Peřinbaba

Perinbabu som videl, keď som mal takmer päť krížikov na chrbte (preto tých päť hviezdičiek). Nemožno ma teda podozrievať, že som podľahol čaru rozprávky. Ono to vlastne ani taká pravá rozprávka nie je. Je to pravdepodobne nejaký žánrový guláš, ale jeho jednotlivé ingrediencie sú namiešané s majstrovstvom šéfkuchára. Preto v čase Vianoc, keď dochádza k návratu Perinbaby na obrazovky, a ja nemám nič súrnejšie na práci, si bez problémov pozriem tento malý klenot už po x+1. krát. A neprekvapuje ma ani to, že ako jediný zo stovky mojich sledovaných užívateľov mám Perinbabu zaradenú v desiatke najobľúbenejších filmov (25.11.2008)

Ďalšia z rozprávok,ktorá patrí neodmysliteľne k Vianociam.Pre mňa najlepší film,ktorý režíroval J..Jakubisko.S príjemnými hercami a nezabudnuteľnou V.Kaplanovou.Ešte som nevidel príjemne smiešny film,kde podstatnú čast tvorí smrtka.V tomto prípade Jakubisko stvoril legendu,ktorá ani po rokoch neomrzí. (25.12.2013)

Solidní pohádka s autorskou pečetí Jakubiska. Nádherná vizuální stránka, příběh poměrně originální a k tomu luxusní dojímavý soundtrack od Petra Hapky (který naštěstí vyšel na jeho kompilaci V obrazech). Nechybí dvorní herečka Valerie Kaplanová a jako smrtka nemá chybu, až vám je líto, že toho rozmazleného hlavního parchanta nesejme a je pořád ponižovaná, i když jen dělá svou práci. Docela by mě zajímalo, jak se mu lišácky podařilo přitáhnou do hlavní role manželku Felliniho. Za speciální zmínku stojí, že Jakubiskův talent pro symboliku a vytváření dávno zaniklých světů (v tomto případě slovenské vesnice s tradicemi a do puntíku vypilovanými dobovými rekvizitami i domy) se tady vyřádil. K tomu samozřejmě klasické snové nadpřirozené prvky a přítomnost smrti a pohřbu, to by snad jinak nešlo. Prostě atmosférická zvláštní pohádka s Jakubiskovou poetikou. (20.08.2009)

Heuréka, hľa „slovenský Fellini” nakrútil právoplatnú, legendárnu, rozprávkovú snímku, ktorá sa už stihla stať nesmrteľnou klasikou, s geniálnou hudbou českého skladateľa Petra Hapku, s bravúrnym obsadením manželky slávneho talianskeho režiséra FEDERICA FELLINIHO, Giulietty Masiny, ďalej s bratislavskou rodáčkou Petrou Vančíkovou v úlohe Alžbetky, čo mi pripomínalo akúsi alternatívnu verziu Popolušky, aj v tomto prípade som sa pozeral na typickú MACOCHU a nevlastnú sestru, ktoré jej za každú cenu chceli zle urobiť, robiť niekomu na prieky, bolo ich každodennou výsadou, ale aj zištnosťou, keď sa JAKUB konečne odhodlal zísť dolu na matičku ZEM, tak zbadali, že pri ňom by sa mohla jedna z nich mať, „ako prasa v žite” , len majú takúto smolu, že Kubo pozná Betku už od mladých liet, keď ju z VRCHU pozoroval s paní Zimou, a chcel sa s ňou oženiť... Čoraz častejšie naň dýcha i OSOBNE samá Zubatá, ktorá si naň zasadla, a ony dve nezbednice sa spolčia s jedným plánom, že bude donútený podstúpiť sobáš, aby si krk zachránil... Skrátka, Ďurko nakrútil výnimočnú rozprávku s ústrednou melódiou, ktorá sa zopakuje niekoľkokrát, samotné režisérske cítenie sa približuje svojmu veľkému vzoru, alebo s miestom nakrúcania vo výnimočnej Dobšinskej ľadovej jaskyni, kde sa vytvárajú fascinujúce interiéry, ale samozrejme nebudem iba „doma zavretý” , pôjdem aj von s doprovodom odborníka Doda Šimončiča, a taktiež stretnem cirkusantov, či vlkov, a to predovšetkým v pútavo krásnych maliarskych záberoch z dedinskej krajinky. Nemca Tobiasa Hoesla, hádam ani nemusím nikomu predstavovať, v reálnom živote je dokonalé, pravé opozitum svojej postavy Jakuba z Perinbaby. Zahrali si tu aj zaslúžilí slovenskí herci, ako sú p. Mikulík alebo p. Valentová, ale každý už dnes veľmi dobre vie, o kom to celé je. Film, ktorý som nedocenil spočiatku, tak ako si zaslúži byť docenený. (27.12.2017)

Zpočátku mě to moc nebralo a říkal jsem si, že je z toho strašně znát, že Jakubisko chce být druhý Fellini (skutečně chce?), a přišlo mi to jako podivný bizar, velmi nepodobný tomu, na co je člověk u "standardní" československé předrevoluční pohádkové produkce zvyklý (byť člověk obeznámený s Jakubiskovým stylem nemůže být z Perinbaby nějak moc překvapený), což možná ještě umocnilo to původní slovenské znění, ve kterém jsem si to pustil a kde jsem občas některým slovům nerozuměl - v tomto ohledu se současný dětský divák podle mě nemá u Perinbaby absolutně šanci chytat, a nejsem si ani jistý, jestli by tomu verze s českým dabingem nějak pomohla - pokud bych tu pohádku viděl v dětství, jsem si zcela jistý, že by se mi určitě nelíbila (pokud bych ji vůbec dokázal dokoukat), takže by mě fakt zajímalo, co by jí řekly současné děti (pokud by měly vůbec šanci ji vidět, protože na Netflixu je schovaná v záplavě jiných pohádek a v českých televizích ji podle mě takřka nereprízují, nebo jsem to minimálně nezaregistroval). Ale když se Jakub vydal do světa, začal mě ten příběh konečně bavit, abych jím byl v závěru nakonec téměř okouzlen (líbí se mi mj., jak tam jsou decentně rozeseta různá životní moudra, jako například že si člověk musí štěstí zasloužit). Myslím, že velkou zásluhu na tom má krásná hudba Petra Hapky, která celému filmu dodává nepopsatelnou atmosféru (která mi trochu připomněla pohádku O Janovi a podivuhodném příteli, kde rovněž hudbu složil Hapka), ale sedlo mi to nakonec se vším všudy, včetně té zvláštní titulní postavy Perinbaby, o které jsem na začátku nevěděl, co si o ní vlastně myslet. Takže nakonec i já se počítám k lidem, kterým tahle nevšední pohádka učarovala - a možná o to víc, že jsem si k ní našel cestu až takto na stará kolena, kdy jsem měl možnost si tam všímat věcí, které by mi v dětství unikly. (05.12.2021)