Ghost in the Shell 2: Innocence

Brr... "Dvojka" známého kyberpunkového anime není vlastně ničím jiným, než jen nekonečnou přehlídkou brilantních citátů, a polemikou nad otázkou života a smrti - případně do jaké míry je člověk schopen kontrolovat sám sebe a potýkat se s tenkou hranicí mezi sny a realitou. Všichni lidé jsou jen loutkami a loutky by nikdy nechtěly být lidmi. Před shlédnutím doporučuji posilnění nejméně třemi silnými kafi a k televizi přichystat velkou mísu růžovoučkých marshmallowů; něco tak syrově depresivního jsem neviděl pěkně dlouho. Tohle je snímek pro extrémní filosofy a Mamoru Oshii samotný musí být způlky kyborg, jestliže se mu podařilo nejen napsat, ale i animovanými okénky vytvořit něco tak odzbrojujícího. Člověk po shlédnutí jen strnule sedí jako čerstvě vytesaná socha, a snaží se zběsile přehrávat všechny cool pravdy, které se během 99 minut objevily. Přidat více originální hudby a jednu akční scénu, a bylo by to maximum. (19.06.2010)

Vizuálně ještě dokonalejší, dějově ještě propletenější, hudebně stále na té správně vlně. Atmosféra je naprosto zdrcujícím způsobem pohlcující, od prvního dílu ještě trochu potemněla, je to Gibsonovsko-Dickovský svět jako když ho vyšije. Bohužel Motoko nemá svoje původní tělo a to nové působí dost znepokojivě... to je ale jenom drobná, droboučká piha na kráse. GITS2 je skutečné veledílo. Poslední záběr je opět zdrcující a hudba překrásně atmosférická po celý film. 100%, once and for all. (23.04.2006)

Po úchvatném prvním díle studená sprcha. Innocence má s Kôkaku Kidôtai 1995 společných pár postav a universum, kde je hranice mezi člověkem, kyborgem a UI velmi tenká. Ale tím veškerá podobnost končí. Atmosféru prvního dílu připomíná jen hudební motiv, který ale tentokrát nezapůsobí zdaleka tak silně. Příběh je neskutečně ukecaný, plný filosoficko-poetických odkazů, které často vyzní jako hromada žvástů. Tentokrát sledujeme spíše detektivní vyšetřování, které mi nepřipadalo zajímavé a díky zmiňované hromadě keců, bylo i zdlouhavé. Výrazně se změnila animace, resp. někdo může kombinaci 3D animace s klasickým 2D anime považovat za upgrade, ale mě to přišlo zbytečně samoúčelné, místy onanistické a často i rušivé. Pokud jste neviděli první díl, budete nejspíš zmatení odkazy na majora, které vygradují ke konci filmu. Tzn. bylo by dobré nejdřív zkouknout Kôkaku Kidôtai (1995). A pokud už půjdete i do Innocence, snižte svá očekávání, ušetříte si zklamání z toho, že se zázrak č. 2 nekoná. A na závěr rada. Střezte se všech ripů, které nejsou namluveny v originále...resp. já si nevšimnul, že můžu přepnout zvukovou stopu a viděl jsem Innocence v italštině. Děs běs...je v tom opravdu obrovský rozdíl a to i když ani jeden z jazyků neumíte. (01.04.2017)

Méně zajímavé než původní Ghost in the shell, řekla bych, zpočátku rozvláčnější, nejasnější a tentokrát opravdu rádoby filozofické, na rozdíl od prvního GITS. Tím, že z poloviny dialogů uděláte citáty slavných filozofů, ještě film automaticky nevylepšíte. Spíš to působí nepřirozeně. Původně jsem chtěla dát 3*, ale úžasná vizuální stránka (především město na severu a Kimův palác) společně se závěrem mě přiměly změnit názor. (14.11.2009)

Vizuální stránka je na Oscara - o tom se nedá vůbec pochybovat. Dokonalé snoubení barev, stylu a dokonce i 3D. Scény vyráží dech a jsou velmi dobře zapamatovatelné. Extrémně si tu vyhráli s iluzí stínů a světla. Promyšlená technologie v příběhu navozuje tu správnou atmosféru kyberpunku. Rozhovory přetékají citáty a jsou plné narážek. Téma je nadčasové a nutí diváka zamyslet se nad tím, proč vlastně lidé chtějí stále polidšťovat roboty. Proč musí vypadat jako člověk? Co je k tomu vede? A právě ty citáty se to snaží vysvětlit. Příběhově je tento film slabší a nevyzařuje takovou posvátnou auru, jako měl první díl. Zde to ale vyvažují ty úžasně barevné scény. Když jsem film viděl, nemohl jsem uvěřit, že je z roku 2004. Proč už se takové nádherné animáky dnes nedělají a kreslí se pouze jednoduché (asi to dá moc práce a nevyplatí se to)? (10.10.2013)