Pulp Fiction: Historky z podsvětí

Film, který už nebude ve svém žánru, formou vyprávění a kultovních hlášek nikdy překonán. ******** V roce 1994 se svět filmových fanoušků nenávratně změnil - po Gaunerech, kteří už cosi dávali tušit - na kina opět zaútočil "šílený maniak z videopůjčovny" a pohled na to, co nazýváme kultovním filmem, už bude navždy poměřován s Historkami z podsvětí. Vypráví své hříšné historky formou několika nechronologický uspořádaných, ale časově dopředu sofistikovaně promyšlených povídek, ve kterých sám divák hledá styčné body příběhu, jenomže natočeného s precizností a hlavně způsobem, jenž by spíš slušel "art filmu" a ne akční grotesce. PULP FICTION v podstatě takovou groteskou je: lineární krvavou a cynickou komedií s dokonalou výtvarní i hudební složkou a přesnými akcenty v dějové linie a filmovou řečí. PULP FICTION vás dokonale pohltí krásně absurdním dějem a především brilantními dialogy, které jsou z dnešního pohledu, nepřerušovaným sledem kultovních hlášek a filmové seanci (kufřík a jeho obsah?). Druhý den po rozložení v hlavě jsem si řekl: neskutečný! Film mě tak ohromil, že si ho pouštím další dny opakovaně (sleduji tvar scén, soustředím se na všechny detaily, kameru) všechno možné a opět mě dokáže ohromit jako napoprvé, vše blahem pozoruju v nekonečném transu a v neopakovatelném pocitu. PULP FICTION je naprosto úžasně sestříhaný a dějové linie jsou geniálně propletené, Tarantino tak dal tehdejšímu filmu neuvěřitelný nový styl, jaký nikdy nikdo před ním nestvořil. Je až neuvěřitelné s jakým důvtipem, přesností a hlavně pečlivostí dokázal Tarantino film natočit. Celý vtip je v tom, že i když se divák na film divá podesáté, stále se dobře baví a přichází na stále nové narážky, odhalují se mu nové souvislosti a popleteností děje. Z filmu PULP FICTION přímo prýští Tarantinova láska k filmům. At' už jde o kameru, dialogy, účesy, postavy nebo volbu zbraní, je tenhle film nabit odkazy na různé filmy z celé historie kinematografie. Inspiroval se vším možným - teenegerskými filmy z 50. let, filmy noir ze 40. a 50. let, obdobím blaxploitation. Kombinuje staré filmové příběhy s moderním stylem natáčení filmů. Quentin si pojistil, že jeho film bude naprosto unikátní. Jedna z příjemných záležitostí ohledně filmu je, že vám připomene spoustu snímků. Když se dozvíte o tom, jaké odkazy PULP FICTION obsahuje, možná vás to přiměje k tomu, že budete chtít vidět filmy, které Quentina ovlivnily. PULP FICTION skáče sem a tam mezi jednotlivými příběhy, v prostoru i v čase. Quentin se nechal touto metodou inspirovat spíš z knížek než z filmů. Podle Quentina by filmaři měli mít při budování příběhu stejnou svobodu jako spisovatelé. Líbí se mu ta myšlenka, že má stejné možnosti jako spisovatelé při psaní knížek, může vyprávět víc příběhů, do kterých navzájem promlouvají postavy. Quentin říká: "Je super, když porušíte to pravidlo lineárního vyprávění, když pak koukáte na publikum, vidíte, že jste narušili jejich klid. Najednou vidí, že musí dávat pozor a všechno ostražitě sledovat. Úplně cítíte, jak jsou přikovaní v sedačkách. Občas je zábava, sledovat je, jak se snaží "stíhat" film. Popravdě, kdybych napsal PULP FICTION jako knížku, nikdo by tuhle záležitost s odlišnou strukturou neřešil. Ostatně není proč, v knížkách je tohle naprosto běžné". Quentin zvýrazňuje literární inspiraci i dalšími prvky vyprávění. Zahrát si v tomhle filmu a umřít. Film detailně rozebrán v mém Deníčku. (28.08.2011) (méně) (více)

Důležité upozornění!!! Komentář může obsahovat SPOILERY!!!Silný žánrový film se silnou směsicí pop-kultury, film, který je považován za prototyp postmoderního filmu. 1. povídka: Vincent Vega a žena Marselluse Wallace. Jednoznačně nejsilnější povídka, a to bez násilí, přátelé..Uma neměla opravdu chybu. "Krvavý steak u Mazanýho králíčka". Nebo: Vinci? Chceš slyšet ten vtip z tý Liščí pětky? 2. povídka: Zlaté hodinky: Druhá nejlepší s Willisem, který mi zde moc neseděl a ani jsem mu moc nevěřil. Opět jsou zde zachyceny docela brutální scény například v obchodě s hudebninami, kde je zachyceno znásilnění šéfa podsvětí nějakým obyčejným prodavačem a jeho přítelem, policistou. 3. povídka: Situace kolem Bonnie: Krvelačná povídka s opravdu černočerným humorem, avšak pro mě osobně povídka nejslabší. Scéna v autě však byla velmi originální. Nultá 4. povídka: Závěr filmu, který nebyl až tak kdejakým závěrem, jednalo se totiž o rozuzlení. Páreček mladých gangsterů Pumpkin a Honey Bunny, který jsme mohli vidět už v prologu filmu, tu dostal dobře za vyučenou v podobě konání dobra, životního obratu a jakéhosi kázání od Julese. Příběh: Tři příběhy odehrávající se během čtyř po sobě následujících dnů nejsou řazeny chronologicky (což mě docela štvalo), část třetího příběhu předcházejí prvnímu, druhý začíná po třetím atd. V posledním záběru vystupuje jeden z hlavních hrdinů (konkr. Vincent), jehož vraždě jsme přihlíželi de facto dobrou půl hodinu předtím. Dialogy: Rozhovory se točí de facto kolem různých Big Maců, erotických masáží nohou a starých televizních seriálů. Několikaminutové víceméně směšné černočerné dialogy kolikrát bez jakéhokoliv vztahu k filmu, ale na druhou stranu i zábavné dialogy, i když vesměs o ničem, nás provází celým tímto filmem. Herecké výkony: Herecké výkony všech herců jsou fascinující. A přece i nad těmito "všemi" je ještě jeden, díky kterému se dostala skoro upadající hvězda Johna Travolty v roli groteskního gangstera Vincenta Vegy v Hollwoodu opět na výsluní. Původně se totiž do role Vincenta počítalo s jiným gaunerem, a sice s Johnem Madsenem. Z jeho grotesky jde jistěže mráz po zádech, ale divák, který ze strachu z filmu neuteče, drží takovému gangsterovi palce. Mladičká tehdy začínající přitažlivá Uma Thurman by si snad svým tanečním výkonem zasloužila samotného Oscara..Špatná ale nebyla ani ve svém útulném baráčku při kamerovém sledování Julese nebo při svém šňupacím a skoro smrtícím koktejlu! Scénář: Jediný Oscar z původně sedmi nominací! Tarantinova volná ruka v podobě krvelačného scénáře přeneseného na filmové plátno skutečně velkorysým a mimořádně dráždivým způsobem. Film bez hlavního určitelného hrdiny, ale i tak velice silný. Hudba: Geniální!!! Jedním slovem nejsilnější složka hned po výkonech herců Jacksona, Travolty a Thurman..Rock 'n' Roll padesátek opravdu můžu. Násilí: Všeobecně v Tarantinových filmech hodně kritizováno, tady má však spíše místy groteskní než krvelačný charakter, s častým používáním sprostých slov a zčásti i rasistických nadávek, které ovšem k zachycovaným typům patří. Shrnutí: Promyšlená struktura filmu, kombinace překvapivých prvků, zápletka postavená na důmyslně připravených zvratech, prolínání časoprostorových vazeb umožňující několika historkám i několik point najednou, perfektně stylizované dialogy s plejádou vynikajících hereckých hvězd, silný scénář a dynamická hudební složka učinili z tohoto filmu oblíbený divácký hit především mezi mladými rebely a z jeho režiséra kultovního autora jedné generace, mezi kterou patřím i já. Na závěr: To bych se snad už jen zmínil o tom, že se jedná ve své podstatě o film který se zaobírá tématy jako jsou odpuštění, milosrdenství vlastně všechny ty povídky končí nějakým tím vesměs smířlivým gestem. Pulp fiction se stal ihned po svém uvedení do kin kultovním a paradigmatickým filmem postmoderny. V jistém měřítku se jednalo o opravdu novátorský film v duchu tradice avantgardy šedesátých let 20. století. (10.10.2007) (méně) (více)