Znásilnění (E02)

Film nejen o znásilnění, ale hlavně o tom, jak a proč se lidé chovají v určitých situacích špatně a dělají chyby. Největší sympatie samozřejmě vzbuzuje hlavní hrdinka, která protrpí film od začátku do konce kvůli tomu, aby nerozvrátila rodinu a kamarádské vztahy, přičemž jí to dávají sežrat naprosto všichni kromě její malé dcery. Na opačné straně stojí násilník, který ze svého činu příliš těžké svědomí nemá, protože ho ta žena přece vyprovokovala. (To mě přivedlo na myšlenku, že s touto filozofií by ženy jako Katka Brožová nebo Monica Belluci byly znásilňované v jednom kuse.) A spousta zajímavých charakterů mezi tím. Emocionálně slabý manžel, naprosto žádnou podporu nabízející matka a tchýně z tchánem, kteří nejprve dávají průchod své zášti, ale jako jediní ze všech postav si svou chybu na konci uvědomí a snaží se to napravit. Jednání všech postav člověk naprosto chápe, ale přesto se nepřestává každou chvíli ptát Proč?. Proč je znásilnění blízkou osobou věc natolik potupná, že si to žena nechá pro sebe? Proč nedokáže muž unést fakt, že není biologickým otcem dítěte? Proč lidé někdy neovládají své pudy? Proč jsou tak pomstychtiví? Tento film nabízí k zamyšlení mnohem víc, než je na první pohled patrné. (20.02.2012)

Příběh ženy znásilněné kamarádem svého manžela je docela dobý námět. Znásilněná žena je pod silným tlakem, kdyby oznámila znásilnění, zničí dvě rodiny najednou, rozhodne se tedy věc zatajit a čelí pak následkům svého rozhodnutí. Ne, že bych úplně chápal jednání všech zúčastněných v příběhu, celé je to jaksi "nereálné", ale úplná blbost to zase není. Problém je asi v tom, že je zde popisován svět let devadesátých a dnes je prostě jiná doba, serioznější, ne už takový "Divoký Východ". Takže film není nadčasový, je spíš svědectvím časů minulých, myšlenková poselství a pohledy na svět působí dnes dost absurdně, i když tehdy to asi tak bylo. Brožová mne navíc svým výkonem naprosto nezaujala. 60% (13.11.2014)

Veliké překvapení v podání K.Brožové, která dokazuje, že ne jen dobře vypadá, ale když na to přijde, umí věrohodně zahrát i dramatickou roli se vším, co k tomu patří. Znásilnění je toho jasným důkazem. Sekundující T.Hanák a J.Kanyza jsou příjemných zpestřením a jistou zárukou kvalitního filmového zážitku. Škoda, že došlo k obsazení M.Etzlera do nejzásadnější role po roli hlavní. Jeho výkon považuji za velmi nešťastný a tomuto filmu až ubližující. (15.03.2011)

Silný, dojemný, zajímavý příběh, do poslední chvíle jste napnutí, kam to celé vyústí. Film není o znásilnění, ale o mezilidských vztazích a lidském jednání/chování. Divák se hned vžije do role Angeliky a v duchu si říká, že by se zachoval jinak, ale na druhou stranu jí drží palce, protože v celém příběhu je jen obětí, na kterou všechno padá. Jednu hvězdičku dolů za herecké výkony (a to nemluvím jen o K.Brožové). Prostě tento úžasně promyšlený film nebyl herecky zvládnutý, je to obrovská škoda. Příběh a psychologie bezchybné. (26.03.2012)

CITÁT - Mami, táta už opravdu nikdy nepřijde....... Opět je tu doktor Vrána (František Němec) jako psycholog od kterého se odvíjí základní děj. Morální dilema znásilněné ženy a události, které vedou ke krachu dvou rodin. Má své znásilnění oznámit policii, nebo si vše nechat pro sebe? CITÁT - Nechtěla jsi být někdy chlapem?........ Jenže, kdo ví, co se stane, když se rozhodneme. A co když je to špatně a naše rozhodnutí nebylo nejšťastnější. Co by se stalo, kdyby? Rodina se od vás odvrátí, každý vás obviňuje a nikdo nepomůže. Zůstane jen neštěstí. CITÁT - Na vlastní matku, by jste neměla křičet...... Není to tak povedené, jako první příběh, ale má to napětí, beznaděj a smutek. (23.12.2014)