MonaSax

Po Moonrise Kingdom na, který jsem ani nešla do kina, ale viděla jsem ho omylem a ihned jsem si tenhle kouzelný film zamilovala, přichází další pohádkové a barevné orgie, strašně mě to baví, co dělá Wes a jakým způsobem, spousty lidí a příběhů a tak krásně všechno barevné, jeho humor a styl mi prostě sedí, chci víc.

Tak z tohohle filmu mi v hlavě utkvěla velice zvláštní hudba a proto mám na něj vesměs příjemné vzpomínky, do pozadí to potlačilo i to, že mi během filmu bylo celkem divně z toho, co se dělo na plátně, nevím ani jak to popsat, ale myslím si, že to znova už vidět nechci. Je to skvělý film, mám ráda anime a tohle je kultovní snímek, ale opravdu se dostane člověku pod kůži a tam vibruje a to není zrovna dvakrát příjemný. Jinak opět viděno na velice příjemném festivalu Future Gate v Bio Oko, který doufám navštívím i následující rok.

Poprvé viděno v kině na festivalu Future Gate, velice dobrá atmosféra, která byla kažena jen lidmi, co se neuměj chovat ani v artovým kině. V týhle době, když už jsou filmy jinde, tak takhle starý film, působí občas vtipně a o tom to vlastně bylo. Nevím, co si lidi v kině vzali, ale furt se smáli, nikdo se nebál a to jsem byla varována, že se prostě poseru strachy a nic se nestalo. Nesedla jsem si z toho na prdel, kultovní počátek něčeho, pro mě zas takový kult nebyl, ne teď v téhle době, dříve by to určitě fungovalo jinak. Takže Alien si ke mě cestu našel, ale zase z mého života odešel, nemám potřebu to vidět znova, ale jo souhlas, Sigourney tam byla bombová.

Chtěla jsem se trochu potrápit nějakým pěkný dramatem a potrápila jsem se, ale ne úplně kvalitně. Taky mám z toho pocit, že se film snaží být něco víc než doopravdy je. Většinu času se nic neděje, jen hlavní hrdina trpí. Takový prázný, studený, prostě stud.

Tehle film mě tak neskutečně učaroval a pozitivně nakopl, nemám slov. Hudba dokouzlila atmosféru naprosto perfektně. Fotografování miluji a Bena Stillera asi taky. Tenhle neskutečně barevný střípek kinematografie se nikdy neztratí. Daydreaming je sexy.

Tenhle film byl pěkné psycho, do kterého jsem se velice snadno zamotala a ještě teď jsem z toho rozčarovaná a nejsem si jistá, zda to celé úplně chápu. Deprese a umění, trochu si pohrajem s vaším myšlením a podivný Ewan McGregor, který mě učaroval svou bezvýraznou tváří. Asi bych se měla podívat na Ples příšer, abych věděla, oč jde tomuhle režisérovi.

Než mě tohle velice rozporuplné pokračování vtáhlo do sebe, trvalo to bezmála pěknou hodinku. Hunger Games - Catching Fire hrajou dost na velkolepost, ohromit diváky, takže otevřou pusu a budou ji schopni zavřít až po závěrečných titulkách. Pak také hrajou na city, knihy jsem nečetla, takže jsem byla příjemně překvapená a prožívala jsem to o to více. Ostrov a hry na hrdiny bavily více, zajímavě udělané a promyšlené. Těším se na trojku a prosím ať to režíruje opět Lawrence.

Ze začátku mi tenhle film přišel hrozně cizí, nejsem zvyklá na tenhle typ kinematografie, ale následě jsem ho ocenila a jsem za něj ráda. Autor jedné knihy Jep, který má skoro vše, co si zamane, žije jen zábavou, ale to co nemá je mládí a toho tak trochu více trápí a taky hledá smysl život, ve svých letech ho totiž pořád nenašel, i to se může stát. Nachází zajímavé lidi, pak zase od něj odchází přátelé, někdy je veselý, někdy opilý, hodně kouří a taky je někdy smutný, takový normální koloběh života. Přiznám se, že tenhle film mě hlavně učaroval hudbou, která je vskutku skvost a bude mi ještě v hlavě dlouho znít.

Druhá část je pořád sranda, ale už ne tak velká, přeci jenom vidět obě části za sebou, si žádá hodně pozornosti a kdo jí udrží? no asi málokdo. Nymfomanka zjistí, že jsou pořád zákoutí sexu, které neprobádala a to se do nich vydá a nenechá se odradit ničím. Mezitím si tak trochu zahrajeme na city a na scénu přijde mladá dívka, která je tak trochu outsider a jde o sblížení její a Nymfomanky a nejen to, nechci spoilerovat. Trier je prostě mistr v tom, co dělá, takže to dopadnout dobře nemůže, na konci už jen třešnička na dortu, kterou většina diváků očekává, kamarád/zachránce se nezdá. Asi to bylo tím, že to bylo moc dlouhé, obě dvě části za sebou nebo je možná opravdu druhá část slabší, to opravdu nevím, z odstupem času si to dám znova, třeba se na to budu dívat už jinýma očima.

Komedie, žádné porno, ale tohle jsem zjistila ještě před filmem, protože lidi neumí držet jazyk za zuby. Už to nemám tolik v sobě, píšu tento komentář a film jsem viděla před týdnem v Areu. Co si tedy pamatuji, určitě mě tenhle film dostal, hlavně tedy tím jak byl podán, Nymfomanka vypráví a přítel/zachránce poslouchá a má k tomu přípomínky, které jsou i nejsou úplně mimo. Musím se přiznat, že Umu Thurman jsem trochu nepobrala, prý nejlepší herecký výkon, já se spíš v tu chvíli cítila na straně Nymfomanky a jejího jedna z nekonečna milenců, zvláštní. Když máte takovou závislost, je to opravdu velice osamělý život, v jistých věcech jsem měla pro Nymfomanku velké pochopení a vlastně mi jí bylo i líto a to dost. Co mi vadilo?, že když hl. hrdinka dospěje, tak nemá stejnou barvu očí? To ani ne, to je detail, i když takový hezký, já nemám první části asi, co vytknout.