Panu učiteli s láskou

Mám rád převrácený remake s Michelle Pfeiffer, ale rasové filmy Sidneyho Poitiera mi moc nedávají a nějak mě nechávají hladným, protože jsem měl za to, že všechno hraje v jedné poloze. Tohle byly dva body, kterých jsem se držel, když jsem si To Sir, with Love pouštěl, avšak tentokrát přišla změna. Sidney hrál výborně a úplně jinak, než jsem byl zvyklej, skvělý příběh s výbornými výkony a hudbou mě úplně dostal, na konci jsem musel zamáčknout i slzu a kdyby to trvalo ještě o hodinku déle, nevadilo by mi to. Film se vám klidně zdát naivní může, co už, ale není problém se přes to přenést a užít si tuhle krásu, kterou Panu učiteli s láskou představuje! Nejlepší film i role Poitiera, i když rok 1967 byl pro něj hodně plodný a vydařený, snad nejlepší léta jeho kariéry. (22.01.2009)

Možno už bude súčasnému divákovi pripadať spôsob rozprávania deja a jeho mierna naivita smiešna, fundovanému divákovi, túžiacemu po doplnení si vzdelania z filmovej histórie, určite pohľad na ultra sympatického Sidneyho Poitiera spôsobí vnútri duše rovnaké emocionálne zmeny, aké pri jeho vyučovaní začínali postupom času cítiť aj jeho žiaci. Film je akýsi liberalizmus na druhú, ukazuje černocha ako intelektuála učiteľa a zároveň problémových žiakov, ktorí dokazujú, že aj takéto deti sa dokážu zmeniť a môžu byť v budúcnosti prínosom pre spoločnosť. Dodnes sa bojím, že raz vznikne remake s Denzelom Washingtonom v hlavnej úlohe, ktorý bude mať za úlohu prevychovať drsných 17 ročných priaznivcov hip hopu s trávou v ústach a koksom vo vačku. (06.02.2013)

Videl som už niekoľko filmov na túto tému. A boli ako cez kopirák, aj keď sa líšili dobou vzniku a krajinou pôvodu. Ono sa asi ani nedá vymyslieť niečo prevratne nové. Vždy to bude viac alebo skôr menej uveriteľná rozprávka. Ale rozprávky majú vďačných divákov a film už od svojich počiatkov divákom sprostredkúva niečo snové, neskutočné. Veď preto sa hovorí o niečom rozprávkovo krásnom, že je to ako vo filme. Tomuto filmu sa nedá veľa vyčítať. Poskytuje divákom to, čo od neho očakávajú. Že tie očakávania nie sú príliš vysoké, že ten černošský učiteľ je príliš ideálny? No a čo? Dnes je tých politicko-korektných a realite vzdialených filmov prinajmenšom toľko, koľko bolo pred pol storočím. (19.03.2022)

Nepřichází to s něčím objevným nebo dosud neviděným, i když vzhledem ke svému stáří, to tak kdysi být mohlo, ale právě v této relativní jednoduchosti tkví síla celého snímku, která dokáže přetavit i menší naivitu ve svůj prospěch tak, že vypadá přirozeně a podobně jsou na tom i scény, kdy je potřeba najednou zvážnět. A i v tomto filmu mě Sidney Poitier opět potěšil. (20.09.2016)

Dneska už je to šíleně naivní. Nejvíc mě asi nudilo, že ten film neměl žádnou zápletku+vyvrcholení (aspol.), ale jen tak pořád plynul na tý vlně pravé poslání učitele je správně vychovat své svěřence. Navíc nechápu, co se zahazoval s tou třídní princeznou, když měl v kabinetu výstavní kolegyňku. (60%) (24.09.2016)