Hightower

Ano, ano a ještě jednou ano. Lidská hloupost, kdy se snaží oduševnit stroj, nezná mezí. Bylo vidět, jak málo stačí, aby člověk byl mimo hru, když počítač má vše pod kontrolou. Naštěstí pojistka nebyla nedosažitelná (míním tím, že dveře v lodi nebyli pod dozorem HALa). Snad se jednou lidstvo nedožije toho, že lidské tělo bude nahrazeno důmyslným strojem. K čemu by to vůbec bylo?Odkazovat se neustále na lidskou chybovost, se mi začíná jevit jako klišé. Chybovat k nám neodmyslitelně patří. Jít cestou strojní jistoty může vést k zaslepenosti. Nevidět i druhou stranu mince je čirý dogmatismus. A to cesta čisté jistoty, anebo čisté nejistoty je. Ano, čísla vládnou světem, vesmírem, to však ale nemusí nutně znamenat, že musíme stroje postavit nad nás. Jak říká jedno přísloví o ohni: „Dobrý sluha, ale zlý pán“.

Válka nesmí být považovaná za zlo; malicherné, krátkozraké důvody toho, kdo ji vyvolal však ano. Bojovali, protože lidé z politiky si to žádali, a to skrze čest a vlastenectví. Není nic horšího, než když někdo zneužívá pojmů, které se dotýkají niterně člověka; k prosazení marnotratných myšlenek. "Unce míru je lepší, než tuna vítězství" (Lion Feuchtwanger, "Židovka z Toleda").

Musím napsati, že herecké obsazení se vcelku zdařilo vybalancovat s knižní předlohou. Umaštěný, slizký, funící pan Dlask i "kulišácky" laděný pan Löw, precizní; přesně šité na míru pánům Knop a Tříska. Lépe nemohlo být vybráno. I "American honey" byl dobře zahrán panem Faltýnem. Nesmělost, mnohotvářnost paní Benešové nebyla nijak autentická, ale ani zatracující. Martin Zounar nijak zvlášť neoslnil, ale není jej třeba zatracovat. Snímek se však v mých očích zračí, jako nemastný, neslaný, šitý horkou jehlou; uvařená instantní polévka chutná lépe. Ale zřejmě nic jiného se nedá čekat od filmových adaptací. Zkrátka mě zpracovaný příběh nezaujal a herci neurazili. Vypovídací hodnota - o ní můžou psát lidé, kteří zažili onu dobu.

V "Obsahu" by též mohlo stát: tento snímek též ukazuje, jak je lidem na vyšší společenské úrovni jedno, co se děje se základním kamenem státu. Nebo: snímek zachycuje (když je Pran v zajetí) jak se nechová ani zvíře, jen člověk. Konec. Zajímavá zmínka byla, když Pran jakoby mluvil sám k sobě, kdy pronesl: "Anka učí, že paměť je nemoc". Možná, že někomu "Anka" připomněla Orwellovo drama "1984", poněvadž tam také lidé museli resignovat na paměť a intelektuální myšlení. No jo, jenže, co dělá současný náš systém? Zahlcuje nás naopak přehršle informacemi a my si pak musíme ve změti informačních plev vybírat ty správné. Na tom by nebylo nic tak děsivé - mít možnost výběru -, jenže kdo se dostane k pravdivým informacím; a když už se k nim dostane, jak s nimi naloží?...Tento snímek byl pro mě přínosem a nelituji ztracených 141 minut.

Docela jsem už znaven snímky, kdy vždy zvítězí strana zákona. Byť je to zřejmě o to víc zajímavější, neboť jako v tomto případě, hrála roli hrdost a rýma svou podstatnou roli. Pomineme-li tyto dvě "chybky", potom by bylo uvěřitelné, že by tento zločin mohl být úspěšný. Strážci zákona vždy vítězí; zločiny jako únosy či vydírání nemají přemožitele při řešení, vzdejme hold policii ve Spojených státech.

Psát další popisující komentář nemá smysl, neboť vše pro oko zjevné, již bylo napsáno: city, čeština, herecký výkon Ivana Jandla (za něhož dostal Oskara, který se může stát pro některé filmové diváky nepochopitelným) či jiných herců apod. Jen bych podotknul, že každý film útočí na duševno člověka;"Poznamenaní" není výjimka. Co doba, to jiný typ útoku. Dle mého mínění si stačí říci, co mi daný snímek dal, co vzala potom zvážit pro a proti.

Doktor Mengele rozjel na výsost ďábelskou hru. Neb však měl v patách neúnavného bojovníka Liebermana (kterého mimochodem - dle mého gusta - velmi dobře hrál Laurence Olivier). Zaujaly mě dvě myšlenky: první, proč se vůbec stará Liebermann o to dostat německé pohlaváry před soud, když lidská paměť je krátká a rychle zapomíná (platí to i u křivd, neštěstí?); druhá, proč si neustále oživujeme činy A.H., když jsou-li činy či díla apod. námi žijícími lidmi oživována, čtena, je přece zajišťována jistá nesmrtelnost autorova...

Radno se řekne absurdita, neboť vše, co bylo ve snímku zachyceno je možné (ať z vlastní vůle nebo náhodou). Nic není protismyslnosti. Nesmysl není fakt, že se může potkat neonacista s představitelem víry. Taktéž nesmysl není fakt, že může dojít k tomu, že jedni skrze víru vidí jen to, co chtějí vidět, jakoby nechtěli respektovat realitu; apod. Nesmysl zkrátka lze stěží objevit. Vše totiž dává smysl; což znamená, že události do sebe mohou logicky navazovat; rozum to dokáže vstřebat a interpretovat. Zkrátka, jen pochybuji, jestli je možné tento snímek označit za absurdní... Víra jako mentální blok proti nepříjemné pravdě tohoto světa? Může být. Nejdřív Adam vezme, pak ji zase vrátí + k tomu přidá sebe. Působí jako jakási spojka mezi „idiotem“ Ivanem a realitou... Musím říci, že jsem i bavil.

Musím u toho filmu jen konstatovat, neb mě nijak zvlášť nenavodil k rozmýšlení. Zprvu musím napsat, že mi tento snímek ukrátil nudný čas. Budiž mu to zásluhou. Avšak obsah bez šťávy je vyvažován malými ostrůvky zajímavostí: osobitost v Largově řešení situací, scéna s kamerou na převalujícím se autě, sídlo uvnitř ostrova, pád ze skály, felicie a Lada, Karel Roden; toť vše.

Paráda. Bomba. Skvost. Ajta krajta. Pecka. Hmmm. Brilantní... Ale... Opravdu mohu přiřadit všechna tato slova k tomuto snímku? Ač nerad, tak procentuálně na 90%. Proč? Kvůli "sladkému" závěru filmu. Kdy se Budy odjede se svou luxusní děvou, ach jak nejapně romantické. Překvapení, které zřejmě mělo divákům usušit slzy ( a já je tak rád roním)...Pokud jde o charakteristiky postav, tak nelze co kritizovat, byly jednoduše vyvážené a ztotožňující. Budy mi na chvíli připomenul buldoka, výraz a chování neomalené, ale v jádru dobrý pes. Rozebírat superlativa nemá smysl opakoval bych se. Zaujala mě zápletka, herecké obsazení, chování herců, hudba, charakteristika,... Jen snad podotknu, že kdo viděl, musí být TIŠE-TIŠE, aby snímek neutopil v kladech a záporech.