Mamma Roma

Nemôžem si pomôcť, ale filmy z obdobia talianskeho neorealizmu ma buď nudia alebo rozčuľujú. A pritom si pamätám, že v mladosti som bol nimi takmer nadšený. Pravda v tej dobe boli jedinými filmami, ktoré k nám usilovní cenzori pustili. Osobitne neznášam filmy trojpéčkového úchyla a to je čo povedať, pretože som ešte nevidel jeho vrcholné dielo Saló. Takže Pasolini v mojom ponímaní už patrí iba do filmovej histórie, pretože súčasný divák aj v tomto filme okrem hereckého prejavu Anny Magnani ťažko nájde niečo, čo by ho mohlo zaujať. (05.12.2020)

Zlatý Lev - výběr (03.01.2006)

Mamma Roma se tváří jako Pasolini, malinko říznutý Fellinim - takže ve výsledku je na tom u mě lépe než třeba její předchůdce Accattone. Snad jen věčná škoda, že mě film, včetně samotného tragického závěru, nechal opět chladným (ostatně jako vždy) - nejspíš si s Pasolinim v tomhle ohledu prostě nejsme souzeni. (3,5*) (10.04.2007)

7 / 10 Mamma Roma balansuje na hranici medzi dokumentom a hraným filmom (vlastne ako každý neorealistický počin) a ukazuje nám svet, ktorý väčšina z nás vidieť vôbec nechce. Bohužiaľ, čím hlbšie do reality režisér prenikal, tým viac sa mi jeho zámer strácal z dohľadu a samotný finiš ma už nechal úplne chladného - nespochybňujem výpovednú hodnotu tohto diela, no skutočnosti, o ktorých hovorí, sú mi až príliš vzdialené, v priestore i čase. Na druhej strane, témy, ktoré film pitve a analyzuje (chudoba, rodičovská láska, sebaobetovanie, priepastné rozdiely medzi spoločenskými vrstvami) sú a budú aktuálne stále a možno práve v tom je sila Pasoliniho snímku - otvára oči a vyzýva k činom, nehľadiac na historickú epochu. (22.12.2005)

Mamma Roma je zralejší film oproti Pasoliniho prvotině Accattone, ze které bylo cítit až příliš velké okouzlení světem prostitutek a pasáků. V tomhle filmu už Pasolini ukazuje spíš tu odvrácenou stranu života na okraji velkoměsta i společnosti. Jeho hrdinové jsou ukázkou naivních snů a bolestné neschopnosti překročit hranice své společenské třídy a svého postavení. Film je depresivní nejenom tím, že ukazuje paneláková ghetta bez náležité infrastruktury za hranicemi lepších čtvrtí, vyžilé prostitutky, samolibé pasáky a chudé obyvatele periferie, ale i samotným příběhem, který končí tragicky. Celkový dojem: 75 %. Pasolini opět nezapře své levicové přesvědčení, když se svými hrdiny ze dna lidské společnosti při vší jejich nedokonalosti sympatizuje a zbytečně jejich skutky nemoralizuje. (03.10.2008)

Na MAMMĚ je znát, že ji točil režisér sice začínající, ale víc než dostatečně vzdělaný a poučený celým vývojem italské poválečné kinematografie počínaje řekněme Sicovým ZÁZRAKEM V MILÁNĚ. Až dokumentární kamera, místy opravdu ulicově odposlouchané dialogy, z nichž proudí ne virtuální, ale skutečné italské prostředí bohatnoucího okraje římské periférie, i skvělý výkon Magnani v hlavní roli naznačují zajímavý pohled na kladný příklad společenského vzestupu, na vůli pozvednout se z polosvěta ne mezi milionáře, ale vlastně docela normální slušné lidi. Metody, které matka volí, sice tu a tam páchnou víc než je zdrávo, ale ze svého původního záměru nic neslevují. Zhruba ve dvou třetinách filmu, který dospívá ke kýženému happy endu (plačící matka při pohledu na syna-číšníka roznášejícího pizzy) se doposud jasný příběh náhle láme. Vypadá to tak, jakoby se Pasolini-režisér chtěl pomstít Pasolinimu-scénáristovi za matčin hanlivý výrok o komunismu v synových názorech (motocyklová scéna). Od tohoto okamžiku se námět i scénář s režií degeneruje do tklivého, tradičně komunistického rádoby sociálního kvilu, který se negativisticky snaží ignorovat nesnadné cesty života směřující k vzestupu, vzmachu a vrcholu. Kvalitu tohoto díla tak nakonec zachraňuje již vyzrálé Pasoliniho řemeslo, navíc umocněné, jak tu iiž bylo uvedeno, sugestivní hudbou. MAMMA ROMA díky tomu zůstává zralým klasickým dílem končícího vrcholného období italského neorealismu, malým obtížně postradatelným polodrahokamemm, který syrově zachycuje první viditelné známky italského hospodářského zázraku klasického "zlatého" období evropského sociálního státu. (23.07.2009)

Další skvělý Pasoliniho počin. Trochu podobné filmu Accattone, ale tentokrát snad ještě hlubší. Jeden z obecně ještě celkem dobře hodnocených ranných děl tohoto italského velikána, kde se režisér soustředí především na sociální problémy italské společnosti své doby. Příběh matky a syna, který nikdy nepoznal otce a jehož výchova je po příjezdu do Říma vedena především ulicí, první láskou, "přáteli"...Celý tento příběh už od začátku směřuje k tušenému, ne příliš veselému koci. Navíc se zde objevuje další člověk, který se také chce přiživit jen na někom dalším a neštítí se ničeho, ale takový tu není jediný, opět zde vidíme mladé lidi, kteří teprve vstupují do života, ale pracovat se jim nechce, avšak peníze potřebují a uchylují se dokonce k okrádání bezbraných pacientů nemocnice. Možná mne trochu mrzí, že Pasoliniho "oblíbenec" Franco Citti, tentokrát nedostal tolik prostoru, protože právě i jeho příběh by stál za hlubší rozvinutí. Mamma Roma se v mých očích zařadila po bok těch nejlepších děl z Pasoliniho tvorby. (27.06.2008)

Túžba zariadiť synovi šťastnú budúcnosť, odlepiť sa zo spoločenského dna a všepohlcujúca materinská láska v protiklade so snahou mladosti po voľnosti a citovej nepodmienenosti sú dominantnými motívmi. Predstava matky o pozdvihnutí sa spočíva v túžbe patriť medzi strednú triedu. Snaženia však stroskotávajú na hraniciach daných minulosťou (nepríjemne sa pripomínajúci pasák), rodovým predurčením (Mamma Roma spomína svoj rodokmeň zložený zo zločincov, kuriev a šmelinárov) a zároveň prísnym oddelením tried, ktorých sociálne postavenie je vopred dané a ťažko prekročiteľné. Zovretý svet pasoliniovského rozprávania rozohráva na pôdoryse antickej tragédie neveselý príbeh zo sociálneho dna. Atmosféra poetických obrazov predmestí Ríma zvýrazňuje smutný kontrast medzi uzavretosťou betónových sídlisk a voľnosťou prírody. Tieto obrazy, podfarbené úžasným hudobným sprievodom (Vivaldi, Donizzeti...), vytvárajú až hypnotické ladenie filmu. Spolu s príznačným výzorom predmestských flákačov a halasným smiechom hrdinov v situáciách, kedy sa rehotom skôr prekrýva bezmocnosť a bolesť, divák, poznajúci niečo z tvorby režiséra, spoľahlivo rozozná jeho štýl. Za zmienku stojí životom prekypujúci herecký výkon matky – levice v podaní Anny Magnaniovej. Pozn. Jeden z motívov filmu – snaha ukázať, že človek je od počiatku závislý od spoločenských podmienok, v ktorých vyrastá, a je temer nemožné opustiť postavenie dané touto predurčenosťou, rozpracoval v 70. Rokoch, v trilógii, začínajúcej skvelým románom Let do srdca nemecký spisovateľ Günter Herburger. (16.02.2006)

Ti Talijááni, ukřičéééní...a jejich osudy, v některých případech vypadající jak trosky římského Kolosea, které již tisíce let "pozoruje", jak se člověk marně pachtí, jen ta přirozená majestátnost u toho tvora lidského chybí, což se Koloseu vytknout nedá. Film v rukou pevně svírá bezchybný a přirozený výkon Anny Magnani plus vynikající kamera Tonina Delli Colli. Jinak ostatní herci dost toporní a příběh, na svou dobu jistě drsný, dnes nijak extra výjimečný (pro mě tedy Accattone lepší, když je tu srovnáván), přesto se film může nad některé mnohem mladší pokusy, o převyprávění příběhu zničehonic starostlivé matky běhny a syna rebela za každou cenu, bezpochyby povznést, toto je stále poctivé,"ruční" filmové řemeslo, v němž lze nalézt právě onen originální a dnes již skoro ztracený nádech. (09.08.2020)

Môj tretí a zatiaľ bezkonkurenčne najlepší Pasolini. Najsilnejší vo felliniovských momentoch (prechádzka cez “rajón” nočnou ulicou), klasickej hudbe a úžasnej kamere. Slabší herecky a v prvej polke by som trochu strihal, ale tak je to skoro 60 rokov starý film, že. 85%. Edit: S odstupom času zvyšujem na 5*. Odkedy som to videl ubehol takmer rok a furt na ten film neviem prestať myslieť. (21.02.2019)

Mne okrem Felliniho diel a klasík talianskeho neorealizmu Mamma Roma pripomenula Bunuelovych geniálnych Zabudnutých. Hlavný hrdina je mladík, ktorý hľadá navzdory ťažkej sociálnej situácii (ale nie až tak a určite nie neriešiteľnej) samého seba a svoje miesto v spoločnosti do budúcnosti. Príbeh je pomerne jednoduchý a fádny, ničím obzvlášť neprekvapí, preto som sa mohol sústrediť aj na zaujímavú kameru, ktorá je prevažne v pohybe spolu s postavami, ktoré vedú dialóg. Príjemná zmena oproti strihu typu záber a protizáber. Postavy občas vyvolávajú dojem, že sa pozerajú do kamery, avšak sú mierne odchýlené. Pasolini ukazuje Rím ako rozvíjajúce sa mesto, vidíme moderné vysoké bytovky a na druhej strane osudy "sociek", ktorí by chceli byť jeho právoplatnou súčasťou. 70%. No a Pasolini si skutočne vedel vybrať (v tomto prípade vo vedľajších úlohách) poriadne nesympatické ksichty. To bol jeho najvačší trademark. (11.09.2013)

Niekomu sa zahryzne až do duše, iný si vychutnáva Vivaldiho tóny a niekoho ten taliansky neorealizmus proste nudí. Film je pre mňa dobrý hlavne v tom, že potvrdzuje hereckú veľkosť Anny Magnani. Tú prirodzenosť, na ktorej tak bazírovala. Emocionálne ma ale film nepresvedčil. A to bolo myslím jeho zámerom. (18.12.2022)

Talianska herečka Anna Magnaniová, bola snáď až natoľko talentovanou, energickou, temperamentnou a ohnivou krásavicou, že by kľudne ukočírovala nielen zrovna tento, konkrétne 2. v poradí, Pasoliniho, režisérsky počin, ale i úplne hocaký iný, ktorý by jej v podstate ponúkol možnosť sa plne realizovať, i keď zase nemožno tiež povedať, že by to tak tentoraz v Mamme Rome vôbec nebolo, skrátka, prenesené vo význame; „ísť iba na pol plynu”, tak práve na tom sa akosi nezakladala hlavná myšlienka tohto dramatického titulu. • Samozrejme, že táto ústredná protagonistka si znovu kradla každú jednu scénu, v ktorej sa zakaždým objavila, skôr som to práve teraz myslel presne tak, že sa o jednotlivé scény, vskutku pekne (po)delila i so svojim dospelým, podareným, filmovým synátorom Ettoreom s dosť nevybúrenými hormónmi v podaní Ettorea Garofoloa, pre ktorého sa jednalo nielen o priam oslnivý debut na poli hraného, celovečerného filmu, no zároveň sa vďaka tomu vytváral i spoľahlivý konsenzus medzi ústrednými dvomi postavami, tým pomerne veľmi často dochádzalo i ku mimoriadne zaujímavým, spoločným scénam, alebo povedzme, že taký predstaviteľ Ettorea, si dokázal koľkokrát poradiť aj bez svojej „filmovej matky”, keď sa len pofľakoval s kamarátmi. • Jedná sa o titul, ktorý asi naviac dokáže oceniť najmä trochu „náročnejší divák”, ku ktorým sa mimochodom zaraďujem. PS: Druhá Pasoliniho snímka po sebe za plný počet *. PS 2: Tomuto chlapíkovi ešte určite ponúknem šancu... (17.08.2023)

Pasolini musel milovat baroko, že celá stylizace filmu (včetně hudby Cherubiniho) přijala jeho estetiku, nemluvě o hodně silném využítí christologického námětu (jako radikální marxista vůbec Pasolini neměl k prvotnímu křesťanství a lidové religiozitě vůbec negativní vztah). Samotný vztah matky a syna je nejen jen osobní Pasoliniho, ale celoitalský. Osobně mi přijde film plný námětů, které využíval i v dalších dílech (lidová kultura vesnická versus městská - to je pozdější Dekameron, Kruh hoven a Dantovo Peklo se objevuje v Saló, politicky vyhraněné názory - komentování fašistické minulosti Itálie - nejen Saló, vztahy v úzké rodině jsou pak námětem adaptací - zcela přirozeně - starořeckých dramat Médea a Oidipus král apod.). (16.09.2012)

Pasolini zachytil obdobie talianskeho neorealizmu a v jeho duchu vytvoril náročnú drámu matky, ktorá sa všemožne snaží o lepší synov život. Vykresľuje život chudobných, spoločenské rozdiely, bezcieľnosť aj ich túžby. Robí to však v mnohých prípadoch nudným spôsobom, film nedokáže dostatočne uchopiť diváka. (03.12.2017)

For ME 84% (09.02.2010)

Zatím "nejnormálnější" Pasoliniho snmek, s nímž jsem měl tu čest. A výtečné setkání, hned z několika hledisek. Pasolini má vždycky čuch na výběr skvělých a talentovaných herců. Ač mi byly dvě hlavní postavy (Mamma Roma a její syn Ettore) krajně nesympatičtí (a snad to byl i záměr?) - jejich herečtí představitelé podali naprosto vynikající a strhující výkon. Stejně tak i někteří ostatní herci a herečky a jejich postavy. Strašně mě zaujaly ty zříceniny v bezprostřední blízkosti klasického sídliště, ten kontrast byl unikátní až nádherný, budu se muset poohlédnout, ke to bylo natáčeno. Prakticky nemám, co bych filmu vytkl, protože všechno v něm má své místo, svůj účel a své opodstatnění. Již tak oblíbený Pasolini si u mě svou pozici jen a jen posilnil. (11.04.2012)

Pasoliniho pesimistické, společenskokritické drama matky a dítěte ve společnosti pokročilého mezilidského odcizení skvěle odhaluje dezorientovaný pohyb člověka v moderní městské společnosti a nemilosrdně vyslovuje pravdu o jeho věčném zavržení. Tragédie Mammy Romy tkví v jejích dávných vinách (hříších, či chybách), které byť by byly sebevíce odčiněny (napraveny), nepřestanou jí nikdy svazovat ruce. Svíravost díla podporuje jeho dokumentární, strohé ladění a ojedinělé humorné prvky, které jako by jen navozovaly dojem, že brzy dojde na slzy. (01.08.2009)

Takže toto je európske filmové umenie? Celý film sa nič nedeje, chlapec sa prechádza, matka vykrikuje, aj všetky ostatné postavy sa chovajú nezmyselne, takže netušíte o čo im ide, dialógy úplne odveci... Navyše matka je neznesiteľná od prvého momentu, či už svojim vybľakovaním alebo výzorom, je zábavné, že by vydržala vo svojom remesle 30 rokov. Takže o čo tu akože, doprdele, šlo? Veď podobné príbehy píše život sám denne, sú ich tisíce a nie sú ničím zaujímavé. Ide o to, natočiť ich tak, aby zaujímavé boli, toto tu ale totálne nevyšlo. Hviezdička navyše pre "skryté umenie". (15.08.2014)

Taliansku kinematografiu milujem /Spencerove Filmy, Fellini, Bava, Dario Argento, Bertolucci, Antonioni/, ale vyhybam sa reziserom typu Paolo Pasolini. Film je len prazdnym tlachanim o pribehu jednej prostitutky. Dejovu liniu to nema asi ziadnu, emocie sa zmykaju tak, ze mi to ide proti srsti, odznie kopa prazdnych a nudnych tlachanic o medziludskych vztahoch. Takze mne uz asi definitivne Pasolini smakovat nebude a ostanem verny len filmovej tvorbe Buda Spencera a hore vymenovanych tvorcov. 20 % (12.08.2014)