Reklama

Reklama

Miloval krásu, moc ho nezajímala. Portrét duševně chátrajícího bavorského krále... V roce 1972 natočil proslulý italský režisér Luchino Visconti film, v němž ztvárnil tragické životní osudy duševně nemocného krále Ludvíka Bavorského. Po Soumraku bohů (1968) a Smrti v Benátkách (1970) představuje Ludvík Bavorský poslední část „německé trilogie". Ta měla být původně tetralogií – Visconti plánoval cyklus završit adaptací Mannova románu Kouzelný vrch, tento záměr však nedotáhl do konce. V době, kdy točil Ludvíka, se Visconti horečně snažil sehnat peníze na svůj dlouholetý sen – adaptaci Proustova Hledání ztraceného času. Ludvík byl jakýmsi vedlejším projektem, na výsledku to však nepoznáme. Precizní režisér se nenechal omezovat stopáží a na velké ploše pečlivě vystavěl portrét postupného úpadku mladičkého a krásného krále, který miloval umění a pohrdal přízemností, nebyl však dobrým vládcem a nad celým jeho životem visela hrozba duševní choroby. Celý život se snažil vybudovat univerzální říši umění, jež mu měla dopomoci k nalezení absolutní krásy. V hlavní roli exceluje Viscontiho tehdejší partner Helmut Berger, kterému sekundují Trevor Howard jako Richard Wagner, Silvana Manganoová jako Wagnerova žena Cosima a především Romy Schneiderová, která zde opět ztvárnila svou nejslavnější roli – císařovnu Alžbětu. Na rozdíl od naivní Sissi je ale Viscontiho Alžběta zralá, zahořklá žena, která si dobře uvědomuje všechna úskalí panovnického života. Spolu s Ludvíkem uctívají krásu, na rozdíl od pragmatické Alžběty ale Ludvík nikdy nepochopí rozpor mezi skutečným světem a říší estetiky. Stává se obětí svého vlastního velikášství a snadnou kořistí intrikánů. (Česká televize)

(více)

Recenze (36)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Skutečná Sissi počtvrté aneb Helmut Berger a Romy Schneider v opusu, který netrvá pouhé _čtyři_ hodiny, ale v rámci subjektivního vnímání trvá nejméně celý týden. Jsem přesvědčena o tom, že se Visconti ludvíkovskou látkou zabýval pouze pro své uspokojení z lásky k Bergerovi. A jestliže už tohle silné pouto posílil svou další láskou k Romině a jejímu složitému vztahu k císařovně, nechci si nikdy přečíst žádné hluboké analýzy na tohle téma... lépe zemřít, než si prožít znovu tento víceúhelník marnosti a chtíče. A to nechávám stranou veškeré subtexty týkající se Silvany Magnano a variací se Soumrakem bohů. Nicméně je úžasné jak Ludwig tak přirozeně navazuje na Marischkovu trilogii Sissi, nijak ji nepotírá ani neneguje, jen pokračuje tam, kde bylo srdce císařovny zlomeno. Bylo by nezapomenutelné, kdyby se Romy dočkala ještě vlastní interpretace Alžbětina skonu, teprve po tom by její vlastní život mohl začít. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Začnem menšou kritikou. Visconti dĺžkou svojho filmu akoby naznačoval, že ho divák nijak zvlášť nezaujíma, že je podstatné, aby bol s filmom na sto percent spokojný iba sám. Zaujímavé, že si dokázal presadiť 4 hodinovú dĺžku pri kostýmovom historickom veľkofilme. Je to boj s diváckou trpezlivosťou, ale treba Viscontimu uznať, že vydržať stojí za to. On sem totiž dal asi úplne všetko, čo mal v úmysle a teda rozhodne sa nedá tvrdiť, že by niečo nebolo vysvetlené, alebo nebodaj skratkovité. Posledná hodina už naberie na obrátkach a pokiaľ divák nadviazal za tri hodiny k Ludwigovi empatický vzťah, bude jeho premenou a vnútornými démonmi pohltený. Korením filmu je cárovna v podaní Romy Schneider, bez nej by mi film pripadal asi až príliš akademický. ()

Reklama

troufalka 

všechny recenze uživatele

Příběh obyčejného šílenství dalo by se říct. Krom postavy Ludvíka Bavorského zaujímá poměrně velký prostor císařovna Sissi, která je zde vykreslena mnohem realističtěji než v rakouské trilogii z 50. let. Vyzrálá žena tu vystupuje rafinovaně a mnoem více odpovídá historické postavě císařovny Alžběty. Král působí ve svém šílenství přesvědčivě. Visconi se sice drží historických údajů, ale mnohem víc vykresluje náladu doby a tím nabízí dokonalou kostýmní podívanou. Rozdělení do dvou dílu mnohem lépe pomáhá udržet pozornost než při sledování celého filmu naráz - alespoň pro mě. Díky tomu jsem mohla mnohem víc docenit úžasnou kameru s nasvícením dbajícím i detailů. Na detailně propracované scény jsem zvyklá především u Bergmana a Kubricka, Visconti má vlastní pojetí, ale neméně působivé. Některé scény mi asi navždy utkví v paměti. Nasvícená tvář lékaře polovinou ve světe a druhou ve stínu, muži v černém s rozevřenými deštníky v hustém dešti, labutě v jezírku ... Ludvík Bavorský je vybraný kousek pro fajnšmerky historických filmů. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Vynikajúce historické dielko, kde sa dokonca mihla Romy Schneider, normálne mi práve toto najviac utkvelo v pamäti. Zaujímavá postava je stvárnená dokonale. Na jednej strane vyšinutý človek, na strane druhej pokrokový vladár a staviteľ rozprávkových zámkov. Milovník umenia ale aj milovník komorníkov a ďalšieho mužského osadenstva jeho paláca. A jeho smrť je dodnes opradená závojom tajomstva. ()

classic 

všechny recenze uživatele

MIMORIADNE »vyčerpávajúci«, životopisný titul o vskutku pomerne dosť zvláštnom ["určite i hodne výstrednom"] panovníkovi: Ľudovítovi II. Wittelsbachovi, a to mimochodom myslím úplne úprimne, keďže práve namiesto štyroch, reálnych hodín, sa mi po pocitovej stránke skrátka zdalo, že sa na jednotlivo prezentované, dejinné udalosti, proste ešte pozerám predsa i máličko viac, než je teda vôbec prípustné; alebo jednoduchou rečou prevedené zrovna tak, že počin bol tak neuveriteľne zdĺhavým, a k tomu dokonca miestami i strašne nudným, že Viscontiho nielenže v jeho priamych a fetišových víziách absolútne nikto nezastavil, ale zároveň aj ktosi celkom zabudol na «strihačské nožničky», čím by v podstate aspoň trpiacemu divákovi trochu uľahčil i samotný prechod naprieč týmto [ne]konečným dianím, ktoré bolo podľa mňa maximálnym spôsobom premrštené a zbytočné v jednotnom ponímaní. • Predstaviteľ ústredného protagonistu: Helmut Berger, bol do titulnej úlohy vhodne vybraný; stačí sa len pozrieť na dotyčného reálny predobraz, a hneď máte v tom naprosto jasno. • Rovnako ma tiež zaujal i reálne jestvujúci: Richard WAGNER, nemecký hudobný skladateľ, s ktorým mala hlavná postava aj niekoľko spoločných výstupov, a ktorého tento mecenáš zo začiatku financoval z »kasy« daňových poplatníkov, čo bol ďalší extra rozmer extra naviac, a to ani nehovoriac o «incestných vzťahoch», kedy povedzme, že sa také manželské zväzky, vo veľmi [ne]kľudných stavoch uzatvárali medzi bratancami a sesternicami, a tým akosi často dochádzalo taktiež i k telesným deformáciám pre nasledujúcich potomkov, čiže táto daná epocha bola kompletne zdeformovaná, kvôli čomu sa zo strany tohto režiséra zosypala vlna drsnej kritiky na tieto obdobia v rámci celku, no súčasne by sa mal pozrieť aj do vlastného súdka! • Odporúčam jedine iba čo najvytrénovanejšiemu publiku, v opačnom prípade to nemusíte dať na jeden, neprerušovaný záťah! Mne sa to našťastie podarilo, a veď ako ináč. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (9)

  • Mezi přecitlivělou Romy a pedantským Viscontim se odehrávali konfrontace od samého začátku. Docházelo k bouřlivým hádkám, bylo často slyšet bouchnutí dveří a pak následovalo usmiřován. (theSaint)
  • Mezi největší eskalaci mezi Romy a Viscontim patří hádka způsobená příliš těsným korzetem, který Schneider dostala. Visconti oznamuje čas večeře a radí herečce, aby si nerozepínala korzet, nebo ho pak nezapne. Romina je netrpělivá po neúspěšných záběrech na nervózním zvířeti, otevřeně si stěžuje na nesnesitelnou bolest v zádech a varuje, že sesedne z koně. „Jestli z toho zvířete slezeš, končíme s natáčením a začneme znovu, ale už s jinou herečkou,“ odpoví ji Visconti. Romy sesedá z koně. Toto gesto bylo přijato tichem ledovějším, než byla teplota vně stanu. Mistrovi se neodmlouvá. „Dobrá, vezmu někoho jiného!“ Romy odsekne: „Výborně!“ Visconti jí oznámí, kde jsou dveře a pak se k ní přiblíží a cynicky prohodí: „Co budeš potom dělat, jaké řemeslo budeš potom dělat? (theSaint)

Reklama

Reklama