 5* (28.12.2020)

„Natreli ho načierno, lebo majú zakázané zabíjať belochov.“ Od dua Herzog/šialený Kinski zbožňujem Aguirre, hnev Boží a Fitzcarraldo (Nosferata ani nie), preto som si v roku 2021 povedal, že je načase doplniť si filmové vzdelanie ich starším kúskom Zelená kobra. A tak sa aj stalo. Nezaujalo ma to, ale vravel som si, že sa to dá pochopiť, lebo sa jednalo len o akúsi predprípravu na spomínané pecky. Aké bolo mojej prekvapenie, keď som zistil, že Zelenú kobru v skutočnosti natočili až potom. O to viac nechápem, že im po tak fantastických spoluprácach z ďalšej vzišlo niečo tak divné, neuchopiteľné (v niekoľkých scénach som sa vôbec nechytal), podpriemerné a miestami až amatérske. Spočiatku som si vravel, že tomu aspoň 3* dám, ale proste to na ne nemalo. Kameramanom bol Čech Viktor Růžička (Tajemství hradu v Karpatech). (10.05.2021)