dormouse

Kritický pohled do španělské rodiny ovládané starou despotickou matkou. Tři synové jakoby se snažili uniknout z jejího područí, jeden touží být aviatikem, vzlétnout na rogallu, ale nedaří se mu odlepit se od země ani od matky, druhý opustil frigidní manželku, ale neuspokojen se vrací na matčiny narozeniny do rodného domu, třetímu se podařilo osvobodit se z rodného hnízda jednoduše tím, že zemřel. O jeho životě vypráví předchozí Saurův film. Bývalá vychovatelka Anna, která přijíždí na oslavu maminčiných narozenin, je jakýmsi pozorovatelem zvenčí, ale ani ona není ušetřena dalekosáhlému vlivu nemohoucí střeny.

Když jsem film viděla dnes, působil na mne jinak, než v dobách filmového klubu, ale stejně silně. Ať už byl při svém vzniku politicky podbarvený, dnes v něm vidím jen zobrazení dětského světa obklopeného neuchopitelným a pokřiveným světem dospělých. Vynikající (jak jinak) Ana Torrent v roli Any představuje všechno, co dětství obnáší. Smutek, nevinnost, krutost a přijímání smrti zcela samozřejmě, jako nedílné součásti života. Nevinnost v její tváři a radostné očekávání poté, co byla přesvědčena, že otrávila svou pěstounku, jsou opravdu nakažlivé. Člověku nemůže nebýt líto té krásné holčičky, když se dozví, že se její pokus nezdařil. A přestože dospělá Ana vzpomíná na své dětství jako na dobu rozhodně ne šťastnou, je jasné, že věk dospělosti asi o moc lepší být nemůže.

I když Saura točil svůj film jako kritiku španělské společnosti, je aktuální a neztrácí na síle ani dnes ani tady. Úplně jsem zapomněla na drtivý konec filmu, dočista mi podrazil nohy. Čistota, naivita, bezelstnost a lehkovážnost v podobě guvernantky Anny je rozcupována nenasýtnými šelmami, úchylnými syny ovládanými starou a nemohoucí matkou. Fernando, Juan a Chosé chtějí Anninu duši, tělo a život. Není radno důvěřovat hladovým vlkům.

Zůstanu konzervativně věrná Pulp fiction a Resrvoir dogs. Docela by mne zajímalo vidět Kill Bill vcelku, promíchané oba díly do sebe v stejnorodý koktejl. Všimli jste si, že Chia Hui Liu, který hraje v Kill Bill 2 mistra Pai Mai, hraje i v Kill Bill 1 zabijáka O-Ren Ishii (toho s černou páskou přes oči), který v tomto prvním díle přijde o život?

Pro mne jsou Resrvoir dogs a Pulp fiction nedosažitelné. Tady dialogy rozhodně nejsou tak dobré jako ve zmíněných filmech. Ale samozřejmě některé hlášky jsou nestárnoucí a samotný fakt, že hubená holka nakope světu zadek, musí potěšit každou emancipovanou squaw.

Klasika a podle mne Tarrantinovo nejlepší dílo. Vhodné pro všechny věkové kategorie-ověřeno na mé malé (tehdy) dceři.

Rovněž klasika. Bezkonkurenční dialogy. Ve scéně s uchem není ve skutečnosti použito násilí, jen je natočena tak dobře, že se i otrlým divákům svírá žaludek.

Na své narozeniny jsem si pustila Titanic, takž jej mohu teď,12 let po natočení, hodnotit bez čestvých emocí. A musím říct že to je esence Hollywoodu, to, co má na Hollywoodu člověk rád (podobně jako Pretty woman) a pro co mu odpustí všechno ostatní. Love story se smutným koncem je vždy ta nejúčinnější. Příběh je sice možná moc dlouhý a nevyhne se klišé a oprávněným výtkám, ale vše je vynahrazeno upřímným projevem Leonarda DiCapria, Kate Winslet, jejich velmi uvěřitelnou vášní i hrůzou ze skutečné tragedie. To je, oč ve filmu běží, co film posouvá vpřed a zač se udílejí zlaté sošky.

Pro mne co Sláma, to perla (nepočítám li jeho absolventský film, který jsem neviděla). U Divokých včel to byla láska na první pohled a při každém opakování se jen utužuje.

Řikám si, čím to je, že se dřív nejen u nás, ale i ve světě točily tak vynikající "čisté" komedie, a dnes na něco podobného narazíte jen vyjímečně. Točí se vynikající komedie, ale se sociálním podtextem, s tragickými tóny surové reality. Koneckonců proč ne, ale jak by bylo krásné, kdyby se takhle jednoduchý a čistý humor, který by ale nebyl hloupý a laciný (Kameňák) zas vrátil na naše plátna.