Reklama

Reklama

Vladimír Svitáček

Vladimír Svitáček

nar. 17.02.1921
Střelice, Československo

zem. 23.08.2002 (81 let)
Praha, Praha, Hlavní město Praha, Česko

Zajímavosti (8)

  • V roce 1980 vznikla nahrávka pojmenovaná „O životě aneb buďte rádi, že prší,“ kde si s umělcem povídá Miroslav Horníček. (sator)

Vesničko má středisková (1985)

  • Autorem myšlenky doktora Skružného (Rudolf Hrušínský) o tom, že „když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí“, nepochází z hlavy scenáristy Zdeňka Svěráka, nýbrž od herce Vladimíra Menšíka. Jednou v noci totiž zazvonil v bytě jejich společného přítele, režiséra Vladimíra Svitáčka, telefon. Na druhém konci byl Menšík, který telefonoval z restaurace při jednom ze svých proslulých několikadenních tahů, že mu došly peníze a potřeboval by půjčit, protože vrchní trvá na zaplacení poměrně velké útraty. Svitáček, který měl peníze schované na nákup nového auta, se bránil, ale Menšík právě tehdy pronesl větu o tom, že on jediný mu může půjčit. A když je někdo jediný, kdo může, tak prostě musí. Svitáček příhodu po letech vypravoval právě Svěrákovi a tomu se to tak zalíbilo, že ji ve filmu použil. (cundak)

Amadeus (1984)

  • Když se Zdeněk Mahler, představitel kardinála, a Vladimír Svitáček, který ztvárnil papeže, vraceli v kostýmech zpět na Barrandov, žehnali kolemjdoucím z okýnka automobilu. Po Praze se pak chvíli šířila zpráva, že šlo o tajnou návštěvu skutečného papeže Jana Pavla II, který byl v tu dobu shodou okolností zrovna na návštěvě Polska. (Olík)

Hovory H (1968)

  • Prapůvod myšlenky na televizní podobu tohoto pořadu je možné vysledovat během Horníčkova pobytu na Expu 1967 v Montrealu. Horníček tam na hotelu v televizi viděl talk show herce Petera Ustinova, který „seděl u stolu s chlapem, absolutně vážně spolu hovořili a diváci řvali smíchy“. Po návratu domů oslovil Horníček režiséry Roháče a Svitáčka s úmyslem realizovat takový pořad v Československé televizi. (raininface)

Ivan Passer

  • K jeho nerealizovanému projektu: mnoho let chtěl natočit film o bratrech Mašínových, přičemž v roce 2003 byl připravovanému snímku Fondem kinematografie dokonce udělen milionový grant. Výsledkem příprav a plánování sice byla úspěšná a oceňovaná kniha Jana Nováka "Zatím dobrý", ovšem na plátna kin se příběh slavného útěku dostal až v podobě (z tvůrčího hlediska nesouvisejících) Bratrů (2023). V roce 2007 Passer k tehdy ještě "živému" projektu řekl: "S Josefem Mašínem jsme byli spolužáci na gymnáziu v Poděbradech, na internátu jsme měli postele vedle sebe. Ctirad byl na téže škole, ale o dva roky výš. S Pepíkem jsme si často vyprávěli, jak utečeme: ponorkou po Labi nebo v létacím balónu a podobně. Taky jsme se spolu snažili vyhnout ranním rozcvičkám, schovávali jsme se schoulení pod stočenou dekou v nohách postele, nikdy nás nenašli. (...) Mám docela konkrétní představu, jak film udělat. Obsadit to hodlám mladými kluky, neherci, a natáčet chci na pětatřicítku, super šestnáctku a noční scény digitální kamerou. Zásadně také chci, aby postavy mluvily svou originální řečí, tedy česky, německy a rusky. Už jsem to mohl dělat v angličtině, jak chtěl německý producent,a le to jsem odmítl. (...) Ten film chci určitě někdy udělat, ale možná to bude ještě chvíli trvat. Vzpomenu si v takových chvílích na Vladimíra Svitáčka, který říkával: Sračky se dělaj snadno, protože hladce proklouznou trubkama." (NIRO)

Herec

Režisér

Scenárista

Host

Reklama

Reklama