Zámek hrůzy

Jane, chlape, počítače ti horor neudělají. To bys mohl jako kameraman vědět ne? Tahle předělávka či spíše nová verze klasického britského hororu The Haunting z roku 1963, kterou měl na svědomí režisér Robert Wise, má jeden základní problém – je bez atmosféry a po chvilce i bez napětí. Počítač vám sice vytvoří nejrůznější bubáky, ale už vám nevytvoří mrazení v zádech. Nebo možná ano, ale spíš když pomyslíte kam se ten rozpočet ztratil. To že se de Bontovi více než povedla Nebezpečná rychlost a celkem i Twister ve mě zbudilo velká očekávání. Ta ovšem utuhla ve chvíli, kdy jsem tuhle podivnost zhlédnul. Selhalo tu snad všechno co mohlo atmosféru snad jen trochu navodit. Scény zabití jsou oproti přeplácanému pozlátku kolem směšné, herecké výkony podprůměrné a to i u takových schopných herců jako je Liam Neeson. Závěr filmu je teatrálním pokusem vyburcovat alespoň pocity diváků, ovšem přes ospalost z předešlých 100 minut je to neúčinné. Kvituji pár zajímavých momentů, hlavně sošky dětí a zařazení dětského elementu vůbec. Hudba opět leccos zachraňuje a bodejť by ne, když je pod ní podepsán mág mezi hudebními mágy – Jerry Goldsmith. Scénář podle klasické novely The Haunting of Hill House se Davidu Selfovi nepodařilo zrovna dvakrát dotáhnout. Zklamání, velké zklamání. Takže za tenhle nehororový akční snímek co dělá bu bu bu jako zombík amatér dávám 1 a 1/2. (19.12.2004)

Má to sice pěknou hudbu a PŘEKRÁSNÉ kulisy, působivostí a velikostí podobné těm, které můžete vídat ve starých Universal hororech, a film se jimi první hodinu patřičně opájí, ale tím pozitiva končí. To, co se děje v posledních zhruba 40 minutách, to jsem snad ve studiovém vysokorozpočtovém snímku, nad kterými se obvykle dramaturgicky dopodrobna přemýšli, ještě nezažil. Ten sled špatných tvůrčích rozhodnutí, kde se pokazilo všechno, co se dalo. Logika a zdravý úsudek všech postav šly do háje, zmateně se tu pobíhá sem a tam, afektovaně tříská svícnem do obrazu jak malé děti, a navzdory již v té době pokročilým CGI možnostem to má mnohem horší triky, než filmy několik desetiletí dozadu. Jasně, chyba už je ve scénáři, v ústřední (špatně zahrané) postavě Lili Taylor a jejím příběhovém pozadí, ale mizerné de Bontovo řemeslo tomu nijak nepřidalo. (31.03.2024)

Keď som to videl prvýkrát mal som asi 12 rokov a zdalo sa mi to skvelé. Keď sa na to dívam teraz... musím uznať, je to zlý film. Napriek tomu som ale videl horšie filmy a myslím si, že sa dá na to pozerať. Lili Taylor je super, Liam Neeson je fajn (záleží o tom ako ho vy vnímate) a ani ostatní nie sú hrozní. Pre mňa je to asi trochu guilty pleasure. Možno preto, že to bol jeden z prvých hororov (ak sa to dá nazvať hororom), čo som videl ... a aj teraz si myslím, že to má viac atmosféry ako napr. Annabelle. Ale asi veľa napovie, ak sem dodám, že moja mama to označila ako rozprávku. A niečo na tom bude. Inými slovami - zlý film, ktorý si občas pozriem a viem si ho užiť, ale poznám jeho negatíva. Ale... (dôležité), nepozerám sa na to ako remake ... ale ako samostatný film, ktorý s originálom nič nemá. Ten som ešte nevidel. Možno potom zmením na tento film názor. Hodnotenie: C (02.03.2015)

V první řadě je tento snímek REMAKEM stejnojmeného snímku (Haunting) z roku 1963, který jsem viděl a je mnohokrát lepší (csfd - 87%). Zámek hrůzy není příliš strašidelný na rozdíl od původního Strašení. Do scénáře producenti nastrkali spoustu pitomin. Toto je další z mnoha krásných ukázek toho, jak dokáže Hollywoodská produkce otřesně zbídačit výborné předlohy. (06.02.2007)

Je známo, že člověk se nejvíce bojí toho, co není vidět nebo něčeho netušeného. Jan de Bont je buď hororový neumětel nebo ignorant, který tento poznatek s ďábelským smíchem splachuje do záchodové mísy. Každopádně divákům servíruje film, kde duchové ohlašují svou přítomnost div ne tlampačem a ukazují se v celé své digitální kráse. Nejhorší ale je, že ten film nefunguje nejen jako horor, ale i jako cokoliv jiného. Na parodii je to málo vtipné, na to, aby se tomu divák chechtal zase málo blbé. Takže ta hvězdička jde na vrub některým architektonickým vychytávkám domu a jednomu vtipnému momentu na začátku a víc ani ťuk. (01.12.2005)