Z hříček o královnách
Obsahy(1)
Tento poslední příběh se možná ani nikdy nestal, a přece ho znáte v mnoha podobách... Dramatik O. Daněk přetvořil příběh prince Hamleta, který byl původně starodánský mýtus a později se stal nejslavnějším dramatem W. Shakespeara, v apokryf na druhou: vrah a krvavý král Klaudius (J. Vinklář) byl nevinen, a není ani mrtev. Je uvězněn na norském hradě, kam Horatio (V. Preiss) dvanáct let po smrti Hamleta přivede mladou královnu, manželku norského panovníka Fortinbrase (K. Brožová). Z dialogu královny a vězně Klaudia vyrůstá nový, nečekaný obraz dánské tragédie jako brilantní metafora o lásce a moci, ovládání a vládnutí. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
"Láska je vidět, Horacio. Pro toho, kdo se dívá." Dokonalá pointa už tak brilantního dramatu, konverzačního apokryfu k patrně nejproslulejší tragédii všech dob. Strašidlo, které obchází Elsinorem, není duchem zemřelého otce, ba ani manifestem Karla Marxe, ale jde o dobře sehrané divadlo, které mělo mladého prince obrátit proti strýci. Toto vysvětlení, nabídnuté Klaudiem, zní rozhodně věrohodněji než zásah shůry, od kterého se odvíjí řetězec dalších malých tragédií, jež ústí v konec dánské samostatnosti. Je skvělé zkusit o zažité klasice přemýšlet jinak, rozdat jinak úlohy, vidět Klaudia nikoli jako strůjce zla jen proto, že tak jeho příběh vypráví Horacio. To je velmi užitečná schopnost. I v životě jsou často rozdány úlohy a dobro a zlo na základě logických klamů "jak všichni víme", "nezpochybnitelná autorita XY říká, že", "XY byl vždycky takový" a tak dále. Díky, Oldřichu Daňku, díky, pánové Vinkláři a Preissi, i díky, zde skutečná královno Brožová. ()
Z Daňkových historických dramat patrně nejzajímavější a nejvyzrálejší kousek, který využívá alternativního pohledu na legendu o princi Hamletovi. Tato verze sice narozdíl od Shakespearova podání není tak romantická, ale je realističtější a o nic méně tragická. Je to příběh lásky s tragickým koncem. Vynikající výkon Josefa Vinkláře, který jako zajatý Klaudius vytvořil postavu cynického státníka, který si rezignovaně uvědomuje, že prohrál svůj citový vztah i politický zápas, a teď už jen pozoruje, jak se dějiny a politika stále opakují. Celkový dojem: 95 %. ()
Skutečných mistrů své profese nikdy není nadbytek. To je případ nedoceňovaného největšího československého dramatika druhé poloviny minulého století Oldřicha Daňka. V takových momentech nastává chvíle prozření i české Thálie. Je to případ i tohoto dramatu o divadle. ()
Vzpomínka na Hamleta patří do rodiny Haprdánsů a jiných, kteří rozvíjejí myšlenky z patrně nejoblíbenějšího Shakespearova dramatu. A ačkoli nejsem nijak zvláštní přítelkyní fenoménu shakesperiany a alžbětinské kultury vůbec, shledávám útržek norský nadmíru zajímavým. Drama graduje jako nejlepší detektivka, trojice herců si dává vzájemné příležitosti růst na ukrajování dialogů a atmosféra je také velice příjemná. Ano, nakonec i ta Brožová je hodna Vinkláře a Preisse a tu a tam má příležitost dokázat, že své profesi se nevěnuje jenom na základě okázalého zevnějšku. Je skutečně škoda, že některé jistoty, které se i několik let po revoluci zdály být neotřesitelné, jsou dnes zcela pasé. Nicméně, pakliže bych se měla vyslovit k tomu, který útržek je mi nejmilejší, zůstávám si i po seznámí s celým cyklem na své původní touze a Záskok pro Sissi považuji ve své rozkoši za nepřekonatelný. ()
Skroro se mi chce vznosně říkat, že tak jako je Hamlet králem dramatu, je tento útržek norský korunou celé série Hříček o královnách. Je to prostě parádně napsané, provedené - a ten Vinklář a Preiss... ()
Jeden z posledních excelentních majstrštyků Oldřicha Daňka aneb Shakespeare se obrací v hrobě? Možná by se z toho tak trochu posadil na pozadí. Něco podobného by mohli udělat i ztracení mnichovští tvůrci. Tohle je pro mě konspirace par excellence, navíc korunována vyzrálým tvůrčím projevem, jak na straně herecké, tak režijně scenáristické. Opět zcela neznámá inscenace, nyní z poloviny devadesátých let, strká do kapsy nejen filmy své doby, ale i ty dnešní. Představa potemnělého promrzlého hradu kdesi v Norsku a této trojice je námět na nezapomenutelný velkofilm, nicméně, další představa, tedy dnešní ztvárnění, je pro mě chvílemi až děsivá, i když je velmi sympatické, že jakási reprezentantka dnešní filmografie zde nezůstala v základním táboře, když už režisér mladou Kateřinu Brožovou pozval na hereckou osmitisícovku, bez diskuze je toto její herecké maximum. Buďme nakonec rádi, že to Oldřich Daněk celé stihl, protože pro milovníka československé kinematografie je toto rozhodně velmi příjemný zážitek a pro milovníky Hamleta už lze nepochybně hovořit o rozkoši. ()
Krásné historické sci-fi je postaveno na výkonu Josefa Vinkláře, kterému to ani příliš nekazí jako vždy toporná Brožová. ()
I ve své sedmé a poslední hříčce o královnách přichází Oldřich Daněk s novým, osobitým pohledem na známé události. Ale zatímco protagonisty předchozích šesti komorních her jsou historické figury, hrdinka sedmé z nich je postavou čistě literární. V Daňkově Hamletovi "naruby" se překvapivý obraz dánské tragédie rodí z dialogu mladé manželky norského panovníka a vězně Klaudia. Role se začínají měnit. Klaudius vystupuje jako klidný, suverénní muž a od první chvíle je jasné, že jeho hlavním protivníkem bude Horatio. Bývalý král vyvrací všechna obvinění a podává příběh o tragédii na Elsinoru ze svého hlediska. Jeho podání má naprostou logiku a zaznívá z něho skryté obvinění proti Horatiovi, proti tomuto "vlídnému zloduchovi". Ale dějiny změnit nelze... Sedmá hříčka je opět skvělou ukázkou Daňkova scénického rukopisu, v níž způsobem dramatického apokryfu předkládá, "jak to také mohlo být". Z hereckých výkonů si lze doslova pochutnat na neobyčejně sevřeném, bez pathosu ztvárněném Klaudiovi Josefa Vinkláře, který divákům připravil další výjimečnou příležitost spatřit velkého hráče v akci. Postavu Horatia se skrytým napětím přesvědčivě ztvárnil Viktor Preiss, Kateřina Brožová už v předloze nebyla královnou, kolem níž se točí děj a stává se spíše jakýmsi prostředníkem mezi oběma mužskými protivníky. Bohužel jedinou vadou na kráse jsou krátké vsunuté blackouty, připomínající původní hamletovský příběh a převzetím z Macháčkova jevištního nastudování jen rušily a je škoda, že si je autor nevytvořil sám. I tak se Oldřich Daněk k potěše diváka bravurně rozloučil se svými královnami a nezbývá než litovat, že oněch skvělých hříček je skutečně jen sedm. ()
Slabší hříčka s velmi dobrým, alternativním, dějem Hamleta, ale se slabším rámcem rozhovoru vězně, královny a rádce. Tady se trojice herců uchyluje k trochu přepjatému, spíše divadelnímu herectví a i dialogy jsou divadelně nadnesené. Zbytečně byly do filmu zakomponovány scény vystřižené z představení Hamleta v Národním divadle. /21. 8. 17./ ()
Pan Oldřich Daněk si vypůjčil dánského kralevice Hamleta a podíval se na jeho tragický osud očima Klaudiovýma, no páni, to byl brilantní útržek norský na závěr hříček, velmi zajímavý, překvapivý, poutavý.. Josef Vinklář jako nepoddajný vězeň, bývalý král a provinilec byl dech beroucí, moc krásná role.. U mě spokojenost nejvyšší.. ()
Nádhera. Ať už proboha konečně začne divadelní sezóna! ()
Tohle je mnohem více reálnější,než celá ta Shakespearovská patálie. Promiňte...Williame. A taky,s největší pravděpodobností...nejlepší role vůbec,K.Brožové. Hamlet II: o 12 let později. ()
Hamlet trochu jinak, rozhodně ne nezajímavě. Jinak : Vinklář, Vinklář,Vinklář ! ()
Hodnotím maličko výš než zbytek série,protože tahle ixtá variace jak to vlastně všechno bylo vokolo toho Hamleta mě dokonale bavila.Zbývajících šest dílů mě ,,jen" bavilo. ()
Legenda o Hamletovi patří z pera anglického klasika k největším divadelním kusům naší civilizace. Oldřich Daněk v ní ale jako historik viděl příliš mnoho trhlin. A tak nechal Klaudia přežít a vyprávět nám svou interpretaci Hamleta se všemi v podstatě logickými zákulisními čachry. Celé to do sebe pěkně zapadá a zdá se to být téměř pravdivější než původní hra. Zkrátka precizní fabulace... anebo že by vůbec ne? 90% ()
Výborný film, perfektní Josef Vinklář. ()
Celý cyklus je úžasný - dialogy Oldřicha Daňka se nikdy neoposlouchají a tohle je pro mne nejsilnější díl (a koho apokryfní scénář zaujme, doporučuji knihu od Updika: Claudius a Gertruda pojednávající o tomtéž, ale "před" místo "po"). ()
budu sice převážně opakovat, co už tu napsali mnozí, ale zkrátka to nejde přejít bez komentáře. Rozhodně nejsilnější z útržků. Překvapivý update s bránícím se národem a armádou, stojící na hranicích. Když se pak děj posune k lásce, která je vidět, jakkoli je to silné, je to skoro krok stranou. Rovněž jsem zírala na Brožovou, kterou jsem tu poprvé viděla jakžtakž dobře hrát. ()
Bezchybné. I kdyby člověk už nikdy neviděl nic dalšího s panem Vinklářem, tak by prostě věděl, že to byl PAN herec. A i kdyby člověk obecně nesnášel apokryfy, doplňky a předělávky všelijakého druhu, tak by u tohoto musí slintat blahem. ()
Konverzačně nudný historický film, který připomíná divadelní představení. Vyniká v něm jedině krásný obličej a smyslný výstřih Kateřiny Brožové. [210. hodnocení, 23. komentář, 87%] ()