Verdikt

Novohollywoodská nálepka 'Sidney Lumet' znamená střet charismatických antihrdinských sympaťáků s byrokratickými institucemi. Vyprávění je pak zakořeněno v dualismu pramenícím z rozporu mezi svébytně motivovanými jedinci a dogmaty řízenými společnostmi. Neviňátko Sonny a prostory brooklynské banky, Howard Bayle a nestoudnost zpravodajských praktik a nyní alkoholik Frank, zlovolná soudní moc a... alkoholik Frank. Podobně jako Psí odpoledne a Network, i Rozsudek nabízí pohled na výsledek axiologicko-deontického konfliktu obou entit, nicméně tak dělá daleko skromněji než jeho předchůdci. Frankův nejnebezpečnější nepřítel je totiž on sám a jeho jedinou zbraní je možnost vzchopit se.___ Z tohoto důvodu Lumet pracuje se žánrovým schématem soudního dramatu jakožto skeletem, jehož primární funkcí je udržet onu formální skládanku pohromadě. Pozadí v podobě soudní linie dominuje posílená subjektivita a existenciální tetelení ve stylu TAXI DRIVERA či ROZHOVORU; proces vyprávění nevyužívá komunkativnostní hry k dynamizování právnického souboje, neb zatajování informací je vázáno téměř výhradně na postavu Franka; osnova vyprávění se na místo řetězení zvratů a zodpovídání podurčených otázek týkajících se žaloby soustředí na vývojový vzorec Newmanovy postavy a centrem fabulovaných událostí je pouze minulost stále sympatičtějšího alkoholika.___ Vnitřní proměna Franka Galwina a její vnější ozvěny (sklenice whiskey měnící se v hrnek kávy, postupné shazování obleku coby kazajky, stále umírněnější herectví a nahrazení sevřenosti baru otevřenými prostory kanceláře) je k tomu všemu radost pozorovat, neb na rozdíl od cynictějších amerických filmů nabízí pozitivní rozuzlení. (29.08.2018)

Stará dobrá scenáristická a herecká škola. V dnešnej dobe by bol možno tento námet rozomletý do momentálne ´´populárnych´´ tém, pričom by ale strácal na sile. Vďaka za to, že novodobá vlna podania filmov, trvá ( zatiaľ ) len pár rokov a v minulosti sa vedeli všetci bez rozdielu kochať skvelými filmovými produktmi. (24.02.2022)

Už začátek vás připraví na to, co příjde. Tento film totiž plyne neuvěřitelně pomalým, ale takovým kouzelným tempem. A možná vás překvapí, že v soudní síni se odehrává asi půlhodina, z těch dvou hodin. Ale pokud to člověk umí, tak proč ne. A pokud k tomu ještě má tak schopného herce, jakým byl Paul Newman, je úspěch téměř jistý. Právě za Paula zaokrouhluju směrem nahoru na pět hvězd. (14.10.2009)

Je to sice mastné i slané, ale taky od začátku zatraceně roztahaný. Paul hraje trosku, a daří se mu, Ramplingu bych vyrazil, ačkoliv její postava nakonec najde uplatnění. Tipoval jsem ale jiný směr vývoje, a to v okamžiku, než přiletí facka. Ono totiž kontrašpionáž taky funguje. Výborný dabing z Barrandova, dejte si pozor, patlalové z Primy potom stihli ještě dva zbytečné další. (08.02.2015)

Nevím proč, možná jsem ovlivněný faktem, že právo bylo kdysi moje profese, nicméně můj dojem z tohoto filmu je velmi mdlý. Je to hrozně naivní. --- Kdosi tady napsal, že to vypadá, že soudit se je největší americký koníček. Rád bych k tomu něco dodal. Anglosaské (a skandinávské) právo v zásadě připouští žalovat kohokoli za cokoli. Cítíte-li že vám někdo způsobil újmu, můžete to zkusit. Jako účastník procesu máte velkou míru svobody, jak soud/porotu přesvědčit o své pravdě. Logickým důsledkem je, že je to drahé a všichni lidé od práva se na tom dobře živí. --- Náš systém práva je jiný. Můžete žalovat jen takové újmy, které jsou popsány v zákoně, a jen vůči těm, u nichž to zákon připouští. Důsledkem toho je, že mnoho lidí se cítí něčím poškozeno, leč advokát jim musí říct: "Je mi líto, na to neexistuje žaloba." Nejlépe je proti takovým žalobám pochopitelně chráněn stát, protože - a to by měli lidé chápat - stát nedělá právo pro nás, ale pro sebe. Velmi často je to k vzteku, protože největším násilníkem a porušovatelem zákonů u nás je právě stát. --- Tolik na vysvětlenou, proč se u nás méně soudíme. Nemůžeme. Soudy smějí soudit jen to a tak, jak jim stát předepíše. (27.07.2016)