Spartakus

Na tento seriál sa môžete pozerať z rôznych pohľadov. Tí, ktorí majú radi historické fakty, budú určite sklamaní. Tí, ktorí nemajú radi brutalitu a živočíšny sex vo filmoch, tiež. Ale ak si chcete u seriálu o gladiátoroch oddýchnuť, baviť sa, vypustiť si z hlavy denné starosti, potom Spartacus je pravá voľba. Potoky umelej krvi, rocková hudba a krajina s večne hnedým podmračeným filtrom, to všetko beriem ako rukopis seriálu. Ja s tým nemám problém a všetko je jasne urobené prehnane zámerne. Veľké plus je, že séria nemá vyložene otvorený koniec. To mi na iných seriáloch vadí. Musím povedať, že som bol naozaj milo prekvapený po zhliadnutí prvej série s podtitulom Krv a piesok. Výborný príbeh, dobové prostredie. Ukážka vtedajšieho spôsobu života Rimanov, či už vyššie postavených alebo obyčajných občanov, otrokov, gladiátorov. (14.02.2015)

Ve Spartakovi jdou tvůrci s úpornou snahou cpát do každého záběru krev, sex a když ani jedno nelze, tak alespoň vulgarismy tak daleko, že to hraničí se směšností. Neboť vše je podířízeno tomuto cíli a vše ostatní je druhořadé. V některých scénách spolu například dvě postavy hovoří co dál a na pozadí někdo jen tak mimoděk souloží. Všechny tyhlety efekty působí jako (marná) snaha zamaskovat banální prázdnotu příběhu a milostných dialogů typu:,,Měl jsi pravdu, že není jednoduché někomu useknout hlavu.“ „Naučím tě to.“ A jednotlivé postavy taky nejsou žádní Hamleti (psychologicky, ani herecky a konec konců ani mentálně). Samotný Spartakus a ti ostatní dobří připomínají svým charakterem Rychlé šípy, jen místo sbírání bobříků sekají římanům končetiny. Záporáci jsou pak pochopitelně jejich přesný opak. Smějí se když z někoho stříká krev atd. Nějaká hlubší psychologická studie zla nehrozí. Nejslabší z HBO. (16.11.2012)

Vezmeme Třista otyloňů, napícháme steroidama, naženem je na půl roku do posilovny a až budou vypadat jako stažení králíci, necháme je, ať se někde v pískovně opíchají gumovými meči a natočíme další video se sparťanskou tématikou. Díky geniálnímu product placementu nám to celé cvakne firma Spack, protože tolik kečupu v životě neprodali. Výsledek bude tak děsně gay, že budeme muset mezery, kdy kamera nebude lačně sjíždět nějaké to vyrýsované břišní svalstvo, vyplnit pár mezerama. Ale ne moc hezkýma, aby nám neodváděly od těch hošanů pozornost. Například takovou Xenou. Zrovna včera volala a říkala, že za ty prachy klidně vytasí i své povislé trojky! Do toho namixujem několik zpomalených, klišovitých píchaček, samozřejmě s fokusem na skálopevné hýždě funícího gladiátora, a celé to doplníme unylým pletichařením a intrikama, za které by se nestyděli ani v Pojišťovně štěstí! *** Takže než do Capuy, to bych jel příště raději zase do Říma. (27.10.2010)

Úvodní epizoda ve mně budila mírné rozpaky (vizuální stránka, krev, nahota, explicitní sex), k aklimatizaci však došlo až nečekaně rychle a po zbytek seriálu jsem se královsky bavila. 1. série (Krev a písek): 90%. Poutavý příběh o pomstě plný intrik, sexu, brutality a hektolitrů digitální krve, který vyústí v grandiózní finále skrývající se pod názvem "Kill Them All". Děj odehrávající se celý de facto na jednom místě vůbec nenudí, třístovkový vizuál funguje snad ještě lépe než ve "Třístovce", a když pominu lehce rozporuplný první díl a (na mě) možná až příliš heterosexuální erotiky (XD), tak tu mám dalšího adepta do své seriálové "Top 10".;-) Oblíbené postavy: Ilithyia, Lucretia, Crixus, Spartacus, Ashur, Varro, Batiatus. 2. série (Pomsta): 80%. S nadšením pokračuji ve sledování, neboť ani v následující sérii nedochází k žádnému výraznějšímu poklesu kvality. Ubývá sexu, přibývá intrik, souboje se ještě více zpomalují (až jsou pomalé až příliš), u některých stěžejních postav (Crixus, Naevia) dochází k překopání původních charakterů a Andyho Whitfielda (R.I.P., Spartacus...) nahrazuje Liam McIntyre, který sice nedosahuje Andyho charismatu, ale těžkou pozici "náhradníka" zvládá asi nejlépe, jak může. A ještě jedné věci jsem si všimla; zatímco v první sérii jsem zbožňovala především dokonale napsané "zmetky", ve druhé se pomalu, ale jistě, přesouvám na stranu "hrdinů", kde už nejspíš zůstanu až do hořkého konce. Oblíbené postavy: Agron, Nasir, Glaber, Spartacus, Mira. 3. série (Válka zatracených): 90%. Od první řady (odehrávající se de facto na jednom místě) ušel seriál opravdu úctyhodný kus cesty. "Válka zatracených" je nejen epickým a vizuálně vypiplaným zakončením Spartacovy výpravy za pomstou, na jejímž počátku byla jen krev a písek, je zároveň až překvapivě věrnou historickou rekonstrukcí dochovaných análů. Posledním z dlouhé řady superlativů budiž závěr - dramatický a přesto decentní. Oblíbené postavy: Caesar, Nagron (Agron & Nasir), Crassus, Tiberius. Nejlepší epizoda seriálu: No samozřejmě Kill Them All (1x13). Co říci závěrem? Snad jen to, že se jednalo o úžasný seriál, který mi bude neskutečně chybět. Ale což, odcházet se má v nejlepším a "Spartacus" to - jako jeden z mála - skutečně dokázal. Za spin-off s fantastickým Caesarem bych se ale (tak jako většina fanoušků) určitě nezlobila.;-) P.S.: Ti, kteří by snad ještě neviděli stejně zdařilý šestidílný prequel "Bohové arény", nechť tak co nejdříve učiní.;-) (10.05.2012)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)