Pan Smith přichází

Nikdy bych nevěřila, že mně takto provařený příběh o naivním snílkovi, který svým vstupem do politiky přichází o iluze dostane do kolen. Mladý senátor Smith možná svádí donqijotskou bitvu, ale Frank Capra je ke svým hrdinům milosrdný, v jeho filmech ještě vítězí povznášející idealismus a já se jím pro jednou nechala zcela pohltit, odsunula jsem svou cynickou stránku, abych alespoň na chvíli uvěřila, že se spravedlností a čistými úmysly je možno skály lámat. Ale zvláštní je, že pod vší tou naivitou se ukrývá víc společenské kritiky než by se na první pohled zdálo a ačkoliv jsem byla na konci opravdu dojatá i tak ve mně přetrvává jakási pachuť něčeho velmi smutného a reálného. Nesmím ještě zapomenout na poslední půlhodinku a Smithův proslov v kongresu, nejen, že to bylo velmi působivé, ale navíc ještě nesmírně vtipné, já se bavila jako už dlouho ne. A romantická linka s báječnou slečnou Clarissou? Paráda. Nakonec jsem si nechala Jamese Stewarta, tohle je po celkem krátké době čtvrtý film, co jsem s ním viděla a ve všech případech mně nadchnul jak svým nesporným charismatem, tak i skvělým hereckým výkonem, takže to určitě není z mé strany poslední setkání. Stejně tak jako s Caprou. (07.09.2013)

Nemůžu si pomoct, Caprův filmový optimismus je stavěn na tak vratkých základech, že si vždycky od začátku filmu říkám, že se musí zhroutit jako domeček z karet. Už sama zápletka Pana Smithe je naprosto absurdní a zjednodušuje logiku až na dřeň únosnosti. Návrh zákona o jednom dětském táboře? Člověk ovládající mediální dění v celých Spojených státech? Hlavní hrdina jako prostý idealistický dobráček chrlící fráze a citáty z Jeffersona? Šikanování tisíců dětí, kteří roznášejí noviny? Jenže co naplat. Stewartův hrdina v závěrečné třetině filmu je tak emotivní, že prostě jen s napjatým dechem pozorujete, jak to všechno dopadne... (13.07.2009)

Mám moc ráda komentář, který k tomuto filmu napsal Deverant. Je důvtipný a úplně jiný, než co si myslim já. // Velmi časté komentáře k tomuto filmu jsou, že se jedná o propagandu. Nesouhlasím, podle mě je to čistá pohádka, jak už Capra měl v oblibě. Je to ten jediný příběh, který si lidé vyprávějí už odpradávna - o tom, jak zvítězí outsider.// Tohle je přece Popelka - ta odstrkovaná, která se stane královnou, tohle jsou přece Jeníček a Mařenka, kteří zvítězí nad ježibabou, tohle je Sněhurka, služka lesních mužíků a mrtvá, která přemůže smrt a stane se vládkyní.// Je zajímavé, že na You Tube je k ukázkám k tomuhle filmu debata, jestli byl Capra komunista. Jakoby skočili na ten špek komunistickým kecům, že je to idealisické hnutí. // Tenhle příběh je starší než ideologie. Je to o člověku (muži), který se vzchopí proti všem a navzdory tomu, co známe a jak to obvykle funguje, zvítězí. A tolik nás to blaží, že tento film dostává čtyři (v mém případě), nebo pět hvězdiček, i když je to předem čitelný, ploský příběh.// Herecké výkony? Jean Arthur je (dle mého soudu) nijak extra hezká, ale vcelku řemeslńě napsaná´figura a hrát uměla. James Stewart? Velmi průměrný komik a výborný charakterní herec, ale protože ho provždy miluji, tak ode mě nečekejte příkré soudy. Samozřejmě, řeč před kongresem je vynikající. // A závěrem. Ještě jednou: je to pohádka, ať už je čteme i v dospělosti nebo ne, je to chvění, které máme pod kůží. Ať už nám je rodiče vyprávěli, četli, nebo ne, je to zakodované v naší myslí, protože my všichi jsme outsideři a doufáme, že takoví i zvítězí.// Poslední shrnutí: herecké výkoy - průměr, režie totéž, scénář - dost bída. Přesto z výše uvedených důvodů dávám čtyři hvězdičky. Je to katarze, která mě vždy uspokojí. (26.12.2009)

Začátek nic moc. Jestli něco nemám rád, tak to jsou přespříliš uvědomělé děti. A o těch, kteří přesně vědí, koho jmenovat za nového senátora, to platí obzvlášť (i když to je jejich vedoucí). O hlouposti s mincí nemluvě. Pak mě však film konečně začal pořádně bavit a nadšený naiva si mě postupně naprosto získal. A konkrétně jeho zprvu plamenný později už zoufalý projev strhne snad každého a divák mu s jiskřičkami v očích visí na rtech. Ale přestože se mu z mé strany dostávalo bezmezného fandění, neignoroval jsem naivitu, která se do filmu pomalu začala vkrádat (jejím vrcholem je senátorův „vstup“, jenž pochází z žánru sci-fi). Poselství snímku rozhodně důležité je, avšak jak píšu výše, několik "ale" mi brání ten plný počet dát, proto "pouze" silné 4*. (12.08.2013)