xargos

Zpočátku jsem předpokládal, že tento film bude "klasickým" dramatem o nemocném ditěti, ale změnil se obraz a z městské holky - klavíristky se stal tak trochu Tomáš Holý. Po další chvíli jsem pochopil, že tento příměr také nesedí a nechal se smířlivě unášet dějem. Přiznávám, že těch smířemí jserm zažil více. Některé scény (s lidmi, ale hlavně se zvířátky) se mi zdály nereálné a připomínaly spíše zoologickou vycházku, než divokou horskou přírodu. Tento film je opravdu z části kýč. Ale té dívce bych přerod z městského dítěte v holku ze vsi docela věřil. Náznaky přírodního zákona džungle byly milosrdně přebity smířlivou záchranou slabších. Málem bych uvěřil, že se i nemocná vnučka opravdu uzdravila, ale jak přicházely další scény, tušil jsem, že realita bude tvrdší... Přes všechny vítky všal musím přiznat, že mě tenhle zvláštní film vzal za srdce. Hlavní podíl na tom má to děvče, které ví o své nemoci a její děda, kterému jeho pocity také věřím. Pro tu neurputnou a nenásilnou snahu prožít něco krásného dokud to jde, pro tu naději a pohled do smutné skutečnosti a pro tu lásku k životu - 4 z 5.

Život ve vesmíru? Samozřejmost. Inteligence a schopnosti rozsáhlejší než lidské? Bezpochyb. Dokonalejší technologie? Jistě. Návštěvy naší malé modré planety v průběhu času? No ano, jak by ne! Ale tato trilogie, že je "best"? No to tedy poprvé v tomto komentáři pochybuji..:)

Tímhle dílkem se dostáváme před začátek slavné trilogie. Na to, že bylo tvořeno v nesrovnatejně malých podmínkách a jde o fanouškovský film, je to obdivuhodný výkon. A je mi jedno, že tam vidím amatérské chyby a děj je na "prstenovské" téma až moc slabý. Ale ta atmosféra, hudba, bitva, atd, ... Cervenak to napsal za mě. Smekám a fandím, jen dál a houšť!

Tenhle příběh bych si jednou rád přečetl ve velmi tlusné knize.. Prolínání válečné reality s fantastickým světem mýtických postav, spojované jedinou bytostí - Ofélií, která na jedné straně prožívá lidský docela drsný osud a na druhé plní úkoly zadávané faunem, tak to mne zaujalo. Místy jsem se ale kroutil na židli i vnitřně - některé situace mi neseděly. Tak, jak byly nastavené charaktery postav, očekával jsem jiné postoje a reakce (Ofélie a její plnění úkolu - nejíst). Mercedes měla v příběhu docela obtížnou roli a fandil jsem jí málem víc než Ofélii, u níž jsem předpokládal, že skončí dobře/špatně (jak pro který svět). U Mercedes jsem neměl žádnou jistotu, byla v neustálém nebezpečí a ještě při tom stihla spoustu věcí, včetně zamilovat si Ofélii. Když nakonec otčím Ofélii střelí a povstalci s Mercedes ji najdou a Ofélie pro ně (a zvlášť pro ni) umírá, měl jsem silný pocit, že je to k Mercedes nefér. Zasloužila si vědět o tom druhém světě aspoň něco. Ale žádný z mých nářků nad invencí autorů nekazí můj celkový dojem, že tu jde o velký příběh, který jsem rád viděl a určitě se k němu vrátím. Vypravěč o Ofélii praví na samém konci: ...zanechala po sobě (v našem světě) nepatrné stopy, viditelné pouze těm, kdo se umí správně podívat. Souhlasím - doslova.

Mám rozporuplné pocity. Je to krvavý film a přitom jsem se bavil. Je to o historii a přitom pěkně vymyšlené. Je to o válce, kde hlavní postavy umírají. Nemám krváky v oblibě, historii mám rád skutečnou a nepokroucenou a "válka je vůl". Ale Quentin Tarantino umí. První obraz z farmy a útěk Shosanny a poslední promítání v jejím kině a mezi tím celý děj plný zvratů - to vše mne přilepilo na židli a nechal jsem se bavit i šokovat od začátku do konce. A nijak mi nevadilo, že jednotlivé postavy byly až na výjimky charakterově nepropracované a působily na mne jako z komixu. Říkám si, že sám Quentin se musí bavit (nejmíň) dvakrát - nejprve při vlastní tvorbě a naposledy tím, jak mu ty jeho - jak to říct slušně - "kraviny" žereme... Omlouvám se za ten výraz, Quentine, myslím, že vy mě chápete. Omluvou budiž i ty čtyři hvězdy.

Neposlechl jsem varování, co jsem tu četl, a film si pustil na dobrou noc. Jak je mým zvykem, usnul jsem po té v pohodě. Ale jak říká filmový táta Tomáši Holému ve "velrybě": Nemusíš po mně opakovat každou blbost. Nedoporučuji to provádět nikomu, kdo normálně nespí hlubokým klidným spánkem a má sám se sebou nějaký problém...:) Přiznávám, že jsem se místy ztrácel v tom, co je realita a co jen výplod choré mysli. A závěrečné minuty jsem sledoval lehce přimražen. Tohle je skutečně mysteriózní záležitost, krutá hra s minimem herců. Asijská mentalita tomu jen dodává to správné podbarvení. Na pět hvězd mi tam schází větší rozpracování charakterů postav - jsou takoví, jací jsou, ale místy... proč? Nicméně děj končí a běží titulky - "rozsypaný čaj" a já s povislou bradou oněměle zírám dál...

Akci Bororo jsem poprvé viděl jako malý kluk a připadal jsem si jako ryba ve vodě. Film kombinuje oblasti, které mne zajímají již od dětství - astronomii, cestovatelství a objevování čehokoliv, pralesní indiány, život mimo zemi. Jména těch dvou mimozemšťanů jsem si opakoval dlouho po skončení filmu a ústřední melodii hraju na klavír dodnes:) Tak, jak film v průběhu let několikrát opakovala televize, díval jsem se na něj znovu a rád. Pravda, nemůže konkurovat filmovým efektům dnešních časů, ale u mne má tento příběh své důležité místo i dnes.

Kniha Miroslava Skály "Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů", i film podle této knihy, jsou pro mne téměř rovnocenní partneři. Přinášejí humor z míst, ze kterých by to mnohý nečekal. Stejně jako zfilmovaná "Svatební cesta do Jiljí", uchovává "Cesta" pozitivní atmosféru a ani čtenář, ani divák nemusí na konci odcházet zachmuřen. Zamyšlen ano - já osobně nad tím, že v každé chvíli života jsme to my, kdo můžeme rozhodnout, jestli v ní budeme klesat ke dnu, nebo se snažit z toho dna vyhrabat ven:)

Literární i filmový skvost, na jehož počátku je spisovatel Miroslav Skála a na konci dva protagonisté filmu Josef Abrhám a Libuše Šafránková (podobnou větu s jinými jmény na konci mohu napsat i o knize Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů). Svatební cesta do Jiljí je krásné humorné dílko, plné lehce zapamatovatelných hlášek, které se z literární do filmové podoby podařilo beze ztrát převést. Skvělá kniha, skvělý film!

Jsou filmy, u nichž váhám, jestli ještě něco vůbec připsat. Tohle je jeden z nich. Vše již bylo řečeno, tak snad jedině pocit. Uctivě smekám před autory, klaním se hercům a všem tvůrcům tohoto skvostu československé kinematografie. Díky:)