Strašení

Pěkná starší duchařinka, která vlastně, narozdíl od remaku, duchařina až tak není. I přes hustnoucí atmosféru zde s ní Wise pracuje podle hesla "člověk se nejvíce bojí toho, co nevidí". Což se mu daří a dokáže strach nahnat. Trochu mi ale habruje děj. To, se že velkou část filmu mluví by mi ani nevadilo, kdyby se ale tím mluvením něco řešilo. Diskuze mezi Dr. Markwayem a Eleanor mi trochu připomínal druhý díl Twilight. Tady Eleanor chce zůstat v domě, ale Markway nechce aby zůstala. V Twilight Bella chce proměnit na upíra, ale Edward nechce. Kdyby to bylo v pár větách, ok, ale ta diskuze probíhá vlastně celou druhou půlku filmu. K tomu Eleanor je sice zajímavá postavička, která v první půlce zaujme, ale v druhé půlce začne diváka hrozně štvát a přeje si, aby jí něco zabilo nebo aspoň umlčelo. Průběh děje a Eleanor v druhé půlce snímek hrozně sráží. Což je škoda, jelikož jinak se jedná o bravurní dílko z fantastickými záběry kamery, skvělou atmosférou a skvělými dveřmi. (29.04.2013)

Pri sledovaní tohto atmosferického starého hororu ma napadla jedna vec a to tá, že máloktorý film sa uberá zlatou strednou cestou. Zatiaľ čo súčasné horory sa utápajú v povrchnej krvilačnosti bez štipky príbehu a emócií, tak staré horory sa podriaďovali dobovým konvenciám, nadprirodzených tajuplných dejov sa dotýkali len náznakovo a veľakrát víťazila prehnaná dialogizácia. Strašenie možno prirovnať k Hitchcockovmu Psychu - obom týmto skvostom uberá tempo prílišná ukecanosť postáv a postavy detailne vysvetľujú aj to, čo si divák dokáže domyslieť aj sám - považovali divákov v minulom storočí snáď za intelektuálne nespôsobilých?! Psycho vo mne vďaka kultovým scénam zarezonovalo o niečo viac, ale Strašenie je v niektorých pasážach desivejšie a odvážnejšie. Gotický zámok, sugestívne zafarbenie a komorná strašidelná atmosféra sa postarali o vynikajúci filmový zážitok. Jednu hviezdu strhávam len za príšerne hysterickú Julie Harris, ktorú si v scenári mohli odpustiť. (22.10.2011)

Černobílé provedení a do mozku se zařezávající hudba dokáží místy vytvořit zajímavou atmosféru, ale jinak je to zbytečně dlouhý a zbytečně moc ukecaný film. Pořád jsem si říkal: „Tak, teď už se na okraji záběru něco pohne,“ nebo „Už konečně se něco stane“. Nepříjemné bouchání, vynikající „tvář ve zdi“ a prohýbající se dveře jsou dobrý kousky, jejich problém však je ten, že naladí na něco, co pořád nějak nechce přijít. Jako přípravka a lákačka dobrý, ale když člověku dojde, že to je zřejmě všechno, ztratí to ten lesk. Ale částečně mou chybou asi je, že mě ten film uspal natolik, že jsem to tak 20 minut před koncem vypnul a šel spát a tak jsem možná o to nejlepší přišel. Ta hodina a půl ale byla dost nezáživná. Snad příště. Jinak to v komentáři docela dobře vystisl Isherwood, s tím bych souhlasil. 2,5* (22.06.2009)

Veľmi príjemný starý horor. Klasický duchársky príbeh o strašidelnom dome, kam sa vyberie partia výskumníkov. Len trochu v staršom šate. Musím povedať, že miestami je to desivejšie ako tieto nové filmy plné digitálnych efektov. Tu sú prakticky len zvuky. Žiadne hojdajúce sa lustry, plieskajúce dvere, strašidelné tváre, ľakačky... Poctivá čiernobiela ducharina. Niekomu by mohlo vadiť príliš zdĺhavé vykresľovanie hlavnej postavy, no mne nie. Stopáž 110 minút sa tiež zdá dlhá, no podľa mňa to celkom rýchlo ušlo. Bohužiaľ hrozne mi tam vadil majiteľ domu, toho by som z celého príbehu vyrazil... 80%. (26.08.2010)

Nádherné a zároveň děsivé staré sídlo se stane na několik dnů útočištěm malé skupince lidí. Každý jeden z nich má své osobní důvody k návštěvě opuštěného místa. Navzájem se neznají a strašidelný dům jen napomáhá různým nedorozuměním či neshodám, napětí narůstá a zdání, že se vše dá logicky vysvětlit, se vytrácí. Natočeno naprosto úchvatným způsobem, černobílá kombinace umocňuje tísnivé pocity, hudební podložka je zvolena velmi citlivě a herecká kreace Julie Harris je výtečná. Challenge Tour Horror, 2016. (12.01.2016)