Hightower

Zprvu jsem si říkal: klasika, zabiják na odpočinku; verbují ho zpět. (Ostatně, i oficiální text distributora zní dosti lákavě). Ale po čase se děj chtě nechtě zapadne do nudnosti. V celém městě je jen jeden zabiják (...To je jako s Chuckem Norrisem, nikdo ho nepřemůže, jen on sám...). Určité, avšak malé, zadosti učinění přinesl až závěr. Trocha akčnosti přece jen vypadla. Celým filmem se navíc line jakási filosofická linka, avšak slabá a povrchní. R. Scott si zvolil příliš těžké téma, ale nemám mu to za zlé, neboť jistě lidstvo do tohoto stavu jednou dojde (člověk se stává čím dál více línější, odkázanější na techniku; práce se stává v určitých podmínkách jakousi nudnou nutností, zajišťující peníze pro zábavu), ale hledat odpověď na otázku, bude už pozdě. Na druhou stránku, musím vyzvednout režisérovu představu o roce 2019 a také úsměvné rekvizity (vzlétající kouřící auto). Představa se mi zdála sympatická; dobře vystihovala velkoměstskou depresivnost v budoucnosti - přeplněná města, změť jazyků vytvářející jakýsi slang.

Pokud by někdo hledal snímek vyzdvihující lidské hodnoty, pak bych mu jistě doporučil shlédnout tento. Uvidí, jak se z životích podmínek do kterých by se nikdo jistě nechtěl narodit, rodí cit, tak mocný, že jednomu umožní splnit si jedno ze svých životních přání ( je nutno povážit, že životní přáni si nevybíráme jako housky v supermarketu) - totiž najít si přátele nebo přítele či přítelkyni. Jednomu nabyté přátelství pomáhá dodávat životní sílu na cestě plné peripetií, druhému kamarádství i přes trabel umožňuje dojít jednoho ze svých životních cílů. Může se to zdát pro některé jako banalita, ale materiální (ale i ty nemusejí vždy stačit, jako v případě Mary) a duševní podmínky nám můžou z banality udělat dosti velký problém; navíc jsou nám dány, musíme se s nima naučit žít, přátelé nám je mají pomoci překonávat. Můžu považovat tento snímek za jistě sentimentální, depresivní a podobně, ale jak zobrazit tak silný a krásný cit, než tak, že ho zasadit do těch nejměné očekávatelných podmínek. Těžko psát cokoliv dále, dokud člověk nezakusí, nepochopí.

Bez komentáře, neboť to, co bych zde psal, by bylo pouhé opakování toho, co už tu jest zachyceno, a mnohdy velmi dobře; a navíc, pocity popsat z filmu nelze, to se musí vidět.

Snímek, který od vybuchnutivšího vrtulníku nabírá na rychlém sběhu událostí, stejně jako "cizákova" chuť podmaňování si tvorů. I když se může zdát, že svou dějovou jednoduchostí nemůže nabídnout překvapení, dokáže přece jen určité překvápko nabídnout. Určitá pochvala patří nedostatkovému "zboží": záběry zachycující se blížící nebezpečí (třeba, když se odnesla "věc" do skladiště a následný děj, když se odvedl pes k ostatním a následný děj, když byl vidět stín jednoho z členů týmu, jak sedí v pokoji a pes šel za ním); tyto záběry měli šmrnc, a proto, že jich bylo málo, tím víc si jich je zapotřebí užívat. A konec? Opět rychlý děj v "elektrárně" a všude přítomná nejistota; jinak nemá chybu…

Že by remake? Akorát místo Sylvestra Stalloneho ("Do útoku") Hugh Jackman? Už to tak asi bude, jen s malým rozdílem: nejedná se o tutéž disciplínu (páka, ale box) a žánr je "lehké"sci-fi. Jinak je vše pomalu identické: mrtvá manželka (matka), bohatý příbuzný, který se bude starat o dítě, náklaďák, málo peněz, ledabylý leč napravující se otec a až přílišný entuziasmus devítiletého (vlastně jedenáctiletého) kluka. Škoda, že více sentimentality se tam nevešlo. Snad určitým kladem by mohlo být, že i když hlavní hvězda - "ATOM" - pocházel ze smětiště, tak ve finále prohrál na body, takže nedošlo k happyendu, jak to tak vždy bývá. (A nebo došlo?)

Uznávám, že toto je dosti povedený morálně bijící snímek. Tímto snímkem se F. F. Coppola dotknul věčně živoucího tématu: osobní svoboda, soukromí. Navíc také ukázal, že každý člověk, který je podřízen jakékoliv technice je sledovatelný. Tudíž časy svobody jsou ta tam; skutečná svoboda a čistá zůstala v ně nás, v tom, co si myslíme. Tím, že jsme sledováni a tím, že se necháváme záměrně sledovat (Facebook, mobilní telefon, atd.), tím necháváme ostatní, aby s námi mohli manipulovat, vnucovat nám věci, jež nepotřebujeme. Človeku pak v této svazující a deprimující situaci nezbývá, než si najít svůj prostředek, který nás vzdálí od skutečně mnohdy děsivé reality - viz Harryho záliba v hraní na saxofon.

Pouze mohu stvrdit, co již zde bylo napsáno: tato adaptace se vyznačuje kvalitním zpracováním. Jistě, může se zdát, že i tento snímek se utápí v přílišné dějové jednoznačnosti, avšak miska vah je v její neprospěch. Mohu též napsat, že z herců nečíšila jakási herecká strojenost a nucenost, ale nadšení (viz chování d'Artagnana - jeho vlastnost vrhnutí se do všeho po hlavě, byla vskutku k pobavení). A právě určité humorné scény (ale i provolávání "Jeden za všechny, všichni za jednoho") nevytvářeli prostředí bez napětí, nejistoty. Hold je knižní podoba se opět ukázala jako nezadatelná podoba (vyjma filmového snímku "Jméno Růže").

Z tohoto filmového snímku nemám radost, a to i když je z roku 1961. Oplývá přílišnou nudou, nedokázal mě ani na určitý okamžik vytrhnout od namotávání klubíčka; vše jakoby se odehrávalo už s předem jesným vítězstvím (např. obsazování hradu). Číší z něj až přílišná sebejistota, která potírá jakékoliv sebemenší zpochybnění. Dále nemohu překousnout určitá hluchá místa v ději ( viz jak Marais zakotvil koně u křoviska ještě s jedním kumpánem a společně šli do hradu - určitý mezi děj - a hle najednou jsou v místnosti odkud vyslechnou závažný rozhovor: jak vědí kam maj jít a vůbec, jak mohli vědět, co se tam bude řešit?). Určité plus dle mého mínění mohou sklidit kulisy a rekvizity a potom též Jean - Louis Barrault, a to proto, že dle mého jako jediný nepůsobil uměle ve své roli.

Vím, že napětí, intriky či děj z knižní předlohy jdou jen stěží přetavit v té kráse do filmové podoby (menší výjimka s výhradami "Jméno Růže"). Proto si myslím, že i tento, byť film z roku 1959, dosti krvácí na kvalitě děje. Neškodilo by menší rozdělení, aby se divák nemusí často pozastavovat nad spojitostí. Určité plus shledávám v zachycení určitých mravů 18. století, které se domnívám ve filmovém zpracování z roku 1997 notně pokulhává.

Zde je viděti, že filmová podoba si s knižní nemůže v žádném případě rovnat, neboť ji schází (v tomto případě) napětí. Děj je návazný a plynulý, smysluplný, přeste se ale, dle mého názoru, nezbaví kostrbatosti. Krása tohoto filmu spočívá v nečem jiném: v době, v níž byl natočen, způsobem jakým byl natočen, použití rekvizit nebo výběrem herců.