Cassandra

Monk je úžasně nosná postava a v každém dílu je s ním nějaká zábavná scéna (Monk se v zubařském křesle snaží uprosit zubaře, který se ho chystá mučit pomocí vrtačky, aby si aspoň umyl ruce: "Zeptejte se srdce, zeptejte se srdce!"), ale i jeho spolupracovníci stojí za to a detektivní zápletky jsou překvapivé a mnohdy i uvěřitelné - lepší něž v CSIčkách a snad i v Columubovi.

Hvězdička navíc za zárámovaný vzkaz na zdi, výmarského ohaře a závěr, jinak to ale zase taková bomba nebyla.

Penelope je celkem hezký, romantický film, ale zřejmě se odehrává v nějakém zvláštním vesmíru, kde rodiče neučí děti chovat se slušně, a tak muži po spatření dívky s lehce zdeformovaným nosem utíkají, ječí a vyskakují z okna. Co by asi dělali, kdyby potkali na ulici třeba člověka s popáleninami? Vybuchli? Tahle kombinace pohádky (povolena nadsázka) a dramatu (snaha o realističnost) zkrátka mnohdy trochu skřípe, ale ústřední pár plus její rodina přinášejí body navíc.

Futurama - oproti Simpsonům originálnější vtípky (no bodejť by ne, v pestrém prostředí roku 3000) a o trošičku (maličkou trošičku) méně sympatické ústřední postavy. Ale Simpsonovi zase nemají Bendera, a hlavně Zappa Brannigana v jeho nepřekonatelné uniformě.

Ještěže tvůrci měli Langellu, jeho výkon naprosto přečnívá jakýkoli jiný aspekt filmu, který jen naplňuje klasické schéma odvážný nápad - hromada překážek - úspěch, a celkově začne být zajímavý až od nočního telefonátu, ale kdykoliv se na plátně objeví Langella, člověk od něj neodtrhne oči, zvlášť na konci. Jeho dialogy jsou také nejlépe napsané (životem). Když jsem se pak podívala na původní rozhovor, připadal mi oproti filmu téměř nudný.

Jeden z dlouhatánské řady filmů, ve kterých se rodina těžce hádá a obviňuje, a nakonec se tak nějak usmíří a všichni jsou šťastní. Zkrátka součást nenápadné společenské masáže reprezentované větou: "Ale vždyť je to tvůj otec/matka/bratr/sestra/strýc/teta/křeček, měli byste spolu vycházet." Po takovýchto filmech by jeden málem trpěl výčitkami svědomí, že se pravidelně nepoplácává po ramenou s celou svou přízní. Pravda, asi by bylo těžké natočit příběh o tom, jak dva příbuzní uznali, že se díky své rozdílné povaze a názorům prostě nesnesou, a tak se až do konce života potkávají maximálně na svatbách a pohřbech, s čímž jsou naprosto smíření a spokojení, ale možná by psychologicky více pomohl lidem, kteří si přeci jenom v koutku duše vyčítají, že nepříliš dobře rozumí s tím a s tím, ačkoli dotyčný je naprostý kretén (jako otec v tomhle filmu). Pro ty, co mají opačný názor a věří v to, že krev není voda, berte tohle prosím jako komentář cynika lehce řízlého misantropem :)

Tohle tedy rozhodně není film, u kterého si hodíte nohy na stůl a pojídáte pizzu, jeho sledování je místy dost nepříjemné. Přináší poučení o tom, že myslet by se mělo především mozkem, a o tom, že Aaron Eckhart musí být sakra odvážný chlap, když vzal roli v tomhle filmu. Jestlipak toho potom aspoň trošičku nelitoval...

První hodina, která se soustředí převážně na vstup slavných rock'n'rollových hudebníků na scénu a na jejich hudbu, je opravdu dobrá a má šťávu, ale pak to začne jít z kopce, začíná se řešit kdo koho miluje, opakují se nikam neústící hádky o peníze, snad jen posledních pár minut filmu je zase dobrých. Ale celkově jde určitě o nadprůměrný film.

Od Guye Ritchieho se mi zatím výrazněji líbil jen film Sbal prachy a vypadni (Pudfu(c)k mi přišel průměrný a Revolver naprosto děsivý), takže Rocknrolla mě hodně překvapila - tak vynalézavě natočený a srozumitelně odvyprávěný film jsem od něj už opravdu nečekala. Jen tak dál.

S filmy Mela Brookse je člověk jednou nahoře a jednou dole. Dno pro mě tvoří Závrať, Bláznivý příběh Robina Hooda, Žhavá sedla a Drákuloviny, pak se laťka začíná pomalu zvedat díky Mladému Frankensteinovi a pak už následuje výborný Němý film a nedostižní Spaceballs. V tomto filmu mi přišly skvělé gagy s Burtem Raynoldsem, Jamesem Caanem a Anne Bancroft, ale i ostatní byly dobré. Na konci filmu už jsem sice mírně usínala, ale parodie na emdžíemáckého lva mě opět probrala. Bravo.