neneka

Nějak nevím, co si mám s tímhle filmem počít... a to jsem se přitom hodně těšila, protože mám k Austrálii jako takové z důvodů čistě soukromých bytostně blízký vztah. A tak ty hvězdičky dávám kontinentu. Kterému bych jich dala klidně pět, kdyby nešlo v první řadě o film.

Brečím a hlava mě bolí, příběh, který není fikcí, ale vychází z reality, jejíž tvrdost je tak neskutečná a nespravedlivá, pochopit to nejde... takže slzy, vztek, lítost a nezměrný smutek... a nedokáži se odosobnit a nedokáži vyjádřit tak jako anderson uznání nad excelentními výkony pedofilů, nějak se mi do toho nepřestává míchat moje vlastní role matky... a ta nezměrná bolest.

Ráda souhlasím s Larelay... takový ten snímek, který zřejmě nebude stát v popředí zájmu a přitom bych ho tam moc ráda viděla. A skvělá herečka M. S. Masterson, která se ujala role režisérky... no, klobouk dolů, zvládla to skvěle!

Psychologické drama jak z partesu, oni to ti Francouzi (a Evropani vůbec) hodně často hodně umí... Ani jsem nedutala.

Dokument doby, dokument prezidentování Václava Havla a bohužel taky dokument (současného) prezidentování Václava Klause.

Kate Beckinsale zraje film od filmu jak víno.

Wow! Cécile De France si tedy nabrala pořádnou porci násilí. Sice jsem se nenudila, protože strach mi to nedovolil, ale tenhle film jsem cíleně sledovala jen kvůli Cécile, jinak jde o žánr, který příliš nemusim, nic mi ty krvavé cákance všude možně neříkají, takže ani objetivní příliš být nedokážu, ale to snad nevadí...

Je mi to líto, protože jak Diane Lane tak Richard Gere patří mezi mé oblíbené (a zvlášť Nevěrnou a Cotton Club s nimi mám hodně ráda), ale tenhle snímek mi ze všech tří jejich společných připadal nejslabší. A přestože nesouhlasím se Civalem, že pro rozvedené pětačtyřicátnice budou Noci nějakým zvláštním zážitkem, tak i přesto, že nebyl, podívala jsem se na ně ráda.

Maggie Gyllenhaal, takže jsem neobjektivní... a ty tři hvězdičky asi dávám jen kvůli ní.

Čtu si tu komentář od Poma a jak kdyby mi mluvil z duše. Já mám tenhle film moc ráda, Diane Lane patří mezi mé oblíbené, a ta první polovina filmu, prostě jsem chvílemi ani nedutala a do duše hlavní hrdinky jsem se dokázala vcítit dost dobře a ten strach mě chvílemi ovládnout dokázal taky celkem snadno. A přesně, scéna ve vlaku ta je teda nezapomenutelná. Sice nevím, jak by si měl poradit Adrian Lyne s druhou polovinou filmu, ale taky mi tam něco chybělo. Ale na druhou stranu mi to nepřekáželo v tom, abych nebyla jako divák spokojená.