Hightower

Zřejmě Carpenter našel při domácím úklidu pod postelí scénář od prvního dílu. Sfouknul prach a natočil. Bohužel bez úspěchu. Velmi laciné scény, které mnohdy bijí do očí a navíc jsou k nudné. Omšelý je i děj, opět stejný problém, ale považte, za beznadějný čas. Chápu čas jsou peníze, takže když hypoteticky bude třetí díl, čas který bude mít "Had" bude 30 minut? (Smích). Jistým zábleskem je snad myšlenka dvou světů, kdy je vidět "zlé zlo" (člověk je zde permanentně v ohrožení života, ale bez výrazných striktních norem; a pociťuje svobodu) a pak "hodné zlo" - USA - a jejich doživotní prezidentský diktátor, spasitel, chtějící morální Ameriku za jakoukoliv cenu. V jistém ohledu L.A. připomíná "přirozený stav" od Hobbese...Je-li potřeba snímek na jednu noc s čipsy, pak jistě volte tento.

Co mě hnedka z úvodu zarazilo, byla naivnost hlavní myšlenky. Nepochopil jsem, jak může jediná žena z jakési odnože ostrovanů přemoci tělesnou stráž prezidenta USA(jestli tam nějaká byla, kromě jednoho pána s M16). Nebyla-li sama, pak kde byli ostatní? Na druhou stranu musím, uznat zajímavý námět na izolovanou část žijící si vlastním životem. Strach, když vylézají TI z podzemí...Nakonec snímek by mohl být zařazen i do komedie: vtipná byla rafinérská věžička v knihovně nebo domácí zvířátko s knírkem. P.S. určitým způsobem je vidět i filmařské vidění společnosti bez přívodu kyslíku z technologie: primitivní nástroje, hierarchie s jedním vůdcem a vládnoucí skupinou, a hlavně aréna s "domácím" zápasníkem (např. "Šílený Max")

Ptám se, na čem tento film stojí? Zřejmě (tak to vnímám) to jsou dva momenty: zjištění mladého analytika o čemsi a "velká porada", jinak vše dle mého mínění je omáčka, která sem ale patří, neboť by se jinak film dal shrnout do "čtyř vět". Osobně bych potřeboval k rozluštění tajných šifer, výkladový slovník ekonomie. Proto hodnotím film zcela povrchně. Co jsem z filmu pochytil, bylo akorát to, že člověk stále více a více usiluje o lepší (luxusnější, jistější) život; a někteří pak nevědí, kdy přestat. Neustálý hon za životem materiálního vlastnictví se může jevit přinejmenším jako marný. Na druhou stranu dobrovolné zřeknutí se také není košer (tedy alespoň pro společnost - jednalo by se o čistou utopii). Nejspíše tu budou muset žít lidé, kteří budou usilovat o co možná nejlepší podmínky pro svůj život - tak totiž posouvají ekonomiku vpřed; avšak je neustálý růst přijatelný, co pád, jaké se z něho lidstvo vzpamatuje? (stačí se podívat na elektřinu, dojde-li k přerušení někde ve městě, div se situace nemění v chaos). S rostoucím tempem zdokonalení lidstva se musí počítat, že úměrně tomu roste i propast.

Dark Star se po schlédnutí může jevit všelijak. Zbytečné by bylo opakovat, co již napsali jiní (viz Subjektiv a belldandy), neboť to, co napsali je dosti vystihující. Jen si dovolím malé shrnutí závěrečné pasáže: naše smysly slouží jako jakýsi zprostředkovatel mezi námi a okolím; avšak smysly jsou nedokonalé, neboť nejsou s to, nám zprostředkovat jistotu toho, že to, co nás obklopuje je skutečné. V podstatě my tedy žijeme v jakýmsi iluzorním světě, neboť nevíme-li jistě, že to co se nám jeví, je skutečné, copak to tedy je? Potom se Carpenter snaží vtěsnat do otázky smyslu existence člověka (používá přirovnání k bombě). Jediným myslíme bomby je vybuchnout. Jelikož ona může explodovat jen jednou, pak si musí dobře rozmyslet, jestli exploduje, a to na základě oněch nejistých vjemů od smyslů (senzory). No jo, ale člověk si nemůže rozmyslet, zda bude žít či nebude žít na základě oněch vjemů ze smyslů, neboť ať zvolí jakýkoliv život, tak se nevyhne žití na základě smyslů. Navíce se dozvídáme, že si člověk nic nepamatuje, neboť to, co se jeví, jako uchovaná informace není nic jiného než vjem ze smyslů. Když už zbývá 10 sekund do výbuchu, přijde Doolittle s ještě s tím, že každý výrok je platný, bez ohledu na jeho zdroj, čím (inteligentní) bombě dá závdavek k tomu, nereagovat na vnější podněty přicházející ze smyslů. Vše končí citátem z Bible. Konec filmu nabízí skutečně zajímavou, leč krátkou rozpravu; nakonec nelze se jen hnát za jistotou, je zapotřebí vnímat žít i s nejistotou. Nakonec, celkem dobře znělou se jeví i skladba "Benson Arizona".

Předně musím napsat, že jsem rád, že Carpenter se dopustil omylu, který dále neopakuje (týče se mordování obyvatelstva Antonio Bay). Neboť to, co předvedl na začátku, by dle mého mínění z filmu činilo divadlo. Jde o to, že na počátku jsou zavražděni tři rybáři, přičemž je vidět, jak nástroj, jimiž jsou zamordováni, po vniknutí do jejich těla nezpůsobí žádnou reakci, jakoby byly pánové snad naplněni vzduchem, či co. Až na toto malé faxu pas se dá napsat, že se jedná o film k táboráku, neboť tam také patří klasické duchařské povídačky. Nemyšleno však ve zlém, ba naopak, musím napsat, že se mi zamlouval, ač to nerad koukám na horory. Osobně bych jej zařadil do klasických hororů, kde je ještě všechno v relativním pořádku.

Marně jsem hledal jakési náznaky sci-fi prvků (neboť žánr sci-fi je tomuto filmu připisován). Budu-li považovat raketu a v ní kosmonauty za sci-fi, hm, pěkné to popravdě; jiného už tam není. Pravda, námět je zajímavý, ale ten netvoří celý film. Už od začátku, kdy vznikl v kapitánově nápad na revoltu, bylo jasné, kdo jako jediný přežije. Potom zvláštní záběry ze "splašeného auta" (zvláště, když se vyhýbal autobusu; zajímavé je na tom to, že dokázal v 80 mph/h se otočit na tak malém prostoru okolo vlastní osy...). Určité plus si zaslouží pasáž, kdy přijde Coldfield do bytu neexistujícího kamaráda z NASA. Pěkné vyobrazení systémové eliminace nepohodlného jedince.

Opravdu od začátku do konce se jedná o napínavé dílko. Dle mého mínění dobrý herecký výkon Sama Neilla (svou visáží, hereckým umem). Nijak zvlášť zvrhlé efekty, přijatelná hudba. Snímek jakoby si pohrával s divákem: je to skutečnost, nebo není - řeknete si: probudí, vše se mu zdálo.(Alespoň to tak na mě působilo). A konec? Dobrý!

Jak může tento sci-fi snímek, bez různých honosných speciálních efektů, být snímkem, jež se fanoušci sci-fi žánrů rozhodnou shlédnout? Vždyť závěr - astronauti letící ve fraku - tomuto snímku dosti odebírá. Pominu-li to však, stejně tak otevřená pracoviště (kde se cosi ťuká do počítače; to je mi tedy efektivní práce), dospívám k závěru, že určité úpravy směřující k odstranění, by vedli k odsunutí toho, co autor zamýšlel sdělit. Také musím ocenit jistým superlativem závěrečnou řeč, v níž se zračí pravda s velkým P; je zde stručně (což je někdy ten nejjednodušší způsob) vyzdvihnuta dost podstatná myšlenka: kde může člověk spatřovat svůj počátek. Jestliže je to ve vesmíru, potom lety, jež konaly (vždy jednou za 70 let), v podstatě znamenaly pomalý návrat k počátku pochopení vzniku člověka, ale i samotného vesmíru. Objevovat tedy znamená rekonstruovat kameny jakéhosi mostu zpět. Pokud je tato myšlenka mnou pochopena správně, pak se může jednat o vývoj v kruhu, a my k němu - svou technikou, nahlížením na svět, apod. - blížíme. Potom je tu ještě samotná konstrukce (kruh), neboť jestli jde o ni, pak její nalpnění nikoho (např někoho/něčeho nadosobního) nezajímá, jde o celek, a jako takový bude dovršen. Mravy jsou pro nás lidi, a to proto, abycho mohli sami sebe oceňovat. Ostatně i ve snímku je tooto možné jistým způsobem vidět: jednak je zde předložena otázka, zda počít dítě "přirozeně" či "geneticky" a potom onen odlet do vesmíru a závěrečná řeč. Nastává otázka, zda rychle nebo pomalu a jestli rychle nebo pomalu, pak jestli je to dobře či špatně; a potom jestli špatně či dobře, tak.... Film, dle mého mínění, ač je to na hollywoodský snímek nezvyklé, nabízí nezvykle diskuzní místa na poli filosofie existence, milé překvapení.

Bohužel až příliš komerční snímek. Zvládnuté efekty, křehkost promísená s krásou ženštin a hlavně komiksová předloha - to je to, na čem tento druhý díl táhne. Stereotypní děj s jasným koncem. Povinná výbava ke zhlédnutí snímku: chipsy, černý bublinkatý nápoj v kelímku a třeba nějakou tu holčinu k chycení kolem ramen.

Ze skeptického hlediska by se tento snímek zbortil pod vahou mnoha otázek. Ostatně i laxní přístup "vědců" o návštěvníka je na poměry Američanů do očí bijící. Tím právě snímek si vykoledoval - dle mého mínění - nudnost, kterou se snaží zlomit armádní zátarasy a Las Vegas. "Tajní agenti", trochu přehnané, alespoň u Marka Shermina, ze kterého se vyklubal vysokoškolský profesor; se mě zdály být jako nutná, doprovodná a narušující kulisa k hlavnímu ději - odchod "návštěvníka". Potom se ještě musím ještě ptát: "má člověk skutečně v sobě opravdu tu schopnost ("když je vám nejhůř, dokážete zmobilizovat všechnu sílu") pro niž bychom mohli být zajímavým druhem? Nebo je to záležitost několik jedinců?". Nicméně vše je (mile) upozaděno jakousi aurou 90. let, omezenými (nemyšleno hanlivě) sci-fi triky (a v tomto snímku dobře provedené), hudbou, velmi dobrým výkonem Jeffa Bridgese; "Starman" ve mě vzbudil příjemný pocit.