Blue.Shark

Humorně podané béčko, které evidentně samo sebe nebere vážně. Takové filmy mám velmi rád.

Na Marťana se velmi příjemně kouká (až na naprosto nevěrohodný pohyb v prostředí s malou gravitací). Ten dobrodružný žánr je z filmu cítit v každém okamžiku, protože se téměř nic nepodělává, hrdina je psychicky stabilní a vláda se nerozhodne nechat ho pojít, protože se záchranná operace finančně nevyplatí. A já si říkám, že je to dobře. Velmi dlouho tu totiž nebyl podobně odlehčený film, což se týká i zakomponování množství hlášek a vtipného pomrkávání na filmové fandy (Project Elrond mě vážně rozesmál).

Film má velmi poutavý námět, ale na můj vkus příliš mělké příběhové provedení. Čekal bych více vysvětlování a nimrání se v důvodu návštěvy Měsíce či v postoji vlády. A z té kvality obrazu (přestože to bylo záměrné), mi šly oči šejdrem.

Zoufalý nedostatek seriálů, ke kterým člověk potřebuje více, než jednu mozkovou buňku (zajišťující dýchání), způsobil, že si lidé na tuto přízemní úroveň zvykli. Tvůrci jsou tak utvrzováni v mylném závěru, totiž že lidem se to líbí. Nelíbí. Lidé jsou prostřednictvím těchto seriálů tak zdegenerovaní, že už se nezmůžou na odpor. Bylo by krásné, kdyby nastoupila nová generace režisérů a scénáristů, jež by poslala tenhle stupidní a degeneraci působící trend ke dnu. Bohužel se to neděje a my tak dostáváme ke konzumaci stokrát předkousané zápletky typu: "Pepa podvedl", "Máňa čeká na toho pravého", "Pepa ojel Máňu", "Máňa je nešťastná", "Pepa si otevřel hospodu", "Máňa kojí", "Pepa bere drogy", "Máňa čeká další dítě", "Pepa přemýšlí, jestli je Mánino dítě Ježíš, protože on na ní více než dva roky nevlezl", "Máňa řekla Pepovi, že je debil", "Pepa dal Máně přes hubu". Den, kdy si diváci uvědomí, že námluvný taneček Strakapouda je promyšlenější, než 200 dílů libovolného českého seriálu, bych dal vyhlásit jako státní svátek. V tom je mimochodem ten vtip. Strakapoud nepraktikuje námluvné tanečky.

Ohromné překvapení. Od dob Znamení první film, který pracuje s atmosférou tak perfektně, že jsem nevydržel sedět na židli. I přestože je od poloviny filmu jasné, o co jde, tvůrci dokázali husarský kousek: film při rozuzlení neztratí ani špetku napětí či zajímavosti. Zároveň je to po dlouhé době první film, u kterého jsem se vylekal tak, že jsem se nebyl schopný pohnout; i za to může velmi promyšleným způsobem budovaná atmosféra. Také musím vyzvednout do nebeských výšin dobře napsané postavy, které prochází určitým vývojem, přičemž je tento vývoj dost dobře uvěřitelný. Rád bych si tenhle film vymazal z paměti a okamžitě se na něj podíval znova.

Cítím velkou vnitřní rozpolcenost. Je to krásně natočené, ale obsahově hrozně plytké. Nevadí mi zkombinování tří známých pohádek a snad by mi nevadila ani veršovaná mluva, kdyby nebyla tak hrozně trapná. Veškerou propracovanost po výpravné stránce z mého pohledu totálně zabíjí právě ta snaha o verše, které kolikrát ani nedávají pořádný smysl. Na každý pád jsem ale rád, že se někdo pokusil o trochu inovace (i když bych za dětské stíny v popředí vraždil). Vlk i 12 měsíčků měli koule.

Vcelku příjemný film okořeněný humorem, jednou hezkou gore scénou, Megan Fox a svižným tempem. Lepší tři hvězdy.

Asi největší problém tohoto dílu je prakticky okopírovaná dějová linka ze čtvrté epizody. Největším kladem je ale zážitek, který není o nic horší, než libovolný díl minulých Hvězdných Válek (pokud se vám nelíbily první tři epizody, počítejte starší trilogii). Film je dokonce plný odkazů, takže nostalgikům přichystá perné chvíle. Jednoduše: ať se na plátně děje cokoliv, je to podané s grácií. Tenhle film se ani za mák nemusí stydět, když se postaví vedle nejznámějších bratříčků své značky. A to je sakra velké plus.

Popravdě jsem si nedokázal představit, že Ant-man nebude bídná slátanina a nebetyčná blbost. A hle, zase jsem se jednou mýlil. V rámci marvelovek to není ani špatné ani nic extra. Sice mi pořád v tom zmenšování něco neštymuje, ale jsem ochoten to přejít, protože film jako celek docela slušně zabavil.

Před dvaceti lety, když mi bylo 5 a já sledoval tenhle film na zrnící televizi, jsem si připadal jako v jiném světě. Robot Jox se u nás vžil jako označení pro kteréhokoliv bojového robota. Když jsem si vybíral robotí hračky, kontroloval jsem, jestli mají pásy. V té době jsem podobný film jaktěživ neviděl, a nevěděl jsem, že na podobný film si ještě hodně dlouho počkám. Nostalgii stranou, příběh je lehce připitomělý, herci prkenní a zápletka až na rychlý úvod velmi jednoduchá. Efekty jsou však skvělé i dnes a roboti mají pořádné ocelové koule. Pohledy z kabiny, kdy pohyby řidiče korespondují s pohyby obřího stroje jsou prostě nádherné. Je mi záhadou, proč battletech ve filmech neprorazil.