Verdikt

Když se člověk oprostí od očekávání klasických tropů spojených se soudními filmy (emotivní dramatické přestřelky, hodně řevu, výmluvné proslovy a překvapivá zjištění) a soustředí se spíš na tu charakterovou studii zoufalého ožralého losera, kterému mezi prsty protéká poslední šance na život, velice rychle zjistí, že "Rozsudku" do té páté hvězdy mnoho neschází. (14.09.2013)

Paul Newman exceluje v roli právníka, který přišel o iluze a topí své problémy v alkoholu. Soudní tahanice je zajímavá, nepředpovídatelná a uvěřitelná. Sem tam se objevují celkem silná moudra a myslím si, že Rozsudek si tím zachovává i jakousi nadčasovost. Sidney Lumet nehraje příliš na divákovi emoce a nechává filmu plynulý spád. Asi proto mě příběh tolik nestrhl, i když je celkem napínavý. O něco lepší vyprávění příběhu a snad i výraznější hudba by určitě pomohla. Pořád je to ale hodně dobrý film, který prostě jen netlačí na pilu, jako třeba Philadelphia (1993) nebo ...And Justice for All (1979). Je škoda, že se režisér nevěnoval více do hloubky postavy Franka Galvina, protože Newman byl na to očividně připravený. (23.08.2017)

Tak zaujimavy a dobry namet o pravnikovi, ktory sa zriekne akehokolvek uplatku a postavi sa na dobru stranu, teda na tu, ktora je dopredu prehrana. Akokolvek sa snazil cely film zohnat svedkov, aby porozpravali hlavne negativa renomovanej nemocnice a jej doktorov, ktori by mali niest zodpovednost za zbytocnu stratu zivota cloveka, nepomahalo a nenasvedcovalo to ani tomu, ze by sa spravodlivost mohla otocit na jeho stranu. Zaujimavy pribeh, avsak reziser Sidney Lumet ho vypraval takym svojskym sposobom, z mojho pohladu trosku nudnym sposobom, ze mu nemozem dat viac, ako 3 hviezdicky a to aj preto, lebo som sa tesil na proces, ktoreho tam bolo zalostne malo a viac sa sustredil na pracu Paula Newmana, hladani svedkov a stracania sebadovery. Dramy ako CAS ZABIJET (1996) od Joela Schumachera alebo aj VYVOLAVAC DESTE (1997) od Francisa Forda Coppolu, obe zo sudneho prostredia ma bavili omnoho viac. Rozsudek bol nominovany za najlepsi film roka 1982, avsak favoritom toho oscaroveho vecera bola drama GANDHI (1982), ktora si Oscara v tej kategorii prebrala. Aj v kategoriach rezia Sidney Lumet a herec v hlavnej ulohe Paul Newman prevalcovali za GANDHIHO reziser Richard Attenborough a herec Ben Kingsley, ktori sa mohli tesit z Oscara. Ani herec vo vedlajsej ulohe James Mason nemal stastie a sosku si prebral Louis Gossett Jr. za dramu DUSTOJNIK A DZENTLMEN (1982)... 04.07.2010 _______ Paul Newman - (Frank Galvin) +++ Charlotte Rampling - (Laura Fischer) +++ Jack Warden - (Mickey Morrissey) +++ James Mason - (Ed Concannon) +++ Milo O´Shea - (Sudca Hoyle) +++ Lindsay Crouse - (Kaitlin Costello) +++ Edward Binns - (Biskup Brophy) +++ Julie Bovasso - (Maureen Rooney) +++ Produkcia: Richard D. Zanuck +++ Hudba: Johnny Mandel +++ (04.07.2010)

Novohollywoodská nálepka 'Sidney Lumet' znamená střet charismatických antihrdinských sympaťáků s byrokratickými institucemi. Vyprávění je pak zakořeněno v dualismu pramenícím z rozporu mezi svébytně motivovanými jedinci a dogmaty řízenými společnostmi. Neviňátko Sonny a prostory brooklynské banky, Howard Bayle a nestoudnost zpravodajských praktik a nyní alkoholik Frank, zlovolná soudní moc a... alkoholik Frank. Podobně jako Psí odpoledne a Network, i Rozsudek nabízí pohled na výsledek axiologicko-deontického konfliktu obou entit, nicméně tak dělá daleko skromněji než jeho předchůdci. Frankův nejnebezpečnější nepřítel je totiž on sám a jeho jedinou zbraní je možnost vzchopit se.___ Z tohoto důvodu Lumet pracuje se žánrovým schématem soudního dramatu jakožto skeletem, jehož primární funkcí je udržet onu formální skládanku pohromadě. Pozadí v podobě soudní linie dominuje posílená subjektivita a existenciální tetelení ve stylu TAXI DRIVERA či ROZHOVORU; proces vyprávění nevyužívá komunkativnostní hry k dynamizování právnického souboje, neb zatajování informací je vázáno téměř výhradně na postavu Franka; osnova vyprávění se na místo řetězení zvratů a zodpovídání podurčených otázek týkajících se žaloby soustředí na vývojový vzorec Newmanovy postavy a centrem fabulovaných událostí je pouze minulost stále sympatičtějšího alkoholika.___ Vnitřní proměna Franka Galwina a její vnější ozvěny (sklenice whiskey měnící se v hrnek kávy, postupné shazování obleku coby kazajky, stále umírněnější herectví a nahrazení sevřenosti baru otevřenými prostory kanceláře) je k tomu všemu radost pozorovat, neb na rozdíl od cynictějších amerických filmů nabízí pozitivní rozuzlení. (29.08.2018)

Nevím proč, možná jsem ovlivněný faktem, že právo bylo kdysi moje profese, nicméně můj dojem z tohoto filmu je velmi mdlý. Je to hrozně naivní. --- Kdosi tady napsal, že to vypadá, že soudit se je největší americký koníček. Rád bych k tomu něco dodal. Anglosaské (a skandinávské) právo v zásadě připouští žalovat kohokoli za cokoli. Cítíte-li že vám někdo způsobil újmu, můžete to zkusit. Jako účastník procesu máte velkou míru svobody, jak soud/porotu přesvědčit o své pravdě. Logickým důsledkem je, že je to drahé a všichni lidé od práva se na tom dobře živí. --- Náš systém práva je jiný. Můžete žalovat jen takové újmy, které jsou popsány v zákoně, a jen vůči těm, u nichž to zákon připouští. Důsledkem toho je, že mnoho lidí se cítí něčím poškozeno, leč advokát jim musí říct: "Je mi líto, na to neexistuje žaloba." Nejlépe je proti takovým žalobám pochopitelně chráněn stát, protože - a to by měli lidé chápat - stát nedělá právo pro nás, ale pro sebe. Velmi často je to k vzteku, protože největším násilníkem a porušovatelem zákonů u nás je právě stát. --- Tolik na vysvětlenou, proč se u nás méně soudíme. Nemůžeme. Soudy smějí soudit jen to a tak, jak jim stát předepíše. (27.07.2016)