Starci na chmelu

Generační výpověď generace mých rodičů. Symbol učitele (v tomto konkrétním případě učitelky s nomen omen přezdívkou Jana Ámos) - intelektuála jako toho, který selže a nechá se zmanipulovat totalitní mocí a v pomýlení namísto empatie zaujímá nejtvrdší stanovisko, výstižná metafora o úloze inteligence v tragické době 50. let. Film z epochálního zlomu (v důsledku XX. sjezdu KSSS a Chruščovově odhalení tzv. Kultu osobnosti), kdy se ještě téměř nic nesmělo, ale přesto už se mnohé prostě muselo celospolečensky ventilovat, třeba prostřednictvím neškodného muzikálu. Starci na chmelu jako jedni z prvních zvěstovatelů politického tání a celospolečenských změn, později pojmenovaných jako Pražské jaro. (29.12.2012)

Chodili spolu z čisté lásky a sedmntáct jim bylo let... Dřív snad Svatá Hora spadne, než by zestárnul tento skvost. První a dosud nepřekonaný český muzikál plný nádherné atmosféry (snad z žádného tuzemského filmu nevyzařují tolik šedesátá léta), nestárnoucích nadčasových písní a životního poselství. Silný motiv lásky a víry jeden v druhého. Vladimír Pucholt ve své nejlepší a nejslavnější roli je "českým rebelem bez příčiny" (nebo snad s příčinou), outsiderem, který má v životě smůlu. Nad vodou ho drží pouze zájem a posléze láska krásné Hanky, která dala jemu přednost, před urostlým frajerem. Herecký osaz je do posledního puntíku bezchybný (výborný Josef Kemr v jedné ze svých nejméně sympatických rolí), stejně jako celý film, který bude navždy zářit na filmovém nebi. ...tak jeden mladík s jednou slečnou se spolu sešli na trati, kéž dojedou až na konečnou, kéž na trati se neztratí. 100%. (06.04.2007)

Zní to trapně a poněkud zatuchle čítankově, ale na značné části komentářů k tomuto filmu je zřejmá upadající úroveň polistopadové výuky dějepisu, zejména dějin XX. století a až fatální neschopnost podstatné části společnosti vyrovnat se s komunistickým čtyřicetiletím. Bez nich porozumět STARCŮM je totiž krajně znesnadněné, pokud vůbec možné. Příběh filmu je prostý svou základní linkou, nikoliv však svými druhotnými a zpětnovazebnými významy. Přesně - srovnávejme s přeceňovanými polistopadovými REBELY, ale i ŠAKALÍMI LÉTY - postihuje atmosféru doby, její skutečné hrdiny - Filip Havelka je předobrazem Jana Palacha, Jana Zajíce, ale i jihlavského komunisty Evžena Plocka. Jeho zanícený idealismus, který překonává dobové vymývání mozků, poznamenané v mnoha ohledech hrůznými padesátými lety, (Filipova příruční knihovnička-lékárna ducha) je odzbrojující a ve své dojemné pubertálnosti, v níž se dětství převtěluje do jinošství,, neodolatelné. Je totiž také nastaveným zrcadlem, které nemilosrdně ukazuje odvrácenou tvář všech "křivohubých" (Gogol). Ale i druhá hlavní postava - Hanka - je pozoruhodně celistvá a bytostně česká v prostotě i hloubce svých přirozených lidských tužeb a přání. Dobově přesně postihnutými typy jsou také Filipův protivník, Kačírkové profesorka a navenek nenápadný, ale skvěle zvládnutý předseda JZD ve vynikajícím podání Josefa Kemra. I drobná dětská úloha Kemrovy dcery přesně zrcadlí složitou jednoduchost námětu, scénáře i režie. Rafinovanost kompozice tanečních čísel spočívá v jejich jednoduchosti a spontánní jakobyživelnosti. Odráží plně atmosféru doby, brojící proti poslední zbytkům svěrací kazajky padesátých let, doslova si libující v neformálnosti, provokaci, ale i v nepřiznávaném šlechetném idealismu. Pucholt by jedním z nejsilnějších hereckých talentů šedesátých let konjunktury nemužně mužných mužů ducha, čistoty mravu a hluboké mravní zásadovosti. Muzikál je současně velkou startovní plochou uznávaného klasika naší současnosti, zlatého slavíka výsostného romantismu, okouzlení tónů a v tomto spíše výjimečném případě i myšlenkově hlubokých a působivých písňových textů. Osudově - až anticky - působí trio rockových-beatových kytaristů, do něhož vysublimovaly nejstarší české rockové skupiny typu SPUTNIKŮ, OLYMPICU, MEFISTA a řady dalších. Stručně a jasně se vše, co jsem se tu pokusil postihnout, dá shrnout do jedné věty. Nejstarší český moderní muzikál otevírá svou širokou náruč i dveře dokořán Pražskému jaru. Doby vzrušených i zmařených nadějí, které jsme sdíleli s významnou částí tehdejšího světa. (25.08.2007)

Mě osobně překvapilo, že i v 60. letech se natočilo něco jako teenagerovské komedie. V tomto případě říznuté s muzikálem. Příběhově mě to kupodivu zaujalo více než hudebně. K písním řeknu toto: 3-4 písničky se mi opravdu líbily (taky je ještě dnes často slýchám), ale nad některými jsem prostě musel jen kroutit hlavou, co je člověk schopen vymyslet za dementní text. Holt dnes už se poslouchá něco jiného, ale za příběh, který mě potěšil a za prvenství nakonec těch pět dám. (28.10.2009)

Krásny zhluk nepríjemne znejúcich pesničiek, pri mnohých som si prial, aby mi ušný maz naveky zakalil sluch. Ja osobne uznávam len produkt chmeľu a som šťastný, že som na takéto zväzácke akcie chodievať nemusel. Vidím, že to tam bola dosť nuda. Tí čo vtedy žili a pre ktorých je to nostalgia určite ocenia film viac, ale podľa mňa aj ako muzikál spĺňa len tie najslabšie normy, aj to tie komunistické. Ale dalo sa aj pousmiať. Tí traja čo tam so strnulými výrazmi tváre brnkali na gitare a do vetra púšťali pomaly dadaistické texty boli komediálnou ozdobou filmu, hoci to zámerom zrejme nebolo. (19.07.2021)