myse

Jako komedie nevtipné, jako muzikál těžce podprůměrné a romantika asi jako při trhání zubů. To jsem si jen já připadala jako ve zlém snu? "I mistr tesař se někdy utne" vystihuje z mého pohledu podstatu tohoto počinu Woodyho Allena, akorát nevím, jestli to více platí o výběru hudby, zpěvech, scénáři, příběhu nebo celku. Absurdní snímek, který stojí za to vidět jen kvůli jindy drsnému Edwardu Nortonovi v roli romantického mladíčka.

WOW... Starozákonní příběh o babylonském zmatení jazyků zasazený do dnešní doby, neskutečně trefný název, který určuje pohled, jak tento film "číst". O neporozumění mezi národy, představiteli rozdílných jazykových a kulturních entit, kapitalistickým a třetím světem, rozdílnými generacemi a muži a ženami. Komplexní a propletené, i když možná trocha tragiky by příběh ještě okořenila a prohloubila. Co se mě týče, nejzajímavější byl japonský příběh. Každopádně jako celek skvělé, hluboké, smekám a klaním se.

Tak tedy v porovnání s dvěma předchozími díly to byl naprostý úpadek. Chyběl tomu spád, jiskřivá komunikace mezi hlavními hrdiny a ta hravá nepředvídatelnost toho, jak to celé dopadne. A některé ty věci, co si ti dva mezi sebou říkali a vyčítali, my byly tak nepříjemné, že jsem byla v pokušení film vypnout. Ne že by to bylo špatně zahrané, ale ty argumenty byly tak nespravedlivé a nepříjemné, že se mi ani nechtělo koukat dál. Podle mého soudu už se třetí díl natáčet neměl, už to byl prostě jen takový odvar postrádající ono kouzlo, které bylo v prvních dvou filmech.

Tak konečně jsem se k tomuto skvostu propracovala. Úžasné a brilantní, zejména výkony Neesona a Fiennese, hudba a kamera. Nicméně tu jednu hvězdu prostě dolů musím dát za velmi zkreslenou realitu (s přihlédnutím k tomu, co dnes o Oskaru Schindlerovi z historických pramenů víme) - taková idolatrie Schindlera dle mého soudu není v životopisném / historickém snímku na místě, protože pak zkresluje pohled široké veřejnosti na věc. Ano, je to film, je to fikce, ale některé věci vhodné jsou a jiné už méně. A Schindlerův závěrečný výlev mi ve filmu vyloženě vadil (opět s ohledem na to, že v dnešní době víme, jaký člověk to byl). To ovšem nemění nic na tom, že tento film je dechberoucí, skvělý a působivý, celý filmařský tým odvedl obrovskou a kvalitní práci, a to, že "Oskar" Neeson nakonec Oscara nedostal, mi přijde nanejvýš překvapivé.

Nějak se mi tu nabízí srovnání se snímkem Úplné zatmění, námět je dosti podobný. Životopisné snímky uměleckých géniů, v jejichž středobodě se nacházejí jejich partnerské životy - nesourodé homosexuální dvojice s velkým věkovým rozdílem. A musím říct, že dvojice Thewlis - DiCaprio byla daleko vydařenější než Douglas - Damon, tito dva se mi do svých rolí moc nehodili. Douglas byl spíše směšný, i když hrál jako o život, a nastrojený Damon s makeupem, blond vlasy a umělým nosem spíše než gaye připomínal namakaného pasáka. Těmto pánům sluší jiné role a už jen proto, že se mi do rolí nehodili, u mě film ztratil na vážnosti. I scénář mi přišel trochu chudý, ocenila bych méně domácích dramat a více životopisných momentů. Měla jsem velká očekávání, která se bohužel nenaplnila.

Velké, silné téma zapracované do filmu, ale z filmařského hlediska nikterak zajímavé a herecké výkony spíše jen ucházející než dobré. Válečná dramata mám ráda, ale tohle ke mně nějak neproniklo, docela jsem se místy i nudila. A to maskování hlavní postavy bylo v poslední části snímku přemrštěné a nanejvýš podivné a nepřirozené. Jak tak koukám, komentáře jsou značně rozporuplné, alespoň vidím, že nejsem jediná, koho to poněkud minulo, za mě celkově tak na pomezí 2 a 3 *. (DaViD´82 a TheMaker - tak nějak.)

Tak tohle mě opravdu minulo. Bylo mi cizí jednání každé z vystupujících postav, opravdu mi to nepřišlo moc jako "ze života", spíše mě to nudilo. Více divadelní než filmové, jediné, co mě zaujalo, byla závěrečná scéna a výběr hudby.

Velmi věrná filmová adaptace literárního díla, která neurazí, ale také ničím nepřekvapí, spíše naopak. Huppertová mě v hlavní roli moc nepřesvědčila a navíc mě trochu mrzí onen menší odklon postavy Emmy od literární předlohy - totiž filmová Emma z toho celého vychází daleko protivnější, náladovější a iracionálnější než ta literární, tudíž se do její postavy snad nikdo nemůže vcítit a sympatizovat s ní.

Přeslazené, jednoduché, prvoplánové, předvídatelné, ne-zrovna-moc-reálné. Viz KevSpa. Nějak tomu chybí ta správná srdceryvnost (ani válečné drama, ani pořádný romantický doják), ke mně to vůbec neprošlo. Přidávám hvězdu navíc za úžasnou hereckou dvojici v titulních rolích, ale jinak prostě nic moc.

Po zhlédnutí zůstávám v šoku. Mám ráda drsné filmy, ale toto bylo krapet moc silné i na mě. Stěží pro mě uvěřit, že se toto vskutku kdysi odehrálo. Scénář, který tentokrát napsal sám život, těžce nepobírám. Nicméně je pro mě zůstává celý koncept onoho vězeňského experimentu fascinující. Snímek má pomalý rozběh, ale v druhé polovině jsem málem nedýchala, vskutku velmi silné, německy chladné a psychicky náročné.