O zakletém králi a odvážném Martinovi

O zakletém králi aneb Oslava průměrnosti. Já s novodobými pohádkami moc nekámoším. Proč? Jsou vesměs hrozně škrobené a nucené, zlo není skutečným zlem, ale jen karikaturou, objevují se tu žvatlající nebo piskvořivé postavy, chemie a vztah mezi princeznami a jejich budoucími je budován mizerně - princezna se zabouchne na první pohled a bez dalšího, aniž by si získal její srdce, se za něj s chutí provdá. Takže po zabouchnutí se do kluka přijde zbouchnutí? Nene, pohádky končívají v pravý čas. Tahle pohádka bohužel všechna tato negativa splňuje do puntíku. Je tu žvatlající skřet, tupá baba Jaga (její smysl tu byl jaký?), poměrně směšný záporák (záporáka nedělají černé mastné vlasy!), achjo achjo. Vaculíkovi ta běloba fakt nesedla, to by musel mít o dost více stařeckých vrásek, nebo žiletkou zkrátit bělý vlásek (jak by zaveršoval ten skřet). To by mě jen zajímalo, kde udělali soudruzi maskéři chybu, hmm? Simona Kollárová je krásná herečka a její putování by mě bavilo víc než slepého kováře. Zapomenutíhodný počin. Žel. (31.12.2018)

Neuvěřitelné se stalo skutkem! Česko- slovenská nebo spíše slovensko- česká spolupráce přinesla nečekané ovoce a já jsem se konečně zase jednou dobře bavil u vánoční pohádky. Dlouho jsem měl dokonce chuť udělit i čtvrtou hvězdičku, ale tvůrci svou snahu sabotovali neskutečně zkratkovitým závěrem, kdy se zlo vzdalo až příliš rychle a vše se v dobré obrátilo tak rychle, že se chudák hlavní hrdina málem nestihl dozvědět, že si vlastně našel nevěstu. Ale i tak šlo o jednoznačně nejlepší vánoční pohádku z poslední doby. Oba Anděly Páně nepočítám, to je úplně jiný level.// Dodatek: A víte co? Za to, že jsem nebyl tradičně zklamán, přivřu obě oči a tu čtvrtou mršku přihodím. (26.12.2018)

Letošní vánoční pohádky se teda nevyvedli. Opět princezna úplně o ničem, primitivní scénář. Vůbec to nemělo spád, vtip tam nebyl, hlavní představil Richard Autner, byl tragický. Herci buď tragicky přehrávají nebo se přetrapně pitvoří. "Vyvrcholení" boje s čarodějem je tak ukrutně slabé, rychlé a nezajímavé, až to bolí. Nejvíc se mi líbila příroda. Chyběla tomu jiskra. Oceňuji snahu tvůrců a věřím, že své fandy si tato pohádka našla a najde. (30.12.2018)

Letos už uběhlo celých 9 let od vánoční premiéry Lásky rohaté, kterou jako poslední považuju za vydařenou pohádku v produkci České televize. Od té doby se k nám nahromadilo šílené množství dalších snaživých pokusů o úspěch mezi diváky, přeci jen byly roky, kdy ČT vyslala rovnou tři premiérová pohádková dobrodružství. Já jsem se kvůli ohlasům hrdinně všech zdržel a to letité přesvědčení jsem porušil až letos s filmem, který je stejně převážně ve vlastnictví našich sousedů. A díky tomu se zbořily rovnou dva mýty. Nejen ten o pohádkových propadácích, kterými ČT láká během svátků k televizi, ale zajisté ten o slovenské tvorbě, nad kterou jsem vždycky ohrnoval nos. Sice jsem tuhle povedenou milou odyseu viděl v českém dabingu, ta slovenská příroda, precizní horalská hudba a nádherná představitelka hlavní ženské role udělaly své. A já jsem po tak šíleně dlouhé době opět spokojený s premiérovou sváteční pohádkou. (31.12.2018)

„CO MI OSUD VZAL NA ZRAKU, VRÁTIL MI NA CITU, HMATU A…“ /// Po Kouzelníkovi Žitovi jsem letos o Vánocích čekal cokoliv. Naštěstí dialogy nejsou nijak debilní a děj… je normální. Takový obyčejný, televizní… aby se prej na vánoce všem dobrým lidem splnila tajná přání. Proč ne. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když mi vyhládne, uždíbnu si z chaloupky. 2.) Jsem slepej. Ne blbej!. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.12.2018)