Vojna a mír I
Voyna i mir I: Andrey Bolkonskiy
War and Peace: Part I
Obsahy(1)
Rok 1805. V Petrohradu vychází Manifest o vypovězení války Francii. Rusko se spojuje s Anglií a Rakouskem proti Napoleonovi Bonaparte, který již uchvátil půl Evropy … V salónu dvorní dámy carevny, Anny Šerer, v domech hraběte Rostova a knížete Bolkonského, na plesech i v salónech petěrburské a moskevské smetánky se s obavami hovořilo o vojenské akci proti – jak se domníval Pierre Bezuchov – největšímu člověku na světě. V Moskvě umírá starý hrabě Bezuchov a jeho syn – levoboček – získává moc nad obrovským majetkem. Kníže Andrej Bolkonskij, který nechal ženu Lízu v péči starého knížete, se stává pobočníkem generála Michaila Kutuzova. Padesátitisícová ruská armáda pod velením Kutuzova vstupuje na rakouské území, aby se spojila se svazovou armádou rakouského generála Macka a ke společnému postupu proti Napoleonovi. Čeká je bitva u Slavkova, od té doby nazývaná ,,bitvou tří císařů“.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
První díl megalomanské adaptace Vojny a míru ukázal to, čeho jsem se obával. Že pokud se nepohybujeme na válečném poli, je život na aristokratickém dvoře v Rusku 19. století celkem pěkná nuda (proto jsem v četbě této čtyřdílné epopeje skončil v půlce druhého dílu) a z dnešního pohledu nezajímavá. Ovšem, jakmile se přesuneme na bojiště u Slavkova tak si Bondarčuk začne hrát s vojáčky a servíruje nám megalomanské záběry s tisícovkami komparsistů, a na to se kouká stále pěkně. Snad se to dalším dílem zlepší. ()
Viděl kdysi jako kluk, když to šlo v televizi, a neměl z toho moc rozum. Teď si na to vzpomněla žena, původem ruská šlechtična :-), a přála si k Ježíšku DVD. Po těch letech příjemné překvapení – oni ti Rusové tenkrát ty velkofilmy dělali úplně jinak! Nejvíc mě na tom dostává, jak se tady vyobrazuje monumentální kus historie, používají se k tomu bombastické prostředky, sledujeme milión postav, ale většina filmu je navzdory tomu všemu subjektivní až intimní, často s polohalucinogenním účinkem. A to já rád. A ještě mě s přihlédnutím k době vzniku šokovalo, jak málo je v tom ideologie, v prvních dvou dílech vlastně žádná. ()
Úctyhodné a megalomanské. První hodinu jsem se sice ztrácel v postavách a dějových linkách ruské smetánky (román jsem zatím nečetl). Některé momenty v interiérech mě uspávaly, dlouhé záběry, pomalé tempo a rozvláčnost mi zrovna nepomáhaly. Nicméně, jakmile se začalo bojovat, jak kdyby mě někdo pokropil živou vodou. Rozsáhlé bitevní scény, jsou fascinující jak svojí monumentálností, tak sehraností (nechápu jak, mohli uřídit tak velký komparz) a především působivostí. Kamera, která přelétává nad bojištěm a nekonečnými šiky vojáků aby se vzápětí ocitla na zemi, točila se, kroužila a manévrovala mezi bojujícími vojáky… ta atmosféra se prostě nedá popsat. ()
Bitevní vřata je impozantní a v pravém slova smyslu megalomanská, ale mě mnohem víc oslovily zbylé části filmu. Bondarčuk má cit pro detail a úžasnou schopnost dirigovat scénu. Dynamická kamera a netradiční úhly kamery dávají snímku zvláštní vizuál, vzdáleně připomínající díla němého období. Proto vypadají komorní scény neskutečně působivě a neodbytně realisticky. Jestli se tedy dá o pitce carských důstojníků říct že je to komorní scéna. Tohle je asi jeden z mála snímků na světě, kde to platí. ()
Nemít Bondarčukovo zpracování první části Vojny a míru mistrovsky nápaditou kameru a dobře vypadající scény mas v pohybu, tak by stála pouze na nedobře stavěných Tolstého myšlenkách a popisné nudě. Takhle na tom stojí jen z poloviny. V jedné vteřině jste u vytržení z úžasného obrazu a v té další nevíte, proč tam ta která scéna vůbec je. ()
Některé staré filmy jsou tak neopakovatelné a výborné, že vás baví i dnes a jste si jisti, že je další zpracování nemůžou trumfnout. To ale není případ Bondarčukovy Vojny a míru... Nečetla jsem Tolstého román, ale viděla jsem nejnovější zpracování BBC, ze kterého jsem byla nadšená. Proto jsem se rozhodla podívat na tuto slavnější verzi. A nebyl to moc dobrý nápad. Ano, tato verze je skutečně ruská. Na to se zde i na profilu bristko-ameriské verze mnozí uživatelé neustále odvolávají. Je ruská v tom smyslu, že se zde zcela nepokrytě ubližuje zvířatům (krkolomné pády koňů na bitevních polích), obraz remastrované DVD verze má prapodivný rozměr a neustále bliká a domy, v nichž se postavy pohybují, vypadají jako kulisy. Příběh je vyprávěn tak, že divák není bez dřívějšího seznámení s románem schopen pochopit ani základní vztahy mezi postavami, popřípadě kvůli vynechání dějových linek není schopen posoudit, která postava je v právu, pokud mezi nimi dojde ke střetu (trojúhelník Bezuchov, Kuraginová, Dolochov). Chybí jakékoli časové a místní zakotvení, např. letopočty, či název místa, kam jsme se přenesli. Mnohými opěvované dlouhé bitvy vypadají tak, že vojáci někam pochodují a mezi nimi to na polích vybuchuje a to je celé. Nejsou vidět skoro žádná zranění, vůbec žádná krev, ani při přímém zásahu kulkou. Ano, nic nebylo vytvořené počítačem, protože počítače tenkrát ještě neexistovaly. Bondarčuk měl ale tu obrovskou výhodu, že měl k dispozici celou ruskou armádu, a přesto nedokázal v bitevních scénách vybudovat žádný vývoj situace, žádné napětí, ani poetiku, jen ubližoval koňům. Herectví je v mnohých případech prapodivné, prapodivnější je však jejich líčení (např. modré oční stíny i u mužských postav) a nejstrašnější složkou filmu je hudba, která je neskutečně se nehodící a skoro ve všech scénách ruší a otravuje. Proto 1*. Hlavně, že tu mají rusofilní uživatelé svoji vpravdě ruskou verzi... ()
Ale áno, bolo to dobré... filmy starnú omnoho rýchlejšie ako knihy, to je druhá vec... viac ma oslovili tie masové scény z bitiek, naopak romantické a komorné scény to sťahovali nadol. Čakal som, že to bude presne naopak. Každopádne, treba vidieť. Niektoré filozofické dialógy a úvahy potešili. ()
Vidím to podobně jako uživatel brit84, bojové pasáže se mi líbily a bylo to trošku jiné pokoukání, než na co jsem zvyklý z modernějších válečných filmů. Byl z toho cítit více strach, strach vojáků z bitvy, který se přenese i na diváka. Bohužel to bylo jediné, co se mě líbilo, zbytek už byl na mě příliš umělý, takový jako by se vše četlo z knihy přesně dle předpisů. A hlavně se vše děsně protahovalo. Plno scén mi přišlo naprosto zbytečných. Ale vydržel jsem až do konce. 55% ()
Nedá sa poprieť, že ide o niečo veľkolepé. Veľkolepé aj na sovietske pomery. Veľkoleposť ale nie je to, čo ma na filme najviac zaujalo. Boli to skôr kamerové vychytávky, ktoré sú nápadité aj v dnešnej dobe, keď bolo natočené snáď už všetko a všetkými spôsobmi. Mínusom sú zasa niektoré zdĺhavé lyrické pasáže, pre ktoré asi nie som dostatočne náročný divák. –––– Drahý Ipolite, já skutečně nechápu, proč muži nemohou žít bez války. A proč my, ženy, po ničem netoužíme a nic nechápeme. –––– Kdyby všichni bojovali podle svého přesvědčení, války by nebyly. – A to by bylo nádherné. – Ale to se, bohužel, nikdy nestane. ()
Rozhodně tomuto filmu nemohu upřít grandiózní ztvárnění bitev a zajímavou kameru. Problematické jsou však pro mě herecké výkony- nemůžu si pomoci, ale příšerné přehrávání herců a celkově spíše divadelní pojetí mě opravdu neuchvátilo, jediným světlým bodem zůstává výkon V.Tichonova; navíc je celkové herecké obsazení v dosti pokročilém věku- jako by v tehdejším SSSR neměli žádné mladé herce. Navíc, scénář je chvílemi dosti bodový a zdá se mi, že nečtenář se zde ve všech těch vztazích musí chvílemi ztrácet, i když chápu, že převést tak rozsáhlé dílo na filmové plátno a zachovat jeho atmosféru a dokonale vyjádřit obsahové sdělení je úkol takřka nemožný. Možná by scénáři prospělo zaměřit se jen na hlavní línie románu a nesnažit se ztvárnit vše doslovně. No, uvidíme, jak překvapí další díly. ()
Neuvěřitelná přesnost s knihou, moc pěkny. ()
Nostalgie. Z Tichonova se mi podlamujou kolena, z masivních bitev mi padá brada, slza mi sice ukápla jen v duchu, ale nemusím to zase přehánět. Alespoň k něčemu ty hodiny ruštiny byly. Vidět to toho času v kině, zemřu na místě blahem. Proč si nemůžu vzít knížete Bolkonského? ()
Velmi pomalý rozjezd, zahlcenost postavami ke kterým se na rozdíl od knihy nelze vracet. Rozebírání postav, vnitřní monology - chápu, že je to asi věrná adaptace románu (který jsem nečetla), ale pro film je to moc rozvleklé. ()
V popise filmu je uvedeno „gigantické výpravné filmové dílo“, což se naprosto přesně hodí. Popravdě nevím, zda v některých ohledech nejde o „největší“ film vůbec. Za všechny se dá uvést počet komparzistů v bojových scénách – více než sto dvacet tisíc! Rusové si zkrátka na zpracování svého národního pokladu dali záležet. Snaha o velkolepost je vidět v každém detailu. Osobně mi první díl ovšem úplně nesedl. Přišel mi divně neucelený. Zejména filozofické myšlenky jednotlivých postav, které se nesou jako komentář k některým scénám, film spíše tříštily. Přesto film nelze než doporučit. ()
Nádherný ruský velkofilm, jehož jedinou slabinou je příliš mnoho jmen, a proto se ten, kdo nečetl knihu, těžko zorientuje v ději. Jinak naprosto úchvatné znázornění Slavkova, které už se dnes nenatočí. ()
"Надо жить. Надо любить." Prvá časť tejto veľkolepej historickej epopeje ma nedokázala až tak uniesť, hoci je nakrútená veľmi kvalitne a daný úsek histórie ma navyše veľmi zaujíma. Snažím sa na toto dielo hľadieť dnešným očami a na jednej strane oceňujem jeho nevšednú obrazovú pôsobivosť a nevídané, veľkolepo pojaté bojové scény (úžasné je už len sledovať tie masy vojakov, napríklad pochodujúcu a spievajúcu ruskú armádu), na strane druhej mi ale prekáža jeho istá škrobenosť. Postavy sa mi javia akési odľudštené, s veľmi čudným chovaním - mužskí hrdinovia sú ohromne "vznešení" (rozumej totálne strnulí), v čom vyniká predovšetkým mne nesympatický panák Andrej Bolkonskij, ženské hrdinky sa to akoby snažili vyvážiť a sú zase prehnane afektované (teda najmä krásna Nataša Rostovová, ktorá ma svojim šialeným správaním strašne iritovala). Tiež mi akosi nešli do hlavy tie filozofické reči hrdinov, keď často až banálne veci prezentovali ako nejaké veľké múdrosti. ()
Již během půlhodiny člověk pochopí, že tohle opravdu není o ději. Takže dvěma slovy: vynikající výprava. ()
Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí. ()
Velkolepá adaptace Tolstého literárního skvostu v sobě nese jen samá superlativa. Soudruzi to zvládli na jedničku a z Andreje Bolkonského vytvořili nevšední válečné drama s pohnutými lidskými osudy široké škály postav, z nichž některé odkryli více a jiné méně. Ty masové pochody a bitvy jsou na tu dobu přinejmenším obdivuhodné. Toto je zářivý příklad toho že to jde i bez digitálních triků a překombinovaných akčních scén. Vojna a mír je v tomto ohledu naprosto vyváženým dílem kde ničeho není málo ani moc a každá scéna a dialog má svůj význam. Moc se těším na další díly. Očekávám ještě pompéznější pojetí. 4,5* za 85% ()
Film se promítal v českých kinech pod oficiálním distribučním názvem Vojna a mír - Andrej Bolkonskij. ()
Související novinky
Stalingrad jako nejdražší ruský velkofilm
Syn slavného Sergeje Bondarčuka Fjodor to slušně rozjel a daří se mu kráčet v otcových šlépějích – přinejmenším co se rozmachu jeho filmů týče. Po afgánské akci 9. rota a dvoudílném sci-fi velkofilmu… (více)