JoseBenes

Nejpravicovější film na světě.

Musím napsat komentář. Normálně bych zůstal u pěti hvězd, ale trilogie končí a já jenom matně vzpomínám na předchozí dva filmy. První, se kterým všechno začalo a byl kvalitně proveden restart umírající značky, a druhý, po němž se o Batmana začala zajímat i široká veřejnost. Třetí nabízí maximálně epické zakončení, ve kterém snad poprvé/podruhé (The Dark Knight) Nolan nabízí přehlednou efektní akci, která byla vždy velkým Nolanovým deficitem - buď byla nepřehledná nebo nedostatečně cool. Emoce se daří ždímat pomocí Zimmera, Anne Hathaway si už nepíše Deník princezny a je z ní neuvěřitelně sexy femme fatale, o Banovi jsem měl od začátku pochybnosti, že se nedokáže přiblížit Jokerovi...zbytečně. Hlas, síla a jeho démoničnost z něho dělají dostatečně charismatického záporáka. Jedinou chybou se mi zdál závěrečný příběhový twist, ale to už s konečným hodnocením neudělá nic. Prostě jsem celý film hltal plátno a to je maximum, které režisér může dosáhnout. Díky.

Zachraňte vojína Ryana x 10. War, war never changes. Zabije vás jediná kulka, která ještě bude z hlavně vašeho spolubojovníka, který si vás splete s nepřítelem nebo se do vás strefí náhodou. Nedostatek jídla, zásobování, většina času strávená v krytu, kopání příkopů, nemoci a infekce. Pak někomu povídejte, že válka je sranda.

Do Scandal in Belgravia to byl "pouze" vynikající seriál. První díl druhé série je ovšem tak brilantní, že překonává oba dva Ritcheovo filmy dohromady. Šup s Sherlockem okamžitě do topky.

55 let a stále neuvěřitelně působivé. Šel bych na to do divadla? Jistě, a ne jednou. Film nemá jediné hluché místo. Celou dobu přemýšlíte, jak se jim asi podaří přesvědčit ten zbytek, který nedá na logické argumenty a vede si svou podjatou verzi, vytvořenou ne na základě faktů, ale osobního přesvědčení...

Sunday, bloody sunday...mě sice nesundala tak jako United 93, kdy jsem byl odvařený ještě několik dní potom, ale působivostí se tomuto filmu hodně, hodně přibližuje. Spád je především dán typickým Greengrassovým rychlým střihem v akčních situacích. Když nedojde na slzy, dostaví se alespoň naprostá bezmoc, ať už v průběhu nebo na konci filmu.

Steven Spielberg a každé jeho nové dílo je hodnoceno velice přísným metrem. Ne vždy se totiž trefí do černého a v jeho filmografii je zřetelné střídání dvou typů snímků. Ty, které opěvují všichni, jak diváci, tak kritici (Schindlerův seznam, Zachraňte vojína Ryana, Indiana Jones a Poslední křížová výprava), přičemž poté zde máme druhou skupinu filmů, jenž návštěvníky kin rozdělují, neřkuli jsou považovány za kontroverzní. Do této kategorie patří Hook, A.I. Umělá inteligence, poslední Indiana Jones nebo právě Válečný kůň. Nejprve to negativní – Spielberg se sám vyjádřil, že jeho záměrem nebylo natočit válečný film. Při osobním rozhovoru by nám řekl, že jde hlavně o téma odvahy a přátelství. Jenomže kam takový, z plakátu na první pohled rodinný film, žánrově zařadit? Během první půlhodiny jde opravdu o záležitost, na kterou vezmete děti, plus výchovným elementem jim bude postava Albertova otce, ze které si vezmou poučení, že pít je špatné a bezmyšlenkovitě přihazovat na aukcích rovněž. Z této pasáže přímo prýští naivita, přidávají se parodické momenty (husa?husa!). Věci naberou spád s vypuknutím 1. světové války, kdy se film naprosto promění. Hlavní hrdina, kůň Joey (zároveň nejlepší herec filmu, přestože ho ztvárnilo koní hned několik) putuje Evropou dále než Lassie, která se vrací a promiskuitně střídá majitele, kteří se ho z různých důvodů musí vzdát. Tady je nejvíce vidět vliv knižní předlohy – tyto malé epizodky daleko lépe sednou do kapitol než jednoho celku. Několik nezajímavých linií by šlo s klidem vypustit (němečtí bratři, francouzská farma), čímž by se zkrátila přepálená stopáž a dějově by se nezměnilo nic. Původní předloha byla navíc vyprávěna z Joeyho pohledu, což ve filmu chybí. Nakonec se Albert s Joeym setkají těsně před koncem války, oba na pokraji sil, přičemž domů přijíždějí při západu slunce. Tohle si může dovolit jenom Spielberg. Mimochodem, výše zmíněných parodických momentů/infantilního humoru je vícero, nejikoničtější je pak později vystříhávání Joyeho z ostnatého drátu anglickým a německým vojákem, které, jak trefně poznamenala moje spolužačka, si nezadalo se scénkami Monty Pythonů. Já takový humor rád, ale do válečné smrtící vřavy působí jako pěst na oko. Film je tak mixem mezi rodinným filmem, dramatem, válečným snímkem a (místy bláznivou!) komedií. Rovněž je přílišná snaha tlačit na pilu s emocionálně vypjatými momenty, prakticky od začátku, takže nutit vás k slzám má hned každá druhá scéna, čímž jejich efekt samozřejmě zaniká. Na druhou stranu, pracovat se zvířecím hrdinou vyšlo v poslední době z módy a v producentech budí dojem televizní estrády. Spielberg dokázal, že i přesto může být zvíře tahákem, přímo tím, na kom film stojí. Ve filmu vypadá všechno úžasně; vizuál je dokonalý, venkov malebný, krajina vypadá jako z omalovánek. Válečná syrovost je zčásti potlačena (mrtvol je mnoho, ale krve minimum), dialogy neoplývají vynalézavostí, vše je to až mile kýčovité. Ve filmu je přesto k vidění několik velmi zajímavých scén a filmařských nápadů (např. odraz otevírajících se dveří v Joeyho oku, závod v rámci kavalérie), které film společně s nestárnoucí hudbou Johna Williamse pozvedávají do kategorie mírného nadprůměru. Velkolepá je rovněž scéna Joeyho běhu skrze bojiště, při které budete cítit drásání ostnatým drátem na vlastní kůži. Jenomže to je jedna z mála scén hodných zapamatování. Je tak na pováženou, že ztvárnění, které má k dispozici asi největší arsenál možností a potenciálu, skončilo kvalitativně až za knihou a divadelním představením na Broadwayi. Na vině je nedostatečné vykreslení vztahu Albert-Joey a přílišná rozvláčnost, která nedovoluje finální emocionální gradaci. Divákovi je tak většinou jedno, že film končí šťastně, přestože jsem viděl několik dívek utírajících si oči. Zbytek sálu se zajímal o to, jak se co nejrychleji dostat na záchod. Na csfd.cz hodnotím třemi hvězdičkami, kdo má rád koně, může si přidat jednu navíc.

Ponaučení z filmu: Jestli chcete lásku na celý život, zaplaťte si prostitutku!

První hodinu a půl se vrství klišé nad klišé, až jsem si říkal, že tak zoufalá neoriginalita není ani možná. V čem se právě tohle dílko liší od všech áčkových i béčkových bojových/sportovních filmů, které jsem zatím, hlavně jako dítě, viděl? Ve svém konci. Ve svém konci...

Něco tak nudného by se vůbec nemělo točit...dvě hodiny tlachání o ničem, vtipné to není vůbec, a to je přitom základ romantických komedií. A přitom to mělo takový potenciál.