Tichá noc, krvavá noc

Atmosféra by sa dala krájať, ale to stereotypné podanie vrátane nevzrušivého herectva ku koncu zabije spomienková dlhočižná pasáž ako z nemého filmu otrasnej kvality ktorá možno pridala na atmosfére no pridala i ubíjajúcu nudu a s rozuzlením sa tiež staviam na stranu odporcov. Bohužiaľ i v sedemdesiatich rokoch vznikali filmy ktorých dobrý nápad a atmosféru zabilo nezáživné spracovanie a celkový dojem pokazila finálna pointa. (14.12.2009)

"Silent Night, Bloody Night" byl pro mne opravdu nevšedním zážitkem, pořád říkám že staré 60 a 70's horory a je jedno jestli z Ameriky nebo Itálie mají co do sebe a nebylo k tomu třeba ani hektolitrů krve a explicitního násilí. V tomto případě platí i známé rčení, za málo peněz, hodně muziky. Stačí jen poutavý a napínavý příběh (tajemný dům s pohnutou a temnou historií, obyvatelé malého městečka z nichž každý si nese nějaké to děsivé tajemství z minulosti, a jak se ukazuje tak všichni mají nějakou vazbu na dům rodiny Butlerových, a nakonec i šílený zabiják-maniak), ponurá a děsivá atmosféra, spolu s některými doslova hrůzostrašnými okamžiky (rozsekání sekerou na posteli, líbila se mi ale i stylově natočená děsivá retro část-podle mě vrchol filmu, s mentálně chorými pacienty jako zombíky, odehrávající se ve 30 letech, a střídání černobílých a barevných scén, ty filmu také hodně pomohly a prospěly) a nakonec i docela nečekané rozuzlení. Většina scén z filmu se odehrávala ve tmě, jen s mizerným nasvícením, ale atmosféra by se dala krájet, hodně k tomu napomohl i styl jakým byl film odvyprávěn a samozřejmě i podmanivá hudba. Snímek se dá označit jako proto-slasher, dokonce je dokonce ještě o něco málo starší než vánoční klasika "Black Christmas", která definovala tento subžánr. ps: Někteří tu mluví o kvalitě obrazu (zrnitý a tečkovaný obraz, nějaký ten šum, něco ve stylu grindhouse filmů), mě naopak vůbec nevadil, časem si člověk zvykl, ale hlavně mi zde tak nějak sedl, filmu určitě prospěl, už jen z toho důvodu, že dal filmu takový nostalgický nádech (v němž se celý film nese). Není to klasika, film je i nadále především u nás, málo znám, ale jak se píše na přebalu českého dvd (Filmag-Řiťka video), jde opravdu o polozapomenutý hororový klenot, a s tím já souhlasím, mnoho mladších filmařů, nejen z tohoto filmu, čerpalo inspiraci pro své nejlepší kousky. Takovéto filmy se dnes už prostě netočí. (26.09.2011)

Ztrácí se stopy skrze chlad střepů sněhových, pulzující horkost krve, chladnou těla co žila ještě prve, ticho protíná zlověstný smích. Byl už pokročilý večer, vyhladovělý žaludek zaplňovala asijská polévka, jejíž složení mě v danou chvíli znepokojovalo víc, než kdejaký horor a v přehrávači se pomalu roztáčela Silent Night, Bloody Night. Pohnutá historie starého sídla umocněná podivínskostí malého města a zašlými charaktery jeho obyvatel, uprchlý maniak, ponuré počasí a pomalu se snášející noc. Toť náležité ingredience, které přetavil Theodore Gershuny do (dnes už nanejvýš oldschoolově) atmosférického hororu syceného konstantní porcí napětí při vší poutavosti klasických časů strašidelného řemesla. Vše je podpořeno skličujícím, démonicky prostým hudebním doprovodem Gershona Kingsleyho a mile podivínskou roličkou hororového klasika Johna Carradinea. Navíc vše ještě koření lehce avantgardní, groteskně bizardní pohledy do minulosti, které příjemně doplňují slušně napsaný příběh (vyvedený v celkem překvapivou pointu). Ten však (pro mě) přeci jen poněkud otupovaly nepřístupné, chladné charaktery jednotlivých postav, trochu unylý začátek a přiznejme si, že v případě téhle nahrávky se na její obrazové kvalitě zub času značně podepsal. Rozhodně jí však neubral nic ze znepokojivého, nitro škádlícího kouzla, svébytné temné osobitosti a upřímné strašidelnosti. Trochu neprávem pozapomenutý kousek. [7/10] (31.10.2008)

Yes. Toto je presne ten druh filmu, pre ktorý sa oplatí brodiť bažinami proto-slasherového filmu a neuspokojiť sa so sledovaním (inak majstrovského) Powellovho Peeping Toma. Medzi ním a Halloweenom sa deje veľa malých posunov. Stojí to za moment prekvapenia, kde vidíte, ako sa vo v podstate tendenčných béčkovch krimi-thrilleroch vynára nový subžáner a jeho stále viac vykryštalizované postupy. Navyše v tomto vynáraní zachytíte zaujímavú identifikáciu medzi odhaľovaním nového subžánru a odhaľovaním vraha samotného. Samotný film, resp. jeho filmová reč totiž v kľúčových momentoch personifikuje vraha aj nový, vznikajúci (sub)žáner. V Silent Night Bloody Night máte pomedzi povinnými a režijne stále topornými krimi-jazdami subjektívne POV zábery, explicitnú vraždu, širokoúhle objektívy a silné atmosférické pasáže, vyskladávajúce napätie a des z koláží reálneho prostredia. S postavou vraha tu skrátka prichádza aj niečo nové, tajomné a plíživé, opradené mystériom, čo naplno odhalíme v druhej polovici 70. rokov. Tento kinematografický kontext dodáva filmu to správne čaro a napätie - rozmer metafilmovej detektívky. (09.11.2022)

Další film, který přinesla společnost Řitka a tentokrát se trefila přesně do toho, co už jsem delší dobu hledal. Režisér Gershuny představil své zatím nejlepší dílo, které natočil a protlačil do podvědomí diváka. Spojil tajemný strašidelný dům s ponurou a smutnou historií a psychopatického vraha, který utekl z léčebny a jeho vraždícím nástrojem je sekyra. Podobných filmů jsme už měli možnost pár vidět, ale tento bude zřejmě jedním z otců tohoto tématu.Vánoční hudba, která se postupem času prostřídá s tajuplnou hrůzu nahánějící melodií hlavně při scénách s vrahem, dokázala navodit tu správnou atmosféru, o kterou se tento film hlavně opírá. Dalším velkým plusem je střídání černobílých a barevných scén, ve kterých se střídá minulost a historie domu se současností a úmrtím postav. Scény, kde se odehrávají mordy, jsou sice plné napětí, ale vadilo mi mimo záběrové zabíjení a my jsme byli odkázáni jen na křik postav a po chvíli zkrvaveným tělem. To nám ovšem nahradili při postelové scéně a hlavně při sekání ruky. (29.04.2010)