Bohumil Šmída

„Produkce je práce, kterou se buď naučíte za čtrnáct dní, nebo nikdy!“

Významný filmový činovník a produkční Bohumil Šmída se narodil 16. ledna 1914 v Praze do rodiny malého obchodníka s látkami. Vyrůstal v Nuslích, aktivně sportoval, vystudoval reální gymnázium ve Slovenské ulici na Vinohradech a začal studovat práva na pražské Univerzitě Karlově. Po osmi semestrech však musel se studiem skončit, protože vysoké školy byly nacisty uzavřeny. Díky zkušenostem s filmováním, které ho zcela okouzlilo, se už za okupace začal živit jako fakturista půjčovny Radiofilm a produkční pokladník ve výrobnách Slaviafilmu a německého Pragfilmu. Tyto zkušenosti zcela využil ve znárodněném filmu, kde začínal jako člen výrobních štábů. V zestátněné státní kinematografii se postupně ve Filmovém studiu Barrandov a v jiných filmových institucích vypracoval na přední výrobní, produkční a vedoucí funkce.

Krátce setrval na postu ředitele Filmového studia Barrandov (1954 – 1955), v letech 1947 – 1971 působil jako vedoucí výroby (například snímky POSLEDNÍ MOHYKÁN, NIKDO NIC NEVÍ, JAN ROHÁČ Z DUBÉ, NA DOBRÉ STOPĚ, KRAKATIT, DS – 70 NEVYJÍŽDÍ, DIVÁ BÁRA, DALEKÁ CESTA, TEMNO, ŠTIKA V RYBNÍCE, PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA, NAHOTA, NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH, JSEM NEBE, JEDEN Z NICH JE VRAH a ŠANCE) a 1955 – 1970 byl vedoucím jedné z výrobních (tvůrčích) skupin.

Často spolupracoval ve tvůrčích skupinách s dalšími filmovými činovníky (František Daniel, Miloš Brož, Ladislav Fikar, Zdeněk Dufek, Karel Cop, Břetislav Kunc), s nimiž vytvořil výrobní skupiny Šmída – Fikar, Šmída – Kunc, Šmída – Dufek, Šmída – Daniel, Šmída – Brož či Šmída – Cop, které dnes můžeme číst v titulcích řady filmů (ZELENÁ KNÍŽKA, NEVĚRA, ČERNÝ PRAPOR, KDYBY TISÍC KLARINETŮ, AŽ PŘÍJDE KOCOUR, MEZI NÁMI ZLODĚJI, ATENTÁT, ZLATÁ RENETA, VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, ŽERT, LEKCE, VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR, ŽENY V OFSAJDU atd. atd.). Pro film ČERNÝ PRAPOR (1958) Vladimíra Čecha napsal texty a melodii k písním (hudba byla další jeho láska).

Poprvé přišel s filmem do styku roku 1932 ještě jako oktaván, když si zahrál studenta v dramatu PŘED MATURITOU (1932) Vladislava Vančury a Svatopluka Innemanna. Ještě ve 30. letech hrál několikrát vojáky (PÍSNIČKÁŘ, ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ či PORT ARTHUR). K dalšímu herectví přišel až ke konci 50. let. I když odmítl roli v ŽIŽKOVSKÉ ROMANCI (1958), ale ještě týž rok už před filmovou kamerou stanul (často hrál v detektivkách různé záporné a nesympatické postavy, k čemu mu pomáhala tvář a zvláštní měkký hlas – často byl dabován – nebyl školeným hercem).

Zahrál si ve filmech CESTA ZPÁTKY (otec Čihák), VELKÁ SAMOTA (soukromník Malec), KDE ALIBI NESTAČÍ (zloděj Šesták), KDYBY TISÍC KLARINETŮ (šéf televize), NAHÁ PASTÝŘKA (Pacínek), DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC (Předseda), NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH (referent banky), PĚNIČKA A PARAPLÍČKO (kasař Mlíko), JEDEN Z NICH JE VRAH (řidič Jan Krása), TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY (četník Šulc), DNY ZRADY (ministr Mandel), HOLKY Z PORCELÁNU (muž se psem), ČAS LÁSKY A NADĚJE (ředitel), DÍVKA S MUŠLÍ (příslušník VB) aj.

Jako herec se uplatnil i v televizních inscenacích (INZERÁT, SPRAVEDLNOST PRO SELVINA, NEBOŤ NEVĚDÍ, CO ČINÍ, ALFONS KARÁSEK V LÁZNÍCH, TÍM HŮŘ, KDYŽ PADNOU, PAN TAU A ROSNIČKA i LÁĎO, TY JSI PRINCEZNA!) a seriálech (LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, MY Z KONCE SVĚTA či MUŽ, KTERÝ MUSÍ ZEMŘÍT). Jako pedagog působil dlouhou řadu let na pražské FAMU, kde byl od roku 1955 (od roku 1965 řádným profesorem) vedoucím katedry filmové a televizní produkce. Jako pedagogický vedoucí v oblasti produkce je Šmída podepsán u řady studentských filmů Studia FAMU (ŽIVOT, STRACH, VOJÁCI, NOČNÍ NÁVŠTĚVA, SOUSTO, KOČIČINA, GENERÁL, GAMBIT, MOTÝL, SOUD, ĎÁBEL, POKOJ V SUTERÉNU i PERIPETIE).

I když se několik filmů nepovedlo, k jeho cti je třeba říci, že ve svých tvůrčích skupinách produkoval řadu významných snímků z „české nové vlny“ 60. let (FÁDNÍ ODPOLEDNE, PERLIČKY NA DNĚ, VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, ŽERT, SEDMIKRÁSKY, ROZMARNÉ LÉTO, OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY, O NĚČEM JINÉM nebo POSTAVA K PODPÍRÁNÍ) Vojtěcha Jasného, Jiřího Menzela, Věry Chytilové, Jaromila Jireše, Ivana Passera, Jana Němce, Evalda Schorma, Pavla Juráčka aj. Za své zásluhy Bohumil Šmída získal Vyznamenání Za vynikající práci (19??). Své vzpomínky shrnul do memoárů „Jeden život s filmem“ (1980) a odborných prací. Bohumil Šmída zemřel 6. března 1989 v Praze ve věku sedmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour