Zajímavosti (26)
- K jeho nerealizovanému projektu: mnoho let chtěl natočit film o bratrech Mašínových, přičemž v roce 2003 byl připravovanému snímku Fondem kinematografie dokonce udělen milionový grant. Výsledkem příprav a plánování sice byla úspěšná a oceňovaná kniha Jana Nováka "Zatím dobrý", ovšem na plátna kin se příběh slavného útěku dostal až v podobě (z tvůrčího hlediska nesouvisejících) Bratrů (2023). V roce 2007 Passer k tehdy ještě "živému" projektu řekl: "S Josefem Mašínem jsme byli spolužáci na gymnáziu v Poděbradech, na internátu jsme měli postele vedle sebe. Ctirad byl na téže škole, ale o dva roky výš. S Pepíkem jsme si často vyprávěli, jak utečeme: ponorkou po Labi nebo v létacím balónu a podobně. Taky jsme se spolu snažili vyhnout ranním rozcvičkám, schovávali jsme se schoulení pod stočenou dekou v nohách postele, nikdy nás nenašli. (...) Mám docela konkrétní představu, jak film udělat. Obsadit to hodlám mladými kluky, neherci, a natáčet chci na pětatřicítku, super šestnáctku a noční scény digitální kamerou. Zásadně také chci, aby postavy mluvily svou originální řečí, tedy česky, německy a rusky. Už jsem to mohl dělat v angličtině, jak chtěl německý producent,a le to jsem odmítl. (...) Ten film chci určitě někdy udělat, ale možná to bude ještě chvíli trvat. Vzpomenu si v takových chvílích na Vladimíra Svitáčka, který říkával: Sračky se dělaj snadno, protože hladce proklouznou trubkama." (NIRO)
- Velmi důležité pro něj byly přípravy před samotným natáčením: "Film je tím lepší, čím lépe je připravený. A lépe se také potom improvizuje, vyvine-li se na místě situace jinak, když třeba musím změnit dekorace a podobně. Příprava je důležitá především z hlediska cítění rytmu. Film je jako hudba a rytmus určuje jeho vnitřní uspořádání. Vždycky se snažím nezačít točit, dokud nemám všechno uspořádáno v hlavně, dokud nevím, kde každý záběr začíná a kde končí a na co navazuje. Prostě musím cítit ten rytmus. Se skriptkou mám potom takovou domluvu, že měří každý záběr, a když překročíme stanovený čas, třeba osm vteřin, tak mi to řekne, a já pak rozhodnu, jestli ustřihnu dvě vteřiny na začátku nebo na konci, nebo to udělám znovu. To je velmi důležité - když režisér nekontroluje rytmus už při natáčení, je to pak na filmu vidět." (NIRO)
- Ke svému vypravěčskému stylu řekl: "Líbí se mi, když je kamera neviditelná. Nedělá nic, čím by na sebe poutala pozornost. Proto nemám rád objektivy s příliš dlouhou nebo příliš krátkou ohniskovou vzdáleností. Deformují realitu. A já mám rád, když obraz vypadá jako skutečnost. Mám rád filmy, jejichž vnitřní struktura není příliš patrná, je spíše skrytá - když máte pocit, že je v tom nějaká organizace, ale nevíte přesně jaká." (NIRO)
- Jeho dobrý přítel Miloš Forman vzpomínal ve své autobiografii "Co já vím?" na událost jako vystřiženou ze špionážního románu, při níž Passer – v té době už emigrant, usídlený v USA – dostával z těžce komunistického Československa svého syna, Ivana Passera mladšího, kterému v té době bylo jedenadvacet let: "Toho komunisti hlídali. Nechtěli, aby utekl za otcem, a proto mu nedali ani devizový příslib. Když Ivan dokončil jeden ze svých amerických filmů a měl nějaké finance, rozhodl se, že malému Ivanovi zrežíruje útěk skrz železnou oponu." Příležitost mu poskytly až neveselé okolnosti, k nimž došlo roku 1981, kdy Passerovi umíral otec a při té příležitosti získal od československých úřadů pětidenní vízum: "Za těch pár dní se stačil s tatínkem rozloučit a pohřbít ho a rozjel akci, jak syna dostat z Československa. Teta malého Ivana byla velice schopná ženská a zaručila se, že zařídí, aby se v létě dostal s podnikovým zájezdem na pobřeží Jadranu." Zbytek záležel na starším Ivanovi. Teta slib splnila: "Posadila malého Ivana do podnikového autobusu do Jugoslávie. Nikdo si k němu nepřisedl. Kolem se všichni znali z práce a malého Ivana považovali za fízla vyslaného s výpravou." Tomu to nevadilo – dojel se zájezdem k Jadranu, vyfasoval svou chatičku, ale skoro nespal a ráno šel hledat poštu, kde na něj už čekal otec. Přivítali se a okamžitě se rozjeli do Bělehradu… aby měli co nejvíc času, než Ivana mladšího začne výprava pohřešovat. Forman: "V té době už byl velký Ivan v Evropě měsíc. Pendloval ze země do země, vyzvídal, telefonoval, radil se. Připravoval všelijaká nouzová řešení. Už dávno se rozhodl, že nebude nic riskovat a že své plány raději přežene. Měl celý útěk dopodrobna připravený a vypracoval k němu ještě dalších pět alternativ." Zaprvé měl Ivan mladší odcestovat na venezuelský pas, zařízený příbuznými v příslušné zemi. Stačilo jej jen vyzvednout na ambasádě v Bělehradě. Ivan starší si ale také položil otázku co by dělal, kdyby měl něco takového režírovat ve filmu. S pomocí Clauda Berriho tedy zkontaktoval nejlepšího rekvizitáře v Paříži, který mu vyrobil skvělý falešný francouzský pas, "celý osahaný a orazítkovaný. Jediným problémem bylo, že na fotografii nebyl malý Ivan, ale jakýsi anonymní mladý muž." Což ovšem, vzhledem k velikosti oné fotografie, vadilo mnohem méně než to, že Ivan mladší neuměl ani slovo francouzsky. Ivan starší tedy pro tento případ angažoval svou francouzskou známou, která přiletěla do Bělehradu. Další varianty ještě byly: 1) Německý řidič kamionu, který by uprchlíka převezl v zásilce melounů. 2) Italská jachta, s níž by ovšem nebylo úplně snadné se v příslušných vodách navigačně sladit. 3) Dva pašeráci, z nichž jeden by prý mohl propašovat malého Ivana vlakem do Vídně, a druhý to zase měl uměl do Itálie. Pak došlo na realizaci: Nejdřív selhal plán s venezuelskou ambasádou, kde čekaly nedostačující dokumenty a prostořeký úředník. Pak se ukázalo, že německý řidič kamionu byl podvodník, který shrábnul peníze, ale neměl v úmyslu dodržet slovo. A tak tedy bylo třeba rychle učinit zásadní rozhodnutí. Miloš Forman: "Velký Ivan se rozhodl, že pošle syna s falešným francouzským pasem se svojí známou do Paříže. Francouzka zvládla svůj úkol jako rodilá špionka, Na pasové kontrole flirtovala s říčnými Srby takovým způsobem, že si vůbec nevšimli bledého mladíka po jejím boku. Byla klidná, všechno zařídila a občas něco k malému Ivanovi prohodila. On neměl ponětí, co říká, a jenom se rozpačitě šklebil. Velký Ivan se na ně zdálky díval a divoce mu bušilo srdce." Malý Ivan prošel, nastoupil do letadla… a velký Ivan Passer se mohl s úlevou vrátit k režírování svých filmů, ne skutečného osobního života. (NIRO)
Ve stínu (2012)
- Při finálních pracích ve střižně pomáhal Davidu Ondříčkovi rodinný přítel Ivan Passer. (agass)
Nomád (2005)
- Původně měl film vzniknout čistě v režii Ivana Passera, který později vzpomínal: "Při natáčení Stalina jsem se v Moskvě přes Nikitu Michalkova seznámil se scenáristou Rustamem Ibragimbekovem, který napsal historickou ságu o tom, jak se z kazašských kočovných kmenů stal národ. Byl to nápad prezidenta Nazarbajeva - chtěl mít hollywoodský velkofilm, který by ukázal světu bohatou kazašskou historii. Kazachové byli kočovníci a jejich historie se zachovala jen v ústní tradici. Tak vznikl příběh o Mansurovi, což byla historická postava sjednotitele, opředená legendou. Stalin udělal z Kazachstánu odkladiště vyhnanců, na severu zěmě začínal gulag. Rusové si z něj udělali také střelnici, kde zkoušeli atomové zbraně. Kazachové jsou přitom velmi hrdý národ. Kazach znamená v jejich jazyce svobodný člověk. A ten film vypráví právě o jejich hrdosti a touze po svobodě." (NIRO)
Nomád (2005)
- Ivan Passer nezůstal ve funkci režiséra až do konce natáčení, což později vysvětloval takto: "Příběh se odehrává v létě, my jsme začali po různých odkladech natáčet až v září 2003 a všechno se ještě prodlužovalo. Stále trvaly i finanční problémy. Takže když napadlo asi třicet centimetrů sněhu a v mrazu zmrzlo několik vycvičených koňů, řekl jsem dost. Domluvili jsme se, že budeme pokračovat na jaře, ale zbylo tak málo peněz, že jsem pokračovat nemohl. Pak to převzal a ve zkrácené verzi natočil Sergej Bodrov. (...) Dohlížel také na sestřih, který dělali dva střihači. Na tom jsem se už nijak nepodílel. Jako první viděl film Nazarbajev a prý se mu líbil. Věřím, že filmy mají duši, mají svůj život a hledají si cestu, jak přežít. A Nomád měl vůli přežít." (NIRO)
Nomád (2005)
- Režisér Ivan Passer komentoval, že pro film s na kazašské poměry astronomickým rozpočtem "jsem dal dohromady snad nejlepší štáb, jaký bylo možné sestavit - pracovali tam lidé osmnácti národností a všichni se zkušenostmi z hollywoodské produkce. Podmínky natáčení ale byly velmi tvrdé a technicky nevyhovující. Třeba v ateliéru nebylo vůbec nic a všechno jsme si museli přivézt. Dokonce i dělníky - stavěli jsme totiž celé historické město a Kazachové pracovali jen asi tak dvě hodiny po ránu. Navzdory všem obtížím mi Kazachové a jejich nádherná země přirostli k srdci." (NIRO)
Nomád (2005)
- Během natáčení, financovaného částečně kazašskou vládou a částečně soukromým sektorem země, občas přicházely tajemné "požadavky shora", aniž by bylo jasné, kdo je vlastně vyslal. Ivan Passer vzpomínal: "Pro hlavní ženskou roli jsem si vybral osmnáctiletou, mimořádně talentovanou kazašskou studentu Ayanu Yesmagambetovu. Viděl jsem ji v jednom filmu, kde výborně hrála malou roli. Ale někomu se nelíbilo, že nemá žádná prsa, takže prý nemůže hrát Kazašku. Já jsem argumentoval, že talent je víc než prsa. Hlas shůry však pravil: 'Kazašky jezdily do bitev společně s muži a uřezávaly si pravé prso, aby mohly lépe střílet z luku.' Odpověděl jsem: 'Dobře, ale dokud budu režírovat tento film já, bude hrát hlavní roli.'" (NIRO)
Cutterova cesta (1981)
- K vizuální stránce filmu režisér Ivan Passer řekl: "Hloubka pole byla součástí našeho záměru, chtěli jsme dosáhnout napětí mezi krásným prostředím a postavami, které žijí mizerný život. Abychom prostředí učinili součástí děje, nemohlo zůstat pozadí záběrů neostré. Používali jsme proto širokoúhlý objektiv, a to v širší škále, než je obvyklé. Mám rád, když divák vnímá pocit místa, kde se film odehrává. S tím souvisí i problém s barvou. (...) V Cutterovi jsme vyloučili modrou: je to 'studená' barva, kterou kameramani obecně nemají moc rádi, a nám se navíc nehodila do záměru vytvořit protiklad 'vřelého' prostředí a 'chladných' vztahů postav. Potlačit modrou v bylo v Kalifornii obzvlášť obtížné, protože tam je nebe pořád modré. Kameru jsme proto umísťovali nad úroveň očí, do pozice mírného nadhledu, a s tímto záměrem jsme také vybírali lokace." (NIRO)
Homolka a tobolka (1972)
- Vedoucí zotavovny Radost je pan Stanislav Dytrich, původním povoláním číšník, který byl zaměstnancem rekreačního domu Dukla v Praze. Tam se s ním seznámila a objevila ho filmová parta Miloše Formana, Ivana Passera, Jaroslava Papouška a Miroslava Ondříčka. Před kamerou se poprvé objevil jako prodavač piva u hořícího domu ve filmu Hoří, má panenko (1967). (alonsanfan)
Struktura krystalu (1969)
- Zanussi se při tvorbě podle svých slov hodně inspiroval Passerovým Intimním osvětlením. (hippyman)
Hoří, má panenko (1967)
- Prodavač piva u hořícího domu je pan Stanislav Dytrich, původním povoláním číšník, který byl zaměstnanec rekreačního domu Dukla v Praze. Tam se s ním seznámila a objevila ho filmová parta Miloš Forman s kolegy Ivanem Passerem, Jaroslavem Papouškem a Miroslavem Ondříčkem. Pan Dytrich poté zazářil ve filmu Homolka a Tobolka (1972) jako vedoucí zotavovny Radost. (alonsanfan)
Hoří, má panenko (1967)
- Jedná se o poslední film scenáristického týmu Miloš Forman – Jaroslav Papoušek – Ivan Passer. (agass)
Intimní osvětlení (1965)
- Režisér Ivan Passer komentoval, že "když to jde, chci filmovou strukturu co nejvíce přiblížit struktuře hudební. V Intimním osvětlení je to především formou leitmotivů, které se opakovaně vracejí ve vizuální nebo verbální rovině. Takový je například leitmotiv slepice: trůní si v garáži, pak je přejeta, upečena a nakonec se při večeři bojuje o její stehýnko. Nebo postavy: každá jinak komentuje například svůj vztah ke stavbě baráku. Věřím, že hudba musí být zabudována již do scénáře a že ji musíte v duchu slyšet při natáčení." (NIRO)
Lásky jedné plavovlásky (1965)
- Představitele Mildova otce Josefa Šebánka poznali tvůrci v době, kdy hledali vhodný byt pro scénu u rodičů Mildy (Vladimír Pucholt). Kameraman Miroslav Ondříček je přivedl ke strýci a tetě své manželky do pražské čtvrti Karlín. A když od Šebánkových pozdě v noci odcházeli v povznesené náladě, měli o roli otce naprosto jasno. Na představitelku manželky Josefa Šebánka, soustružnici Miladu Ježkovou, narazili Jaroslav Papoušek a Ivan Passer v tramvaji, kde cosi výrazně komentovala. Nejen pro vlastní filmy, ale pro celou českou kinematografii objevili dva z nejvýraznějších neherců své generace. Vedle Josefa Šebánka a Milady Ježkové debutoval ve snímku také Josef Kolb (Pokorný). (Kubrickon)
Perličky na dně (1965)
- Jiří Menzel ve své knize "Rozmarná léta" vzpomínal, jak si spolutvůrci rozdělovali jednotlivé povídky: "V suterénu hotelu Palace nás kolem pana Hrabala sedělo pět. Jaromil, Honza, Ivan, Evald a moje maličkost. Věra Chytilová se té schůzky z nějakého důvodu nemohla zúčastnit a požádala mne, abych jednal za ni. Došlo k rozporu. Věra si vybrala stejnou povídku, jako Ivan Passer - 'Automat Svět'. Musel jsem před Ivanem obhájit, proč by ji měla točit Věra, a nahonem jsem improvizoval důvody. Vykládal jsem o tom, že Věra má k povídce intimní vztah, protože její otec byl restauratérem, a plácal podobné hlouposti. Ivan se té povídky nakonec ve prospěch Věry džentlmensky vzdal. Později se rozhodl pro 'Fádní odpoledne', povídku, která podle mého soudu dopadla ze všech našich zfilmovaných povídek nejlíp. (...) Potom, co jsem vymyšlenými důvody hájil Věřiny zájmy, byl jsem zvědav na to, proč si Věra doopravdy vybrala z Hrabalových povídek zrovna 'Automat svět', a zeptal se jí na to. Její odpověď mi vzala dech. Podívala se na mne klidně a svou typickou zpěvavou dikcí zaráčkovala: 'Nóóó, prrrotože jsem od něj nic jinýho nečetla!' Měl jsem v tu chvíli chuť ji praštit. Pro mne, který od Hrabala tenkrát hltal každé písmenko, to bylo hrozné kacířství. Chtěl jsem Hrabalovi filmem sloužit. Věra naopak Hrabalův text použila, aby tlumočila samu sebe. Myslím, že tady je klíč k tomu, proč, ač jsme si s Věrou během studií tak dobře rozuměli, jsou naše filmy diametrálně odlišné." (NIRO)
Perličky na dně (1965)
- Společně s uvedenými tvůrci se na přípravách Perliček na dně podíleli i režiséři Ivan Passer a Juraj Herz. Jejich krátké snímky se nakonec do konečné podoby filmu nevešly a byly samostaně promítány jako předfilmy. (dukeman)
Černý Petr (1963)
- Režisér Miloš Forman, scenáristi Jaroslav Papoušek a Ivan Passer sa počas natáčania oslovovali "Ty býku". Hlavným protagonistom Ladislavovi Jakimovi (Petr) a Pavle Martínkovej-Novotnej (Pavla) sa to tak zapáčilo, že sa rozhodli oslovenie použiť v spoločnom dialógu. (Raccoon.city)
Černý Petr (1963)
- Jana Vostrčila (Petrov otec) objavil Ivan Passer, ktorý šiel hľadať kapelmajstra pre film Kdyby ty muziky nebyly (1963), lenže si nejako poplietol skúšobne a videl inú kapelu. Kapelník sa mu tak zapáčil, že Formanovi povedal: „To nie je človek, ale sopka človečenstva." (Raccoon.city)
Související novinky
Zemřel skladatel Angelo Badalamenti
13.12.2022
Svět filmové hudby přišel o jeden ze svých významných hlasů, ve věku pětaosmdesáti let totiž v neděli v New Jersey zemřel americký hudební skladatel Angelo Badalamenti. Informaci o úmrtí zveřejnili… (více)
Zemřel scenárista a režisér Ivan Passer
11.01.2020
Ve věku 86 let zemřel významný filmový scenárista a režisér Ivan Passer. Přítel a blízký spolupracovník Miloše Formana spolupracoval na scénářích k filmům Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má… (více)
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
29.03.2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (více)
Český herecký úspěch v Karlových Varech
13.07.2008
Přestože si nejnovější režijní počin Michaely Pavlátové Děti noci samotný cenu neodnesl, hlavní herečtí představitelé filmu Martha Issová a Jiří Mádl doslova ovládli podium velkého sálu hotelu… (více)
Česká nová vlna opět boduje!
01.03.2007
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (více)
Scenárista
| Filmy | |
|---|---|
| 1976 |
Eso v rukávu |
| 1974 |
Zákon a nepořádek |
| 1971 |
Zrozen k vítězství |
| 1967 |
Hoří, má panenko |
| 1965 |
Intimní osvětlení |
Lásky jedné plavovlásky |
|
| 1963 |
Konkurs |
| Divadelní záznam | |
|---|---|
| 2017 |
Lásky jedné plavovlásky, plavovlásky jedné lásky - původní scénář |
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1964 |
Fádní odpoledne |
| 1963 |
Kdyby ty muziky nebyly |
Režisér
| Filmy | |
|---|---|
| 2005 |
Nomád |
| 2000 |
Piknik (TV film) |
| 1999 |
Strom splněných přání |
| 1995 |
Únos (TV film) |
| 1994 |
Když spravedlnost spí (TV film) |
| 1992 |
Stalin (TV film) |
| 1991 |
Pretty Hattie's Baby |
Čtvrtý příběh (TV film) |
|
| 1988 |
Strašidelné léto |
| 1985 |
Jiný život |
| 1981 |
Cutterova cesta |
| 1977 |
Bankéři |
| 1976 |
Eso v rukávu |
| 1974 |
Zákon a nepořádek |
| 1971 |
Zrozen k vítězství |
| 1965 |
Intimní osvětlení |
| Seriály | |
|---|---|
| 1983 |
Faerie Tale Theatre |
Slavík (S02E02) |
|
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1964 |
Fádní odpoledne |
Herec
| Dokumentární | |
|---|---|
| 2018 |
CzechMate – Hledání Jiřího Menzela |
| 2016 |
Close Encounters with Vilmos Zsigmond |
| 2014 |
Československý filmový zázrak (seriál) |
| 2012 |
Tvoje slza, můj déšť: Přítomnost Arnošta Lustiga |
| 2010 |
25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna |
Miloš Forman |
|
Sodankylä ikuisesti (seriál) |
|
| 2009 |
Zlatá šedesátá (seriál) |
Ivan Passer (S01E26) |
|
| 2000 |
Sametová kocovina |
| 1993 |
GEN - Galerie elity národa (seriál) |
| 1966 |
Příležitost promluvit |
Host
| Pořady | |
|---|---|
| 1998 |
Na plovárně |
Související novinky
Zemřel skladatel Angelo Badalamenti
13.12.2022
Svět filmové hudby přišel o jeden ze svých významných hlasů, ve věku pětaosmdesáti let totiž v neděli v New Jersey zemřel americký hudební skladatel Angelo Badalamenti. Informaci o úmrtí zveřejnili… (více)
Zemřel scenárista a režisér Ivan Passer
11.01.2020
Ve věku 86 let zemřel významný filmový scenárista a režisér Ivan Passer. Přítel a blízký spolupracovník Miloše Formana spolupracoval na scénářích k filmům Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má… (více)
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
29.03.2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (více)
Český herecký úspěch v Karlových Varech
13.07.2008
Přestože si nejnovější režijní počin Michaely Pavlátové Děti noci samotný cenu neodnesl, hlavní herečtí představitelé filmu Martha Issová a Jiří Mádl doslova ovládli podium velkého sálu hotelu… (více)
Česká nová vlna opět boduje!
01.03.2007
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (více)
Fanklub
(53)- Sweet.Jane režisér
- crazy.cockroach režisér
- doktore scenárista
- Andrrew scenárista
- Koškin režisér
- premek režisér
- yamayca režisér
- Misak.cz režisér
- jauahaoas scenárista
- IDALAND režisér
- Neubauten scenárista
- radekholy24 scenárista
- Ajax26 režisér
- pee.tr režisér
- AlesKrc1 režisér
- AlesKrc1 scenárista
- Cyril Hirsch režisér
- mortalita režisér
- celuloid5 režisér
- zebranamedu režisér