Bořivoj Zeman

Bořivoj Zeman se narodil 6. března 1912 v Praze. Po maturitě nastoupil na post státního úředníka (1928 – 1936). Ze záliby při práci psal filmové náměty a scénáře pro krátké snímky. Roku 1936 vyhrál scenáristickou soutěž Filmového studia a stal se scenáristou ve filmových ateliérech v Hostivaři. V této době byl znám i jako filmový žurnalista.

Za okupace se živil jako scenárista a režisér krátkých hraných snímků ve filmovém studiu ve Zlíně. Známé byly např. jeho zlínské snímky ŘEKNĚME TO FILMEM (1941), ZLÍN (1941), S NOVÝM ŠTÍTEM (1942), OSVOBOZENÉ NOHY (1942), VŠEDNÍ UDÁLOST (1943) či osvětový pro firmu Baťa TŘI KNOFLÍKY (1945), kde se podruhé a naposledy zjevil předčasně zesnulý člen významné české divadelnické rodiny Miloš Steimar (1922 – 1949).

V zestátněném filmu se uvedl jako spolurežisér animovaného snímku VÁNOČNÍ SEN (1945) a tvůrce několika krátkých kulturních a instruktážních filmů MALÁ HISTORIE (1946), V PRVNÍCH DNECH ŽIVOTA (1946) nebo KDO JE VINEN? (1946). Roku 1946 ještě debutoval v hraném filmu jako režisér dramatu s Karlem Högerem MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI (1946).

Následující rok Zeman natočil svoji první veselohru, na soudobé problémy reagující dílo s Josefem Pehrem a Boženou Obrovou v titulních rolích NEVÍTE O BYTĚ? (1947), jež měla příznivý ohlas i mezi diváky. V roce 1948 ještě pracoval na nikdy nedokončeném polském snímku POWRÓT / SLEPÁ ULIČKA.

Na další aktuální téma reagovala i komedie PAN NOVÁK (1949), kde hlavní úlohu podle svých představ stvořil Jindřich Plachta. O tři roky později Zeman natočil dodnes veleúspěšnou černobílou pohádku na motivy spisovatelky Boženy Němcové PYŠNÁ PRINCEZNA (1952), kterou jen v premiérových kinech shlédlo přes deset milionů diváků.

Také další Zemanovi filmy z první poloviny 50. let zažily nevídané úspěchy: rekreantská komedie DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952) a její volné pokračování ANDĚL NA HORÁCH (1955) s postavou nerudného (ale v nitru dobrého) revizora pražských dopravních podniků Gustava Anděla (Jaroslav Marvan) a pohádka s moudrým a laskavým humorem Vlasty Buriana a Jana Wericha BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... (1954).

Ve druhé polovině 50. let Zeman stvořil jeden z posledních filmů slavné herečky Národního divadla Zdeňky Baldové PÁTÉ KOLO U VOZU (1958), jež upozorňovala na nemorální využívání starých babiček v domácnostech, budovatelskou komedii o „zahálení" pracujících SLEČNA OD VODY (1959) a krátký propagační snímek NASTUPTE, PROSÍM! (1960).

Právě tyto poslední projekty nebyly vlídně přijaty kritikou a Bořivoj Zeman na režírování dlouhých hraných filmů rezignoval, točil opět krátké filmy, např. o významných českých hercích (GUSTAV HILMAR, VLASTA FABIANOVÁ) a zaměřil se zejména na práci docenta na pražské FAMU a uměleckého vedoucího Studia FAMU (sám byl pedagogickým vedoucím v oboru režie u řady absolventských snímků – př. VOJÁCI, ZBYTEČNÝ MOTIV, ROZUMNOST atd.).

Ve druhé polovině 60. a v první polovině 70. let se ještě vrátil k režisérské taktovce při práci na parodii rodokapsových detektivek FANTOM MORRISVILLU (1966) s Oldřichem Novým, muzikálové pohádce s moderními prvky a s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968), na prvorepublikovou Innemannovu komedii MUŽI V OFFSIDU (1931) volně navázal sportovní komedií z fotbalového prostředí ŽENY V OFSAJDU (1971) a již nepříliš úspěšnou pohádku HONZA MÁLEM KRÁLEM (1977) se zpěvákem Jiřím Kornem. Dále se již Zeman v českém filmu neuplatnil.

K řadě svým snímkům napsal (často ve spolupráci) scénář nebo aspoň námět. Z jeho nepříliš rozsáhlé filmografie jsou určitě nejúspěšnější pohádky PYŠNÁ PRINCEZNA (1952) a BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... (1954), i když se dalšími filmy pokoušel navázat na úspěch těchto pohádek, už se mu to nepovedlo. Často bývá zaměňován se svým jmenovcem, také režisérem a tvůrcem animovaných filmů Karlem Zemanem (1910 – 1989).

Na rozdíl od svého jmenovce nezískal Bořivoj Zeman žádnou státní cenu. S odstupem času získal za PYŠNOU PRINCEZNU Múzu Euterpé (1974), a k sedmdesátiletému jubileu od ředitele Filmového studia Barrandov Pamětní list (1982). Režisér Bořivoj zeman zemřel 23. prosince 1991 v pražské nemocnici ve věku sedmdesáti devíti let. Na jeho práci navazuje dcera, také režisérka a pedagožka Zuzana Zemanová (*1956).

Jaroslav "krib" Lopour