Společnost mrtvých básníků

Je to o tom vymočit se konformitě do obličeje. Je to o tom najít odvahu a rozvázat ty provazy co škrtí, jen aby člověk následně udělal krok do neznáma. Je to o přirozenosti, která zdaleka nemusí být nejlepší a bezpečná, ale rozhodně krásně voní a osvobozuje. Náhubkujeme se navzájem námi vytvářenou společností již od narození. Bez kultury bychom sice byli rychle vymírající banda sebevražedných a zranitelných sólo zvířat, člověk si ale v tom soukolí musí snažit ponechat co největší povědomí o sobě samém. Masa nemá ráda barvy, já miluju barvy. Masa je nudná a já mám rád když z lidí tečou emoce a cítím alespoň náznak nepromyšlené a upřímné odlišnosti. Je důležité být výjimečný. Film byl naivní a svou k pousmání vysněnou realitou romanticky v jiném světě zasazený. Ve světě kde je až moc jednoduché vše černobíle oddělit ( snad až na časem trpké carpe diem) a tradice smrdí. Ale to k tomu jednoduše patří. Takový svět tohoto společenství byl a hodnocením jeho reálií se pasujeme na úroveň toho politováníhodného vězně s řetězem obmotaným okolo duše, jehož tíhu už ani nevnímá. Je těžké nebýt zabedněný a slepý srab. ___ Robin Williams mi připomněl, jak výborný je herec. Študenti byli přecijen na můj styl až moc velcí přizdisráči. Ta do poslední chvíle natahovaná rezignovanost mi málem mou pěstí zničila monitor. (19.03.2011)

Chvilkami nudny, ale aj zaujimavy pribeh studentov a hlavne sympatickeho ucitela Johna Keatinga v podani Robina Williamsa, ktory vyvrcholi az v zavere filmu. Zaver bol dost emotivny a z toho vyplyvalo hlavne to, ze pokial dieta tuzi v zivote nieco robit, tak ho v tom rodicia maju podporovat a nie naopak hadzat polena pod nohy. Film bol nominovany na Oscara za najlepsi film roka, avsak zvitazila drama od rezisera Bruce Beresforda SOFER SLECNY DAISY (1989). Aj reziser Peter Weir bol nominovany za najlepsieho rezisera, avsak Oscara si prevzal Oliver Stone za vojnovu dramu NARODENY 4. JULA / 4. CERVENCE (1989) a taktiez aj Robin Williams mal nominaciu za najlepsieho herca v hlavnej ulohe, avsak Oscara ziskal Daniel Day-Lewis za dramu MOJA LAVA NOHA (1989). Spolok mrtvych basnikov mal stastie na Oscara len v jednej kategorii a to za najlepsi scenar. Reziser Peter Weir natocil napriklad tieto filmy: GALLIPOLI (1981), ROK NEBEZPECNEHO ZIVOTA (1982), SVEDEK (1985), ZELENA KARTA (1990), BEZE STRACHU (1993), TRUMAN SHOW (1998), MASTER & COMMANDER: ODVRACENA STRANA SVETA (2003) alebo UTEK ZE SIBIRE (2010). _________ Robin Williams - (John Keating) +++ Robert Sean Leonard - (Neil Perry) +++ Kurtwood Smith - (Pán Perry) +++ Ethan Hawke - (Todd Anderson) +++ Josh Charles - (Knox Overstreet) +++ Gale Hansen - (Charlie Dalton) +++ Dylan Kussman - (Richard Cameron) +++ Allelon Ruggiero - (Steven Meeks) +++ James Waterston - (Gerard Pitts) +++ Produkcia: Steven Haft, Tony Thomas +++ (28.03.2013)

Ano Robin je tu úžasný, Peter Weir také, ale to nejlepší z filmu je scénář. Především hodiny Keatinga jsou fantasticky napsané. Ač nejsem příznivec poezie po zhlédnutí filmu bych ji snad začal sám psát. A závěr je nesmírně dojímavý - O kapitáne, můj kapitáne - a já jdu do kolen. Mimochodem k té závěrečné scéně hraje krásná hudba Maurice Jarreho. (07.06.2003)

Nemusíme být ani básníky, aby nás tenhle úžasný snímek naprosto pohltil a svým poetickým vyprávěním uvrhl do blažené nostalgie. Peter Weir, a za tím si stojím, je jedním z nejlepších žijících režisérů, který když už natočí nějaký film, tak se s velkou jistotou zařadí mezi absolutní špičku v daném žánru. Společnost mrtvých básníků je hodně nenápadný příběh, ovšem s tak vybroušeným zpracováním, vynikajícími herci(Williams!!) a silně emotivním a nádherným zakončením, při němž mi plesalo srdce radostí snad stejně, jako poctěnému učiteli Keatingovi. Přesně takhle vznikají velké filmy, a scénář přitom ani nemusí být napsán ve verších.. 95% (07.12.2012)

Príjemne plynúca komorná dráma zo školského prostredia, kde bol pozitívny prístup k vzdelaniu tou najlepšou možnou alternatívou do života. Robin Williams je prototyp spontánneho a dobrosrdečného učiteľa, po akom neraz celé generácie túžia a predsa jeho svojské metódy výučby, schopné vyvolať u žiakov úprimný obdiv k sentimentálnym básnikom, sa neprávom stávajú tŕňom v oku mnohých neprajníkov. Záverečná scéna ma donútila pridať piatu hviezdu a povzdychnúť si nad nevyhnutnými, no predsa bolestnými tragédiami. (24.07.2010)